Tak se zdá, že Slováci dorovnávají sázky s Českem. Řeč je v tomto případě o sludge/doom metalu, specifickém to těžkém žánru, a ještě konkrétněji o brněnských SLAŤ, které na tomto poli u nás lze považovat za špičkovou formaci, a jejich stylových souputnících ZEMETRAS ze středního Slovenska. Tato skupina si v současnosti užívá zvýšenou pozornost fanoušků i přízeň médií a pořadatelů, kteří ji neváhají nominovat jako předskokana slovutných SOEN. Je tento zájem oprávněný, anebo spíše důsledkem absence podobně žánrově zaměřené kapely u našich východních sousedů?

Možná jde o kombinaci obojího, ale nelze ignorovat fakt, že mladý soubor z Banské Štiavnice umí svou šanci řádně uchopit a patřičně ji podepřít nepopíratelnou kvalitou vlastní tvorby. Debutové album této pětičlenné formace je přesně tou nahrávkou, která zatím stále balancuje na hraně mezi silným ovlivněním klasickými kapelami a větší dávkou vlastní osobitosti. Bezejmenná deska prozatím patří spíše do té první kategorie. Znalci žánru v tvorbě ZEMETRAS jistě rychle rozpoznají hlavní inspirační zdroje. Slováci je ale nehodlají nijak popírat – ozvěny nahrávek ELECTRIC WIZARD jsou zde jasně slyšitelné. Jedním dechem však dodávám, že prvotina slovenské kapely zní dostatečně vyzrále na to, abychom ji šmahem odsoudili jako prosté plagiátorství.

Okultní doom/sludge je kategorií natolik specifickou a pravidly svázanou, že vnést do tohoto konzervativního soukolí nějaké originální substance je výsadou jen několika vyvolených. Spokojíme-li se však s velmi solidním standardem, navíc odzpívaným v „domácím“ jazyce, nemůžeme být v případě ZEMETRAS nespokojeni. Sázka na lehce zahuhlaný zvuk, který ještě umocňuje bahnitý dojem z kytarových kil sázených mezi údery bicích (většinou v pomalejších, středních tempech), je bezpochyby dobrou volbou. Nahrávce to dodává dostatek špíny i okultní atmosféry.

K té výrazně přispívají i Adeliny vokály. Jak je v tomto žánru nepsaným pravidlem, cílem není posluchače udolat rozsahem a krkolovnými hlasovými kreacemi. Naopak se sází na spíše hlouběji posazený hlas a projev prostý výraznějších emocí ve slokách, aby pak v refrénech došlo i na expresivnější polohy. Tyto žánrové standardy mají Slováci zvládnuty velmi dobře. Zejména v úvodní polovině alba skladba po skladbě postupně graduje tento jednoduchý mustr, až za mě dosáhne pomyslného vrcholu v kusu „Ruky od krvi“ s příjemně chytlavou linkou právě v refrénu.

Následující „Skús nezabudnúť“ je pak možná nejemotivnější písní z celé kolekce. Respektive o tento primát závodí ještě s předposlední „Soľ a prach“. Obě představují zpěvačku Adelu Kain ve vypjatějších polohách. Z hlediska tempa a rytmiky jsou si však skladby vesměs velmi podobné. I v tomto směru se ZEMETRAS drží žánrových standardů možná až úzkostlivě. Album však díky své dobře zvolené stopáži udrží pozornost i navzdory jisté monotónnosti. Tu narušují příjemné melodické linky, které považuji (nejen) díky dvěma výše jmenovaným skladbám za asi nejvýraznější autorský rukopis debutu mladé slovenské kapely.

Ta je teprve na začátku své cesty a nikde není psáno, že ji toto album jasně nalajnovalo. V jejich případě se ještě může leccos změnit. Skupina se zostra opřela do žánru, který je v našich končinách stále pohříchu ignorován, a pustila se do něj s patřičnou kvalitou. Teď to bude chtít ještě více vytěžit vlastní talent i entusiasmus a vrhnout do éteru větší dávku osobitosti. Věřím, že v tomto případě jde o splnitelnou misi.