Projekt BLINDEAD 23 funguje jako taková polská „supergroup“. Už podle názvu představuje novou verzi kdysi v podstatě kultovní formace BLINDEAD, která poutala pozornost svým experimentálním přístupem k různým stylům. Ve své tvorbě míchala post metal s progresivními prvky, punkem i hutným sludgem. Reinkarnaci v podobě BLINDEAD 23 stvořili dva její dřívější členové – kytarista Mateusz „Havoc“ Śmierzchalski (ex-BEHEMOTH) a zpěvák Patryk Zwoliński. A pro nový rozjezd našli opravdu zajímavé kolegy. Za bicí usedl Paweł „Pavulon“ Jaroszewicz známý z VADER nebo HATE, zatímco druhou kytaru a doprovodné vokály obstarává Roger Öjersson, bývalý člen KATATONIA. Působivý seznam referencí alba „Deuterium“ uzavírá producent David Castillo, který má na kontě desky pro veličiny jako LEPROUS, SOEN či právě KATATONIA.

Nemá smysl chodit kolem horké kaše, a tak rovnou prohlásím, že návrat někdejších BLINDEAD se povedl na výbornou. Možná i proto, že stylově se pánové nesnaží navázat na závěrečné období, kdy se skupina vydala alternativnějším směrem a za svůj poslední počin „Niewiosna“ sklidila od původních fanoušků i slušnou dávku kritiky. BLINDEAD 23 jako by šli ke kořenům a důvod může být i v tom, že Mateusz prý vzal své staré nápady, přepracoval je a stvořil materiál reprezentující moderní, progresivně laděný post metal. „Deuterium“ tak může představovat navázání na rané období oceňovaných alb a podle mě i na vrcholný počin „Affliction XXIX II MXMVI“ z roku 2010. Vrátila se vzdušná hravost v kontrastu s temným postmetalovým zvukem, dominuje důraz na riffy a sludge nálady. Ale přibylo progresivních prvků a elektroniky, takže skladby jsou díky tomu působivě bohaté.

Již v úvodní dvojici skladeb „Immersion I“ a „Immersion II“ vykládají BLINDEAD 23 své trumfy na stůl a rozehrávají struktury plné zvratů, nadžánrových odboček a dynamických proměn. Od ambientně pojatého úvodu se přechází do silových postmetalových ploch, melodické motivy kontrastují s těžkými riffy a razantní rytmika žene dění kupředu. Ve středu „Immersion II“ se mihne hravé kytarové sólo a třešničkou je efektní temný pseudoklavírní závěr. Patryk Zwoliński hned od začátku ukazuje své zjevné hlasové kvality a schopnost působivě přecházet mezi growlingem a elegantně zpěvným přednesem. Navíc zde vynikají i vícehlasy, v nichž lze tušit podíl Rogera Öjerssona. Úvod alba tak představuje mrazivě emotivní nástup. Hned je také jasné, že svou roli hrají i syntezátory. Podbarvují nosné vrstvy a dávají skladbám náležitou plnost.

Následující skladby rozvíjejí další stylové aspekty a občas si i berou inspiraci od známých metalových ikon. Semiakusticky působící skladba „Wither“ tak lehce zavoní odérem OPETH, zatímco v titulní „Deuterium“ by se při troše snahy dala najít podobnost s THE OCEAN. Kombinují se tu totiž atmosférické artové pasáže s drtivými riffovými stěnami a melodické vokální linky mají podobně vlnivě ladnou melodiku. Mezi těmito prosvětlenějšími kousky ale vybuchuje převážně razantní „Worst Laid Plans“, ve které bojuje chaoticky progresivní post-hardcore drive s devastující sludge brutalitou. Když pomineme časté melodicky ladné vokály, je to skladba, kde jako by skupina vzpomínala na temné sludge období BLINDEAD a objeví se tak i nekompromisní přístup, který potvrzuje, že tehdy se Poláci brodili až po pás v podobném bahně jako CULT OF LUNA. I v této skladbě se ale dočkáme až nečekaného zvratu, kdy v polovině skladby přichází uvolnění v podobě klavíru a zajímavě sytě posazeného vokálu, který mi svým zabarvením připomněl specifický přednes Dana Swanö. Tady zřejmě zaúřadoval Roger Öjersson.

Skladba „Towards the Dark“, opět věc s lehkým OPETH nádechem, je ukázkou proměnlivých a zajímavě gradujících struktur, v nichž se často dostávají do dominantní pozice bicí. Ty jsou ostatně na celém albu parádní a představují jednu ze složek, která celé album posouvá do progresivních poloh. Ostatně třeba v již zmíněné „Worst Laid Plans“ je to právě rytmika, která nese velký podíl na divoké zneklidňující atmosféře. Paweł „Pavulon“ Jaroszewicz zkrátka odvádí fantastickou práci. Totéž ale platí o celé skupině. Poslední „You Are the Universe“ pak představuje mnohotvárnou tečku, kterou zakončuje klasické klavírní finále.

BLINDEAD 23 se podařilo nejen navázat na to nejlepší z odkazu původních BLINDEAD, ale dokázali ho přirozeně rozvinout o nové nápady a současnější zvuk. „Deuterium“ je album plné emocí, silných riffů, promyšlených kompozic i nenápadných detailů. Bohatost, kterou albu dodává i progresivnější přístup a výraznější využití elektroniky, z něj činí jednu z nejzajímavějších současných postmetalových nahrávek.