SOULGRIND jsou jako spolek potulných muzikantů. Výčet všech možných uskupení, ve kterých muzikanti stojící za touto finskou kapelou působí, by možná vyšel na samostatný text. SOULGRIND fungují už od dvaadevadesátého roku a svých prvních dvacet let byli velmi aktivní. Za tu dobu nahráli devět plnohodnotných alb a několik EP. Známější se však nikdy nestali. Když si nyní přehraji některá starší alba, ani se příliš nedivím, že z undergroundu nepovstali. Nebylo to zlé, ale na poli extrémní muziky země tisíce jezer přeci jen v devadesátých a nultých letech vzešly lepší a originálnější spolky. Přesto si prolétnout jejich raná alba není špatné. Už jen pro to nasátí atmosféry zcela špinavého garážového metalu, který se pohyboval někde mezi styly death, gothic a black. Pro kvalitní studiové nahrávky je lepší se posunout o dekádu později (třeba „Pakana“ je solidní album). Stylově nejsou snadno uchopitelní. Po většinu své historie se pohybují na pomezí black či symfonického blacku a gothic metalu. Mají tak blízko k norským TRAIL OF TEARS nebo ke svým krajanům BATTLELORE.

Jak už jsem zmínil v úvodu, všichni členové této kapely hrají či hráli ve velké spoustě dalších uskupení. SOULGRIND fungovali od počátku devadesátých let, ale v posledních patnácti letech měli jistý útlum. Většina členů kapely je alespoň částí své kariéry provázána s blackmetalovou kapelou GLOOMY GRIM. Ta byla naopak v této době aktivní. Původ této kapely dlí rovněž v raných devadesátých letech a její kapelník, jistý Agathon, působil v obou uskupeních. Koncem minulé dekády však GLOOMY GRIM pro horšící se zdraví Agathona ukončili svou činnost. Agathon před čtyřmi lety ve svých čtyřiapadesáti zemřel na mozkový nádor. I to byl možná impuls pro obnovení činnosti SOULGRIND. Smrt blízkého kamaráda se v ponuré, depresivní gothic/doom metalové hudbě lépe ventiluje. A pro trochu té čisté agrese si obnovili black/thrash uskupení WALHALLA. Agathon hrál u SOULGRIND na bicí. V současné sestavě jej nahradil Janne Ojala, známá tvář ze SILENTIVM (ale svého času i GLOOMY GRIM a mnoho dalších kapel). Zpěvačka Tanja Kemppainen vystupuje pod pseudonymem Tanja Whisper Lilith. Nějaký čas působila i u GLOOMY GRIM. Na přelomu tisíciletí zpívala v hardrockové kapele LULLACRY, která měla hudební orientaci více na mainstream (nakonec měli smlouvu se Spinefarm Records, takže svět jim byl v té době otevřen).

Hudební vývoj této party v podstatě není nijak dramatický. Základní kostra je stále dřevní black z devadesátých let, který je prokládán lehčími pasážemi s ženským vokálem. Přesto to nezní jako typická gothicmetalová kapela z přelomu tisíciletí. SOULGRIND se brání zažitým konvencím. Nesnaží se (snad i cíleně brání) o chytlavé refrény, snad s výjimkou skladeb „A Whispered Curse upon the Gale“ a „Tears of the Earth“, ale i ty mají daleko k podbízení se širším masám. Okolní svět se nějak vyvíjí, ale jich se to příliš netýká. Mají svůj svět a v tom pokračují. První desky jsou dnes už takřka neposlouchatelné pro svůj garážový zvuk, ale už tam je vidět základ současného stylu. Aktuální album „Ad Pulchram Mortem“ je první po šestnácti letech. Kapela si jej vydala sama, ale za svou dlouhou historii již má dostatek zkušeností i technických vymožeností, aby dokázala nahrát dílo s čistým, kvalitním zvukem. To mé veskrze nadprůměrné hodnocení vychází především z toho, že tahle kapela odolala vnějším vlivům a nahrála své typické album, avšak již na dostatečné technické úrovni.