Daniel Tompkins (TESSERACT) a Paul Ortiz (též známý jako CHIMP SPANNER) spolupracovat umí, což dokázali již na Tompkinsově sólové desce (především na té druhé přepracované variantě „Ruins“). Teď spolu vydali album pod hlavičkou PRINCE OF FAILURE a je to příjemná progmetal/rocková věc založená na silných melodiích, djentových výpadech a Tompkinsově výrazném vokálu. Je zde silně cítit Ortizův autorský podíl, takže se skladby občas překlápí do progresivně divokých djentových poloh a jako by to Tompkinse trochu nutilo do drsných hlasových kreací, které mu jdou velmi dobře. Vždyť je známe z jeho domovských TESSERACT, nicméně jeho vokální síla je někde jinde. Především v melodicky zpěvných výrazech totiž propuká jeho talent naplno a v jemnějších rockově uvolněnějších pasážích mnohem více vyniká příjemná barva hlasu. Takže tu jsou dvě hraniční polohy, mezi kterými hudba PRINCE OF FAILUR osciluje a na první poslech by se mohla jevit trochu rozháraná a neuhlazená, plná kontrastních djentových agresí na straně jedné, ale též jemnějších melodicky rockových figur na straně druhé. Do toho Ortizovy aranže stavěné na elektronické rytmice a syntezátorech, což paradoxně koreluje s jeho dominantní kytarovou prací.

ČTĚTE TAKÉ

DANIEL TOMPKINS - Ruins

Dan Tompkins je známý hlavně jako zpěvák britské djent party TESSERACT nebo prog metalových SKYHARBOR. Ale tendence zkoušet i jinou hudbu předvedl třeba v experimentálním projektu WHITE MOTH BLACK BUTTERFLY, kde plně uplatnil svoji přirozeně jemnou barvu hlasu, schopnost emotivního vokálního projevu, ale i skladatelskou potenci. A snahy hudbu nejen produkovat, ale i skládat, dovršil svými sólovými deskami. I když mluvit o deskách je zatím trochu nepřesné, letošní „Ruins“ je totiž jen jeho poněkud pozměněná a přepracovaná prvotina „Castles“.

DANIEL TOMPKINS - Ruins

Dan Tompkins je známý hlavně jako zpěvák britské djent party TESSERACT nebo prog metalových SKYHARBOR. Ale tendence zkoušet i jinou hudbu předvedl třeba v experimentálním projektu WHITE MOTH BLACK BUTTERFLY...

Celé album jako by bylo o konfliktech, o bojích mezi jednotlivými náladovými prvky a výrazovými prostředky. V mnoha ohledech to funguje a především v klidnějších pasážích se pánům podařilo vše hezky skloubit dohromady. Studeně působící elektronická stopa souzní s progresivní kytarovou hrou a proměnlivým charismatickým vokálem. Trochu výhrady mám vůči těm nejagresivnějších místům, kde to někdy působí trochu na efekt, programovaná bicí jsou neosobní a Danielův vypjatý vokál jde na hranu. Ale albu to na druhou stranu dodává variabilitu a pestrost, která je příjemná především v okamžicích, kdy se veškeré použité výrazové prostředky podaří šikovně zkombinovat uvnitř skladeb. To je příklad titulní „Prince Of Failure“, kde se potkává síla razantních riffů s atmosférickými vrstvami a i díky nápaditým vokálním motivům je to jedna z nejsilnějších skladeb alba. To nejlepší ale jako by si pánové nechali až na konec. Za vrchol totiž považuji závěrečný kousek „Jaded Mantra“ s neuvěřitelně variabilní aranží, dynamickými zvraty a měnícími se náladami. Navíc zde vše, i přes až divokou proměnlivost, do sebe dokonale zapadlo.

„Prince Of Failure“ není albem, které by přinášelo něco nového nebo bylo nějak překvapivé pro posluchače obeznámené s předchozí produkcí obou tvůrců. Povedlo se zde ale hezky zkombinovat vše, co oba pánové ve své minulosti předváděli a díky široké škále výrazů je to zábavná až vzrušující hudba.