Asi nebudu příliš přehánět, pokud prohlásím, že tři roky stará deska „Extirpation Dirge“ byla jedním z nejvíce zdařilých OSDM debutů za poslední roky. Novicové ABYSSAL RIFT tehdy demonstrovali (povinnou) oddanost žánru, leč stejně tak prokázali i dostatek odvahy a talentu, jak efektivně narušit jeho přísně konzervativní strukturu. Kreativní dvojice z Columbusu se toho rozhodně nebála, a ač pracovala s delšími stopážemi, dokázala své skladby bez větších problémů udržet výrazně nad čarou ponoru. Jistě, často pracovala s „pouhými“ variacemi standardních postupů, současně však dokázala překvapit nekonvenčními tahy, které na žánrové šachovnici zas tak často (nebo dokonce vůbec) nevidíme. Po třech letech jsou tu ABYSSAL RIFT znovu, jejich sestava se sice poměrně zásadně obměnila, nicméně hlavní principál Matt Auxier zůstal na svém místě. Nebyl tedy jediný důvod nevěřit, že Američané neztratí nic ze své síly a znovu doručí album, které bude zásadním způsobem převyšovat zažité OSDM standardy.

Hned na úvod musím konstatovat, že ač je „Relics Of Great Ash“ dobrá deska, kvalit své výjimečné předchůdkyně nedosahuje. V předešlém odstavci jsem sepisoval něco o odvaze činit překvapivé tahy nebo se nenechávat příliš svazovat zažitými žánrovými konvencemi. Druhému albu ABYSSAL RIFT přesně tahle odvaha chybí. Kde jsou nekonvenční črty štětcem v podobě odkazů na devadesátkový UK doom metal, kde jsou melodie (nebo až post-metalově zabarvená vsuvka v „The Magister“) a především, kde je ta síra, kterou byla „Extirpation Dirge“ skrz na skrz prosycená? Američané na nové kolekci vyznívají jako by prodělali jakousi očistnou kúru a namísto spontánnosti a divokosti upřednostnili chladnou systematičnost. Novinka je čistější, instrumentálně vyspělejší a mnohem více technická (v páté „Surrealistic Visions“ bych si dokonce dovolil prohodit něco o lehce progresivních strukturách made in debut TOMB MOLD). Z hudby ABYSSAL RIFT se nám trochu vytratila bezprostřednost i ona pověstná doom/deathmetalová zvířeckost, naprosto zásadní složka tohoto specifického žánru. Jinými slovy při poslechu musím cítit, že na mé sluchovody útočí tlupa neandrtálců vybavená primitivními pazourky a neotesanými kyji. To ABYSSAL RIFT útočí poloautomatickou puškou a z kapsy jim přitom koukají matematické tabulky. Samozřejmě hodně přeháním, nicméně současně cítím povinnost poukázat, že rozdíl ve hrubozrnnosti/animálnosti obou alb je poměrně značný.

S čím Američané umějí výtečně pracovat, je bezesporu atmosféra. Na novince je o poznání odtažitější a často evokuje počínání opravdových mistrů tohoto oboru – SPECTRAL VOICE. To ale nemůže být takové překvapení, neb i na debutu byly odkazy na tvorbu unikátní sestavy okolo Eliho Wendlera dost výrazné. Tenkrát ovšem byly očazeny oním sirnatým plamenem. Dnes jsou konkrétnější, obnaženější a svým způsobem i „strašidelnější“. Pusté a chladné atmosférické kulisy a občasné disonantní vsuvky mi dokonce připomněly počínání DEVOID OF THOUGHT, konkrétně pak na jejich studeném debutu „Outer World Graves“. Dark/deathmetalové harmonie pak zase mohou evokovat počínání IMMOLATION (slyš „The Death Of God“).

ABYSSAL RIFT nejsou kapelou, která bude donekonečna zachovávat oldschoolový status quo. „Relics Of Great Ash“ je dílem, které přesahuje žánrové hranice, ovšem ne tak výrazně jako jeho předchůdce „Extirpation Dirge“. Je soudržnější, semknutější, ale není tolik odvážné. Od první skladby Američané pracují s určitým arzenálem, který v dalších skladbách spíše jen přeskládávají a různě reorganizují, než aby jej nějak zásadně rozšiřovali.