Garry Brents je jistě pozoruhodná a po tvůrčí stránce nesmírně aktivní osoba. Je to kompletní multiinstrumentalista (z pohledu tradiční rockové sestavy) a svůj talent uplatňuje napříč širokým spektrem žánrů. Je členem hned několika ve většině případů experimentálně či avantgardněji laděných projektů. Stylové zaměření je poměrně bohaté; začíná u blacku nebo death metalu a končí někde u post-black metalu, grindcore či punku. My se dnes budeme věnovat jeho pohledu na death metal, který v žádném případě nelze vnímat jako konzervativní. Projekt SALLOW MOTH byl ještě donedávna Garryho soukromou záležitostí, nicméně pro potřeby aktuální desky do sestavy přibyl bubeník Allen Gingerich. Nutno dodat, že obrýlený deathmetalový geek se v současné době nachází v tvůrčím rozpuku a chrlí nahrávky jako na běžícím pásu. Minulá řadovka vyšla ani ne před rokem a k tomu Brents stihl ještě přidat navrch hned dvojici EP. Pramen kreativity tedy aktuálně prýští pod velkým tlakem a společně doufejme, že se to nijak negativně neprojeví na jeho výsledné kvalitě.

„Hydrophilous Brood“ je typickým příkladem natlakovaného a současně maximálně amorfního progresivně-technického díla. Skladby se doslova mění před očima, jednotlivé motivy i nálady se střídají v rytmu šíleného kvapíku. Už dávno nevíte, kde byl začátek a pravděpodobně nepoznáte ani konec. Šance něčeho se na delší dobu chytit je mizivá, jakmile si myslíte, že jste konečně nalezli ztracenou půdu pod nohama, další zběsilý shift ve struktuře skladby vám ji obratem vezme. Pořád se musíte koncentrovat, abyste náhodu nevypadli z tempa. Jakmile vám tenhle zběsilý vlak ujede, jen těžko už zvládnete naskočit zpět. Přiznám se, že začátku (cca první 3 poslechy) jsem měl problém „Hydrophilous Brood“ vnímat jako celek. Měl jsem kolem sebe spoustu výtečných myšlenek, leč obtížně jsem mezi nimi hledal nějaký zásadní pojící materiál. Marně jsem se snažil proplouvat věčně se měnící krajinou, kde se bez ostychu páří trojúhelník s kosodélníkem, zatímco zpoza rohu nesměle vykukuje kružnice. Nebudu tady dělat ramena a prohlašovat něco o tom, že „jsem to nakonec samozřejmě pochopil“ nebo že to „najednou všechno začalo dávat smysl“. To vůbec ne. Určitě jsem si začal věci více spojovat, ale rozhodně nemohu konstatovat, že bych teď před sebou měl zcela transparentní mapu či kompletně složenou skládanku, kde by každý její kousek měl svou vlastní nezastupitelnou úlohu. Možná to bude i mým konzervativněji laděným profilem. Progresivní tendence sice vítám s otevřenou náručí, leč jen do určité míry. Pokud tuhle míru překročíme, ne vždy se s tím dokážu plně ztotožnit.

Oproti předchozímu manifestu „Mossbane Lantern“ je třetí řadová deska SALLOW MOTH více deathmetalová. Působí na mě více organicky a živelněji, je o trochu temnější a disponuje masitým, plnotučným zvukem. Obrovskou devízou je pak přítomnost Allena Gingeriche na bicí stoličce, jehož kreativní a současně nenucená hra pozdvihla SALLOW MOTH o celý level výše. Jsem rád, že Garry Brents trochu slevil na experimentech, už nám nenabízí zvláštní elektro kousky jako „Aethercave Boots“ nebo „Parasite Orb (Chipped Topaz)“ a místo toho raději představí skladbu „Biohybrid Virulence“, která stojí na konkrétních a snadněji uchopitelných OSDM základech. Nebo kompozici titulní, kde v pozadí občas zahoří ohně IMMOLATION (ústřední riff od 0:26). Pravým opakem jsou dramaturgicky maximálně rozeklané jazzy výlevy v extra členitých položkách typu „Polymorphic Gnaw“ nebo „Serene Aqueous Leech“ (tady však kvituji sympatickou trubku).

Co se nějakých přirovnání týče, je prakticky nemožné definovat kapelu, která zní přesně jako SALLOW MOTH. Na druhou stranu během poslechu narazíte na spoustu fragmentů, které vám nejrůznější sestavy připomenou. Narazíte na živočišnost SLIMELORD, strojový chlad GORGUTS, atmosféru AFTERBIRTH, kontrastnost BLOOD INCANTATION, technickou zasněnost AUGURY či vzdušné „spacy“ polohy CYNIC v období „Traced In Air“. Výsledkem je komplexní, progresivně-technická syntéza, která není v celkovém kontextu zrovna snadno uchopitelná. Jistě, každý z vás si v nepřeberném množství fragmentů najde „ty své“, jen někteří však ocení „Hydrophilous Brood“ ve všech jeho neortodoxních aspektech.