Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ráno si jdu pro exkluzivní novinky a nejlepší kafe do Kafe Kafka a následně peláším k hlavní scéně. BOTULISM znám z německých klubů. Naposledy jsem je viděl poměrně nedávno a jsem zvědav, jak jim bude slušet velká obscínská scéna. A nutno říci, že se na ní rozhodně neztratili. Kapela, která vznikla v roce 2022, vyprodukovala už několik desek a jede poctivou uvědomělou verzi zaťatého grindcore. Velmi solidní standard. Po nich nastupuje domácí ØBLAST. Stylově pokračují vlastně v dost podobném stylu, jen bez baskytary, s výrazně špinavějším zvukem a s lehkými náznaky powerviolence.
Mladou deathmetalovou krev představuje kapela PUSTULANT FLESH. Začali v roce 2022 a vzývají devadesátkový oldschool. Na začátku mají nějaké problémy s kytarou a přijde mi, že to poznamenalo celý set. Oba kytaristi vypadají trochu zaraženě, často po sobě vzájemně házejí až trochu vyděšené obličeje. Jediný, kdo si set viditelně užívá, je jednadvacetiletý baskytarista a zpěvák Emil Mariendal Petersen, který do kapely naskočil tento rok.
Kodaňská poweviolence trojice DECORTICATE vypadá trochu nesoustředěně. Jakoby prokalili včerejší noc. Hnedka v úvodu jim spadne mikrofon a do provozní teploty se dostávají asi deset minut, což je v kontextu festivalu zhruba polovina setu. Po nich nastupují taliáni SPILED, kteří mastí vysokooktanový thrashcore ve stylu S.O.D.. Při jejich setu si ale většinu pozornosti bere dění před pódiem. Už během setu DECORTICATE tam byl bílými páskami vyznačen přechod pro chodce. Na začátku SPOILED na tento přechod přihopkalo stádo dobrovolníků převlečených za silniční kužely a policista řídící dopravu. Ten pak během koncertu řídil dopravu ve dvou neustále se pochybujících circle pitech. SPOILED byli vlastně jen takový soundtrack k tomuto programu, funkční, dobře zahraný, ale jejich set si drze ukradli fanoušci festivalu a vytvořili asi nejzábavnější performance, která byla letos v pitu k vidění. Mimochodem fakt jsem při tom viděl slzy štěstí i dojetí. Taková to byla paráda.
OPSTND jsou pohrobci F.U.B.A.R., takže je jasné co čekat. Grindcore, blasty i d-beat. Koncert má apokalyptickou atmosféru, ale čekal jsem trochu více srdíčka v pódiovce. Přijde mi to lehce odevzdané. Naprosto opačný problém mají PHANTOM. Zhruba dvacetiletí horkokrevní kluci z Mexika, co zvedají zástavy starého rychlého thrash metalu se špetkou blacku. Ti do toho naopak jdou srdcem víc než čímkoliv jiným. Ne že by to bylo špatně zahrané, to rozhodně ne, ale frontman Juan Carlos García Gutiérrez si po celou jednu písničku nevšimnul, že mu nehraje kytara, protože si v zápalu divočení na scéně vykopnul kabel. Nicméně sledovat tahle dravá thrashová štěňata, jak se snaží odehrát koncert jako by zítřek neexistoval a bylo to to jediné, na čem v životě záleží, bylo vlastně nakažlivé tou energií a zaťatostí.
Američtí MELTING ROT otáčejí kormidlem zpět k ryzejšímu pojetí grindcore. Jsou jen tři: kytara, bicí a vokál, který obstarává Ted Soukup. Jejich vokalistu si pamatuji z ORGAN FAILURE. Jeho hlasové rejstříky jsou naprosto brutální, instrumentální mašina dostatečně rychlá a funkční, což se rychle přetavuje v bujaré veselí v moshpitu. Následuje další kapela z Kolumbie (kolikátá už?). AMPUTATED GENITALS z Bogoty. Kapela, která funguje jako taková přestupní stanice pro podhoubí extrémní kolumbijské scény. Stačí si najít tuhle bandu na Encyklopedii Metallum a zjistíte, že jí prošlo neskutečné množství lidí. Žánrově brutal death metal, řemeslně dobře ošetřeno, solidní zvuk a zpěvák Ricardo Medinam s maniakálním výrazem na tváři. Velmi solidní set.
Projekt MOŽNOST VOLBY? si dal za úkol připomenout tuto kultovní nahrávku GRIDE vydanou na splitku s MRTVOU BUDOUCNOSTÍ v roce 1999. Myslím, že to byl pátý a současně i poslední koncert celého projektu, který krom Čerta u bicích obsahuje figury z kapel jako jsou LYCANTROPHY, ZMAR, GORC nebo LADY GAZA. Setu vévodí bicí a vokály, kytara je trochu zamáčklá, což je škoda, protože chybí trochu víc tlaku. Závěr setu obstarává poměrně dlouhé noisové intermezzo, protože celý materiál má zhruba dvacet minut a kapele bylo vyčleněno třicet.
Při BODYFARM na scénu nakluše obscénský dětský tábor a jede se oblíbená kratochvíle pro fotografy: škola dětského stagedivingu. Kapela vybraná celkem dobře, pod podiem rozhodně není nátřesk, a tak ani nevadí, že většinu pozornosti si berou děti s pomalovanými obličeji, které skákají do náruče obscene crew. Nizozemci sázejí na poctivý evropský death metal, který stojí jednou nohou ve švédské škole raných devadesátek a druhou v tradici kontinentálního death/thrashe. V jejich tvorbě lze slyšet ozvěny DISMEMBER, GRAVE nebo raných ENTOMBED, ovšem bez přehnaného lpění na „buzzsaw“ estetice. Vlastně solidní koncert, škoda, že lidí nebylo více.
