Ani tady se moc neřeší neúprosný tok plynoucího času. Dekáda sem, dekáda tam. Přesně tolik totiž trvalo čekání na novou desku této americké skupiny. Možná právě díky těmto časovým prodlevám tady s námi IF THESE TREES COULD TALK ještě pořád jsou. Možná právě díky neunáhlené produkci každé další desky je tato kapela schopná stále přicházet se zajímavou a kvalitní kolekcí instrumentální muziky.

Tato pětičlenná formace z amerického Ohia zůstává jedním z přeživších hudebních těles, které vygenerovala masivní post-rocková vlna, jež se provalila ve druhé polovině nultých let a jak už to tak chodí, která s sebou zároveň přinesla zástupy mnoha povolaných, ale jen některých vyvolených. Že tento případ patří do té druhé skupiny, asi nemusím znovu připomínat. Když se zpětně podívám na jednotlivé nahrávky amerických, pokaždé se jednalo přinejmenším o kvalitu s přívlastkem nadprůměrná. I eponymní EP, které se mi svého času přeci jen (dočasně) oposlouchalo, nabídlo silný autorský rukopis a osobitost.

Tu si IF THESE TREES COULD TALK ponechávají i na své teprve čtvrté řadové desce. Efekt prvotního šoku už v tom pochopitelně není, koneckonců Američané svoji produkci a tvůrčí postupy vystavují jen minimální revizi, ale dobře odvedená práce to je pořád! V první řadě je nutné říct, že deska se velmi příjemně poslouchá a rozhodně to není takový ten nesoustředěný poslech při nějaké činnosti. I při bližším zkoumání totiž lehce odhalíte, že kapela stále dokáže přinášet různé variace na důvěrně známé téma, kterým jsou pochopitelně její typické kompoziční schéma.

Rytmická kytara nadhodí groove, který podpoří ještě rázný rytmus bicích, čímž vzniká ideální prostor pro kejkle sólové kytary. Ač prostá vokálů, hudba americké skupiny často ctí písničkové téma sloka – refrén, do které pak není problém si zpěvné linky lehce domýšlet. To však pro úplný posluchačský zážitek není potřeba, protože ony zmiňované kytary nešetří ucho lahodícími motivy a vymazlenými melodickými linkami. Je až s podivem, jak toto stále dokáže fungovat, když se to už napoprvé zdálo jako nepříliš trvalá inspirační studnice.

Na druhou stranu v tom není žádná sladkobolná líbivost. Pochopitelně, že se jí v takto pojaté muzice občas nevyhnete, ale Američané tento aspekt velmi zkušeně kompenzují komplexním přístupem, kde každá ze zde zastoupených kompozice nabídne dostatek lákadel na to, aby zde zůstal jen dojem lehce povrchní krásy. Zhruba v polovině, jinak střídmě zvolené, hrací doby se skupina prezentuje dvojicí propojených kompozice „Silence Between Mountains, Pt.1“, respektive „Pt. 2“, ve kterých formace nekompromisně demonstruje jednak své léty nabyté zkušenosti a především fakt, že ani po dvou dekádách na scéně nemusíme v jejím počínání hledat nudnou rutinu.

ČTĚTE TAKÉ

IF THESE TREES COULD TALK - The Bones Of A Dying World

Niekedy to jednoducho prekvapí. Postupne sa potápali hlbinami vášho vlastného vedomia, ešte pár dní a úplne by ste ich vytesnili z hlavy. IF THESE TREES COULD TALK to však nezabalili a v relatívnej tichosti si vydávajú nový materiál.Môžeme povedať, že zo všetkých subžánrov rock´n´rollu sa „ten ich“ vyčerpal azda najrýchlejšie. Štvrtá nahrávka Američanov nás v tomto... ehm, fakte skutočne len utvrdzuje – herný prejav nedoznal žiadne zmeny a dobre zorientovaného súpera na druhej strane kábla nemôže prekvapiť. Kto si však spokojne vrnel minule aj predminule a ešte raz predtým, ten nemá čo stratiť.

IF THESE TREES COULD TALK - The Bones Of A Dying World

Niekedy to jednoducho prekvapí. Postupne sa potápali hlbinami vášho vlastného vedomia, ešte pár dní a úplne by ste ich vytesnili z hlavy. IF THESE TREES COULD TALK to však nezabalili a v relatívnej tichosti si vydávajú nový materiál.Môžeme povedať, že zo všetkých subžánrov rock´n´rollu sa „ten ich“ vyčerpal azda najrýchlejšie.

A pro příznivce vzdušnějších a „hitovějších“ skladeb hned vzápětí přichází „Metanoia“. Kratší, údernější a na albu možná i nejchytlavějších kousek, asi nejvíce odkazující na debutové EP skupiny z roku 2006. A opět musím zopakovat svoji chválu nad schopností Američanů vydolovat z „omšelých“ nápad svěží a nápaditou kompozici.

Novince IF THESE TREES COULD TALK jsem ve snaze předejít efektu rychlého oposlouchání záměrně věnoval týden intenzivního studia a zatím se žádná ztráta zájmu nekoná. „The Hidden Hand“ je veskrze příjemná a nápaditá kolekce pohybující se v žánru, který je možná sám o sobě trochu za zenitem. Jeho staří matadoři to však nehodlají vzdát, a pokud budou pozice post-rocku hájit tímto způsobem, budu na barikádách moc rád stát po jejich boku!