INSCRIBED - Upon the Twisted Throne
Nejen působištěm (Florida), ale i stylizací loga se mladá parta INSCRIBED jasně hlásí k odkazu legendy ATHEIST. Je to ještě hodně surové, ale silná dávka neurvalosti a divokosti tomuhle debutu sluší.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak tady máme další kapelu, jejíž název a jméno vydavatele by měly jasně signalizovat, o co tady půjde! Zde žádná zmýlená neplatí. Kanaďané jsou novou akvizicí nejen ve stájí Me Saco Un Ojo, ale taktéž na poli brutálního old school death metalu. V jejich řadách najdeme zkušená jména včetně například bicmena Sebastiana Alcama, který působil i v řadách retro hardrockerů (!) FREEWAYS. Zajímavá žánrová změna, ale v tomto ohledu není rozhodně ojedinělým případem.
Nějakou extra velikou osobitost zde ještě nečekejme, ale pokud vezmete zavděk kvalitní žánrové náloži splňující potřebná kritéria, zde rozhodně neprohloupíte. COPROLITH se rádi (s)vezou na aktuální vlně old-schoolových death/doomových kapel a v tomto směru jim vzhledem ke kvalitám debutového alba zas není potřeba tolik toho vyčítat. Nasypané pasáže – v pořádku, pomalejší hniloba – taktéž a propojení do jednoho kompaktního celku taky vlastně bez výhrad.
Sázka na hrubý a neotesaný zvuk je správná, neboť to pětici z Toronta od začátku hned pěkně šlape a po odeznění nezbytného intra se rozjede neméně obligátní valivé střední tempo, aby klasicky nakypřilo půdu před pořádným sypáním. Skladba „Sentenced To The Gore“ a stejně tak i zbytek alba si nehraje na žádnou progresi ani prošlapávání nových cestiček. Kanaďané jsou nesmírně srdnatí a zakousnutí do standardů svého žánru a s těmi si hodlají (alespoň tedy prozatím) vystačit.

A ono to vlastně v tomto případě bohatě stačí. Nahrávka sálá dostatečně zatuchlým smradem a ponurou atmosférou. Těžkým kytarovým riffům se dostává slušné produkční práce. Zvuk celkově se netlačí zbytečně do prasáckého old schoolu a snaží se vyvažovat atmosféru klasických deathmetalových nahrávek s moderními studiovými možnostmi. Nahallovaný growling vokalisty s iniciály K.D. pak dokonává vše potřebné.
Pokud i v tomto stylovém podhoubí hledáte nějakou originalitu, asi toto nebude to pravé ořechové. Dalo by se žehrat i na jistou přesycenost „trhu“, ale poctivě a kvalitně odvedený standard nemůže fanouška smrdutého old school deathu rozhodně urazit!
Dobře odehraný a složený OSBDM standard, který to v současné záplavě podobných nahrávek nebude mít lehké, ale jméno vydavatele by jej mezi cílové publikum mělo dostat.
7 / 10
1. Sentenced to the Grave
2. Putrescence
3. Defiling Incantation
4. Birthed by Remorseless Flames
5. Another Skull to Claim
6. Possessed by Incoherent Violent Suggestions
Putrescence (2026)
Coprolith (demo) (2023)
Datum vydání: Pátek, 3. července 2026
Vydavatel: Me Saco Un Ojo
Stopáž: 34:09
Nejen působištěm (Florida), ale i stylizací loga se mladá parta INSCRIBED jasně hlásí k odkazu legendy ATHEIST. Je to ještě hodně surové, ale silná dávka neurvalosti a divokosti tomuhle debutu sluší.
Atmosférický black metal se stal doménou osamělých frustrovaných mužů, kteří svou nesnesitelnou tíhu bytí zhudebňují v melancholické odnoži původně extrémního žánru. DASKRA je zachmuřený Libanonec, ale vychází z evropských vzorů. Slušná deska.
Největší? Nejlepší? Nejsvětovější? Jasně, ty návraty z Josefova jsou pořád stejné, jak vámi ještě stále hýbe adrenalin. Ale tento ročník, jakože "bez headlinerů", to byla vážně jízda. Jízda s velkým J! Díky pořadatelům a za rok to čekám ještě o level výš!
Spojení dark metalu s progresí je celkem zajímavý model. V případě koncepčního alba Italů INNER VITRIOL je to hodně o vláčné melodice, přirozeně plynoucích strukturách a melancholii. Hostující Geoff Tate a Andy Kuntz jako bonus.
Dystopický sci-fi příběh zaslouží náležitě košaté a žánrově pestré zpracování, tak to zřejmě cítí Britové REDSHIFT. Jejich brilantní progmetal tak čerpá z mnoha zdrojů a výsledkem je propracovaný koncept plný hudební barevnosti.
Jestli to, co RUNNING WILD předvedli na svém druhém úplně posledním koncertu letos na W:O:A, měl být fakt poslední koncert kapely všech dob, tak je snad dobře, že živě končí, protože takovou neúctu k fanouškům a vlastnímu repertoáru aby člověk pohledal.
Byl to příměr, kterým jsem kdysi komentoval padák pro Vlastu Henycha z TÖRR: jako kdyby KING vyhodil z kapely DIAMONDa. Nedávno však na základě reálných událostí zhořkl tak, až mám strach, jestli ještě vůbec někdy z dílny Krále vzejde něco kloudného.





