Dosavadní existence jihoamerických RIPPER šla docela mimo mě, přesto jsem byl na tento studiový návrat po dlouhých deseti letech (myšleno v rámci řadových nahrávek) poměrně zvědavý. A hned zkraje musím potvrdit, že proběhl více než dobře. Kapela z chilského města Talagante upsala svoji duši nekompromisnímu thrash metalu, přičemž v tomto striktním kontraktu se najde prostor i pro nějaký ten kompromis v podobě „pošilhávání“ do jiných, řekněme příbuzných žánrů.

Z původní sestavy skupiny, jež svůj vznik datuje do roku 2007, zůstal už jen kytarista a vokalista Patricio Spalinger. Současná soupiska se zformovala zhruba před třemi lety, kdy už se zdálo, že o existenci RIPPER se bude hovořit jen v minulém čase. Soudě dle náplně tohoto recenzovaného kotouče to na nějaký odchod ze scény rozhodně nevypadá. Obklopen mladými a přesto již zkušenými hudebníky to Patricio dokázal roztočit do pořádně vysokých obrátek.

Na kapelách z Latinské Ameriky se mi líbí, jak do extrémních metalových žánrů dokážou dostat nemalou dávku zvířecí nekontrolovatelné energie a zápalu a zároveň své nahrávky zvládají ukočírovat na kompoziční i produkční úrovni. Přesně tato vyvážená kombinace je ke slyšení i na „Towards Rebirth“. Deska je to ve své podstatě velmi ortodoxní a nekompromisní, plně oddaná old schoolu, bez špetky ambicí tento svůj postoj jakkoliv modernizovat.

Nezbytné intro „The Secular Awakening“ je ideálním teleportem do časů první thrashmetalové vlny. Záměrně naivní klávesový motiv jakoby pomyslně vrhal na posluchače falešné úsměvy, ale přitom všichni vědí, že dál už to tak přívětivé rozhodně nebude. Hned následující „World Of Darkness“ samozřejmě nahodí vysoké tempo a vrhne do prostoru ten nejpravověrnější thrash z nejpravověrnějších. Za sebe říkám, že RIPPER svůj zvuk naštěstí opatřili moderní a hutnou produkcí a minulost zde ponechali v ideálních mezích.

Za ty rozhodně považuji sázku na rychlost a zběsilost, která se v kombinaci s hbitými prsty sekýrníků prostě nemůže nikdy oposlouchat. Obzvláště když úvodem nastavenou nelítostnou intenzitu deska udrží po celou, přibližně čtyřicet minut trvající hrací dobu. Jediné lehčí vydechnutí představuje předposlední „The End Of Universe“, která do té doby zničující sypanici trochu zvolní do středního tempa. Jinak však RIPPER jedou až na krev a sázejí jednu pumelenici za druhou. Technicky i kompozičně zdatná kapela navíc zvládá vhánět do soukolí dostatek záchytných bodů, aby z toho nevznikla jen bezbarvá thrashová břečka.

Nejsme již sice v polovině osmdesátých let, ale to této skupině nebrání přijít s deskou, která je stejně nasraná a syrová, jako byly ty v thrashmetalových počátcích. Ba co víc, RIPPER při tom vůbec nevypadají křečovitě či trapně. Patriciovo frázování a barva vokálu dokonale zapadají do drtivého riffového soukolí a častá kytarová sóla zde nejsou jen pro formu, ale tvoří nedílný kolorit jednotlivých skladeb. Vzácně vyrovnaných skladeb, chtělo by se dodat. Těžko lze hledat vyslovené favority, když si deska drží velmi dobrou úroveň po celou stopáž. Za sebe bych mohl vypíchnout kombo „The Source Exterminator“ a následující „Messages From The Other Side“. Obě kompozice představují thrash metal v jeho čisté, esenciální podobě. Zuřivé, nespoutané, na celý svět nasrané a s touhou tuto zlobu poslat dál do světa.

RIPPER svým třetím studiovým albem nehodlají bourat zavedené konvence ani směřovat metalovou muziku k novým obzorům. Bohatě si vystačí s těmi doposud a již notně dávno objevenými. Zákony a pravidla thrash metalu jim poskytují dostatek tvůrčí esence a oni tuto štědrost oplácejí výbornou žánrovou nahrávkou, které prostě nechybí nic potřebného. Pokud tedy nebudeme řešit takové podružnosti, jakou je aktuální rok v kalendáři.