Současná undergroundová vlna zvyšujícího se zájmu o pravěké formy metalu není ignorována ani u našich severních sousedů. Stačí si jen vzpomenout na takové AQUILLA z polského hlavního města. A z Varšavy se o přízeň fanoušků nefalšovaného a pravého metalu hlásí i tato trojice. Patřičnou pozornost už dokázala upoutat svým EP „The Ancient Tales“ z roku 2021, a to až do té míry, že si jí všimli v zavedeném labelu Dying Victims Productions z německého Essenu.

S dokonalým žánrovým vymezením to však v případě „Đungeon Đescent“ nebude tak úplně jednoduché, neboť TORPOR si s ním ve své tvorbě příliš hlavou nelámou. V jejich případě zůstává ortodoxní především snaha o nekompromisně dřevní pojetí a nějaká konkrétní stylová škatulka jim může být ukradená. Vlastně to je v souladu s pravěkými počátky extrémnějšího metalu, kde se v polovině osmdesátých let především pořádně hoblovalo a až pak se řešily nějaké „novinářské“ pojmy ohledně žánrového zařazení.

Bohapustý metalový randál však nečekejte. Až tak důslední tito Poláci být nehodlají. Z minulosti si berou především snahu o dobovou produkci a jistou předstíranou naivitu nebo spíše jednoduchost v kompozici. Přitom si vše potřebné berou hned z několika metalových proudů. Dominuje hlavně ortodoxní heavy metal, ale ke slyšení jsou i ozvěny jiných stylů, jako je speed, doom nebo thrash. Není to ta klasická black/speed/thrash blasfémie, na to zní debutové album TORPOR pořád spíše umírněně. Svému účelu určitě napomáhá i vokál, který zbytečně netlačí na pilu. Není to žádný ječák, spíše „chlapácký“ zpěv, plně korespondující s „bitevní“ a fantasy koncepcí nahrávky.

Zmiňovaná retro produkce byla pro mě zpočátku poměrně tvrdým oříškem. Album zní na první poslech velmi dřevně, snad až minimalisticky. Vše však postupně začne dávat smysl, když si uvědomíte tu příjemnou čitelnost nástrojů a že ten bzučivý zvuk kytar dohromady s vokálními party postupně buduje velmi specifickou a sugestivní atmosféru celého alba. Jeho lehce středověký nádech a záměrně přepálená „rytířská“ image ukazují i vítaný nadhled, který polská trojice bezpochyby má.

V této konfiguraci pak rozhodně potěší, že u TORPOR funguje i kompoziční stránka věci. Skladby si nijak nekomplikují, ale na druhou stranu ani nehodlají nic ošidit. Nahrávka odsýpá velmi svižně hned po doznění lakonicky pojmenovaného intra „Entrance“. Rychlý kvapík „Trespassing The Sanctuary“ jasně nastaví pravidla hry i vytyčí hřiště. V „Dungeon Dwellers“ doposud spíše heavymetalové riffy ukáží i patřičně načernalou tvář a schopnost polské skupiny smíchat různé žánrové příměsi tak, aby se jí výsledný produkt nerozpadl pod rukama. Album tak ve správných momentech promazává své pomyslné soukolí, aby nedošlo pod tíhou jinak poměrně stereotypní muziky k jeho zadrhnutí. Tohle mají Poláci šikovně pod kontrolou a svých vymezených 32 minut zaplní až překvapivě pestrým hudebním děním.

ČTĚTE TAKÉ

AQUILLA - Sentinels Of New Dawn

Nová vlna tradičního heavy metalu, která nám už nějaký ten pátek formuje současný svět těžkého kovu, je skutečně masivní. Všimnout si toho můžete třeba tehdy, když vám jistá digitální platforma poté, co dohraje vámi dříve vybrané heavymetalové album, začne nabízet další a další stejně stylově zaměřené kapely, o jejichž existenci jste dosud neměli ani ponětí, a těch kapel je skutečně stále více a více.

AQUILLA - Sentinels Of New Dawn

Nová vlna tradičního heavy metalu, která nám už nějaký ten pátek formuje současný svět těžkého kovu, je skutečně masivní. Všimnout si toho můžete třeba tehdy, když vám jistá digitální platforma poté...

Navíc nabídnou i několik zaručených koncertních fláků. Za sebe ukazuji na skladbu s pořadovým číslem 5 – „Polybolos“. Rytmicky propletený kus s jasně stříženým refrénem ve středním tempu je nejen oslavou stejnojmenné zbraně ze starověkého Řecka, ale taktéž oslavou pravěkého metalu se všemi jeho současnými produkčními a kompozičními možnostmi, o kterých si mohli metaloví pionýři před 40 lety nechat jen zdát.

Není to album na první poslech. Tedy alespoň v mém případě rozhodně nebylo. Na produkci i jeho velmi specifické pojetí jsem si musel chvíli zvykat, ale když si všechno sedlo, tak jsem krom jiného i pochopil, proč na TORPOR sází i zavedený německý label. A vsadím se, že v živém provedení to bude nesmírná zábava. Minimálně stejná, jakou se pro mě nakonec stal i poslech tohoto alba.