Nedávno jsem si udělal malý průzkum a zkoušel si vyhledat nejlépe hodnocená deathmetalová alba za první polovinu letošního roku. S potěšením jsem seznal, že drtivou většinu z nich se nám podařilo na našich stránkách zmapovat. Držíme tedy prst na tepu doby. Aby to bylo ještě lepší, půjdeme vyplnit jedno z posledních bílých míst na žánrové mapě a podíváme se na zoubek jistým PROTRUSION, jejichž debutová deska „The Last Suppuration“ sklidila v rámci žánrové komunity většinou velmi pozitivní reakce. Kapela je to sice nová, nicméně minimálně tři čtvrtiny jejích členů disponují rozsáhlými zkušenostmi, a to zejména z nejrůznějších, až na jednu výjimku velmi obskurních, BDM projektů. Mezi nimi suverénně nejvíce vyčnívá Kyle Christman, který osm let pilně otloukal rantly v dobře známé entitě GORGASM. Pro potřeby PROTRUSION však paličky nechal doma v šupleti a místo toho si pověsil na krk kytaru.

Druhým multiinstrumentalistou v řadách kapely je Colin Foster, který v PROTRUSION zpívá (ještě bude řeč o tom, jak) a hraje na kytaru, zatímco v jiných projektech pravidelně usedá za bicí soupravu. Instrumentální vklad tedy máme slušný, snad ho kapela dokáže zúročit. Mluvil jsem o tom, že členové PROTRUSION jsou/byli aktivní především v brutal deathmetalových kapelách. Pro potřeby „The Last Suppuration“ si přívlastek „brutal“ necháme od cesty, tedy až na Fosterův zpěv, který žánrové definice BDM vystihuje dokonale. Bublavý guttural growl je však hodně plochý, Colin jede pořád jeden jediný rejstřík a navíc se stále stejnou intenzitou. Záchranný pás sice občas hodí Kyle Christman a vytasí se s uječenými backingy, nicméně činí tak velmi sporadicky. Po vokální stránce je „The Last Suppuration“ velmi konzervativní a snad i nudné dílo. Uznávám, že je v tom jistá zaujatost, neb osobně nejsem příznivcem těchto poloh, nevylučuji však, že příznivci USBDM budou kvičet blahem.

Po kompoziční stránce je debut PROTRUSION poměrně variabilní záležitostí. Určitě zde najdeme povinné zlo v podobě basic old school pasáží, ale současně si užijeme momenty, které můžeme v klidu označit visačkou „technical“. Speciální pozornost je třeba věnovat práci sólové kytary. Američané si tenhle atribut neodškrtávají klasickými chaotickými/lámanými výstřely, ale prezentují se komplexními, místy až melodicko-epickými sóly. Ukázkovým příkladem je rozvětvené sólo ve druhé skladbě „Accursed Skin“, které na ploše šestapadesáti vteřin krásně morfuje a neustále mění svoji tvář. Sólová práce se dostává ke slovu velmi často a není výjimkou, že jednotlivé položky jsou proloženy více než jedním výstupem. Dává to smysl; průměrná délka skladeb na „The Last Suppuration“ nemá daleko k hranici šesti minut a posluchač tedy potřebuje mnohem více paliva na udržení pozornosti. Tohle palivo mohou reprezentovat i malé drobnosti, jako je klavír a lehounké synťákové doteky v „Morbid Mortality“ nebo až tklivé vybrnkávání zjemňující jinak velmi hrubou práci v „Exhumer's Romance“ (o čem asi bude text?). Velmi příjemnou záležitostí je i autonomní baskytara, která desce dodává onen odlehčenější/technický ráz. Co naopak tolik nepomáhá, jsou rutinní slabikářové riffy, které sice k old school death metalu tak nějak patří, nicméně by se to s nimi nemělo přehánět. Zkuste se schválně ještě jednou vrátit ke třetí skladbě „Exhumer's Romance“, konkrétně pak k pasáži od 0:44 – 1:34, a pak mi do komentářů napište, co vám to přineslo. Kolekce má dvaapadesát minut, pakliže by PROTRUSION výrazně seškrtali tyhle nicneříkající základní vstupy, rozhodně by jí to přidalo na přitažlivosti.

Deska je hezky nasáklá pižmem ranných devadesátek a poměrně zdařile kombinuje vlivy zaoceánské a evropské (zejména finské) školy. Na své si přijdou třeba milovníci starých SUFFOCATION („Effigy Of The Forgotten“) a nebo i prvních GORGUTS, skandinávští příznivci naopak zajásají nad vlivy ADRAMELECH (a v těch techničtějších pasážích se snad lehce zjeví i duch DEMILICH). „The Last Suppuration“ není špatným startem. Přináší poměrně zajímavý materiál, kterému ale ještě chybí větší soudržnost a vyrovnanost.