Když se objevily první trailery na nové Vládce vesmíru, moje reakce byla jednoduchá. Ne, děkuji. Vypadalo to jako agresivně barevná digitální maškaráda, která nebude bavit ani dvanáctileté kluky, pro které je očividně určená. Přepálené barvy, přepálené kostýmy, přepálené efekty. Zkrátka přesně ten typ filmu, který ve mně probouzí chuť pustit si raději starou VHSku s něčím „poctivějším“. Jenže pak přišlo několik lidí, jejichž názoru si vážím, a začali mě přesvědčovat, že to zas tak tragické není. Tak jsem nakonec podlehl. A možná v tom hrála roli i nostalgie.
Původní film z roku 1987 jsem totiž viděl někdy kolem jedenáctého roku života u spolužáka, který měl doma poklad. Video. Pro mladší ročníky je asi těžké vysvětlit, co tehdy znamenalo mít doma video. Ve třídě byli obvykle tak dva šťastlivci, ke kterým se chodilo na poutě do světů Barbarů Conanů, Flash Gordonů a Soubojů titánů. Vládci vesmíru tehdy nebyli jen film. Byla to událost. Kus zakázaného pokladu, který se pašoval mezi kamarády jako nejvzácnější kontraband.
Právě proto jsem měl z nového filmu trochu strach. Nechtěl jsem si zničit jednu z těch vzpomínek, které jsou ve skutečnosti mnohem hezčí než filmy samotné. Nutno dodat, že předloha k Vládcům vesmíru, ani k těm z roku 1987, nikdy nebyla „high fantasy“. He-Man je v jádru plastová hračka. Doslova. Mattel nejdříve vytvořil akční figurky a teprve potom se kolem nich začaly nabalovat komiksy, seriály a filmy. Ne obráceně. Celá značka vznikla jako marketingový nástroj. He-Man je vlastně něco jako Hello Kitty pro kluky. Jen místo růžových mašlí nabízí meče, svaly a magické tygry.

Důležité info: nejde o remake filmu z roku 1987, ale o úplně nový příběh. Zatímco starý film se kvůli rozpočtu většinu času odehrával na Zemi a Eternii jen předstíral, novinka se do světa He-Mana vrhá po hlavě. Větší důraz dostává princ Adam, jeho vztah k rodině, vlastní identitě i odpovědnosti. A právě tady přišlo moje největší překvapení. Pod vrstvou svalů, mečů, magie a záměrně přehnané komiksové estetiky se skrývá příběh o rodičích, dětech a dospívání. Několikrát jsem si vzpomněl na film Kubo a kouzelný meč. A pak mi to došlo. Režisér Travis Knight stojí za oběma filmy. A podobnost není náhodná. Zatímco navenek sledujeme boj o osud světa, uvnitř se odehrává příběh o rodině, hledání sebe sama a přijetí vlastní role v životě.
Akce je samozřejmě naprosto přestřelená. Jenže také zatraceně zábavná. Knight kombinuje klasickou choreografii, praktické efekty a CGI způsobem, který nepůsobí sterilně. Občas to připomíná dětskou fantazii utrženou ze řetězu. A to myslím jako pochvalu. Je to přesně ten druh akce, který by si dvanáctiletý kluk nakreslil do školního sešitu během hodiny matematiky.
Úvod filmu je překvapivě pomalý, ale současně funguje. Dává prostor světu a Adamovu příběhu. Když pak začne vše létat vzduchem, víme proč se to děje a komu máme fandit. Humor je kapitola sama pro sebe. Občas je vysloveně pitomý. Ale protože film jako celek odmítá brát sám sebe příliš vážně, jsem ochoten mu to odpustit. Co už jsem rozdýchával hůř, je Skeletor. Chápu, že spousta diváků je z Jareda Leta nadšená, ale na mě jeho pojetí působilo až příliš karikaturně. Možná jsem v tomhle staromilec, ale místy jsem měl pocit, že už je za hranou.

Naopak bez výhrad musím pochválit hudbu. Daniel Pemberton odvedl fantastickou práci. Soundtrack nefunguje jen jako kulisa, ale jako aktivní součást vyprávění. Některé motivy se vracejí tak často, až si je postavy samy pobrukují, což filmu dodává téměř pohádkový rozměr. A když se k tomu přidá elektrická kytara Briana Maye z Queen, vznikne kombinace, která je současně nostalgická, epická i trochu praštěná. Přesně jako celý He-Man. Podobnost s Flashem čistě náhodná, samozřejmě. A víte co? Ono to funguje.
Není to velký film. Není to přelomové dílo. Není to fantasy, která změní žánr. Je to ale přesně taková podívaná, jakou měla značka Masters of the Universe vždycky být. Přehnaná, hlučná, sentimentální, občas hloupá, ale současně upřímná a nakažlivě nadšená sama ze sebe. A pokud vezmeme v úvahu, že se pořád bavíme o dvouhodinové reklamě na dětské figurky. Lépe už to asi natočit nešlo.