Ze scény vlaje další kolumbijská zástava a logo, které vykrádá teenage mutant ninja turtles, když svůj set rozjíždějí POISON THE PREACHER. Žánrově je to trochu rébus. Vlastně i vizuálně. Kluci hrají thrash metal, ale mají pytlový kalhoty. Tento oděvní set rychle vysvětluje i hudební styl, tahle banda thrash metal totiž prošívá breakdowny a občas i slamujícími tendencemi. Máme tu zrod nového subžánru? Možná. V každém případně koncert hutný, houpací a na závěr pódium plné lidí. Obsene crew mají tak plné ruce práce.
Vždycky mě baví ta situace těsně před setem, kdy se Áda snaží uvést kapelu. Dycky musí najít tu skulinku, kdy prostě vtrhne na scénu a uvede kapelu. No a některé kapely se prostě uvést nenechají. Nebo na něj zapomenou. Nebo ho nechtějí. Nebo dojde k nějakému nedorozumění, kdy Áda čeká a neví, jestli kapela ještě zvučí nebo už započala svůj set. Celkem by mě zajímalo, co z toho to bylo u ACCION MUTANTE, protože tyhle metalpunkové veterány se uvést také nepovedlo. Tahle německá veteránská parta navíc není na Obscenu žádnými nováčky. Naposledy tu hrála v roce 2019, pokud mě paměť neklame, a tentokráte mi to přijde o fous unavenější a nudnější. Stále stejný rytmus a sem tam nějaký break, kolovrátkovité postupy, dva vokály sice tvoří určitou dynamiku, ale je to nějak málo.
Švédské death metalisty DEMONICAL jen nafotím a jdu se navečeřet před noční šichtou, takže z nich moc nemám. Přijde mi, že někdo v programu zkoušet tvořit národností bloky, protože to není poprvé, co jsou po sobě kapely ze stejné země, které ovšem reprezentují úplně jiný styl. Po švédském death metalu tu máme švédský crust. Ostatně to je styl, který i letos na Obscene Extreme trochu chyběl. Nicméně přicházejí WARCOLLAPSE, aby tu situaci trochu změnili a daří se. Baskytara vlastně jen chřestí, nemá skoro žádný spodky, takže mezi kopáky a basou je citelná frekvenční propast, ale vlastně to tady nevadí. WARCOLLAPSE servírují syrový, špinavý a nekompromisní crust, který staví na masivním kytarovém zvuku, drtivých středních tempech a atmosféře zkázy s notně nihilistickou pódiovkou, která tomu vlastně sluší. Je to nebezpečné, přímočaré a neuhlazené.
Další nastupuje MORTA SKULD. Jedna ze zpola zapomenutých amerických kapel, které betonovaly základy stylu na březích Michiganského jezera. Z té doby zbyl v kapele vlastně jediný člen, kytarista a zpěvák Dave Gregor. MORTA SKULD představují death metal, který neútočí pouze rychlostí, ale především tíhou a tím nenarážím na váhovou kategorii kytaristy Adama Zellmera. Střídá se tu drtivé střední tempo s výbuchy agrese a těžkotonážní hrubostí. Koncertně nezklamali.
Stálice Obscene Extreme. Chymusova banda se v roce 2014 rozpadla, po čtyřech letech ji sesbíral zase dohromady roce 2018, kdy zahráli na Obscenu, který se snažil pozvat všechny kapely z historicky prvního ročníku. Koncert lehce doplácel na méně čitelný a zašumlovaný sound. Chymus se snažil vše vynahradit pódiovou prezentací a kostýmním představením, nicméně nic pro mě. Ale vděčné pro fotky.
A je tu další death metal. Další těžkotonážní oldschool death metal. Dnes je ho celkem hodně. FLESHCRAWL Nesází na nějaké technické exhibice, jde tu o sílu jednotlivých motivů, jasně vystavěné skladby a neustálý tlak, díky němuž si jejich hudba zachovává údernost i po několika dekádách existence. Nicméně dneska je podobných kapel už celkem hodně a jsem jimi tak trochu přesycen. Vlastně se těším na MACABRE, což je ve své podstatě také death metal, ale přeci jen trochu jiný.
Chicagská trojice MACABRE je naprostý originál, který už od poloviny osmdesátých let mísí death metal, grindcore, thrash metal a punkovou přímočarost do vlastního okamžitě rozpoznatelného stylu. Morbidní historky inspirované skutečnými sériovými vrahy, černý humor a skladby, které dokážou během několika minut přecházet od extrémní brutality k téměř groteskně chytlavým melodiím. Do toho vypravěč Lance a jeho unavený hlas. Absurdní nadhled a hudební nepředvídatelnost, aniž by přitom ztráceli na intenzitě. Výsledkem je svébytná podoba extrémního metalu, která je stejně zvrácená jako technicky propracovaná a která nemá na scéně srovnatelně působící kapelu. Za mě super koncert a jednoznačně vrchol večera. U mnoha skladeb podpořený živou prezentací vraha, o kterém daný song právě je. Třešničkou na dortu hostovačka Aarena Pantkeho, který bubnoval v MELTING ROT, nicméně jinak zpívá a hraje na kytaru třeba v MOLDER.
A pak? Světe div se - další death metal. Tento večer je silně v deathmetalové režii. JUNGLE ROT mají opravdu silný drtivý sound, což jim sluší. Představují ten styl kapely, která stojí především na síle riffů, útočné rytmice a neustálém tahu vpřed. Jejich skladby jsou postavené na kombinaci drtivých středních temp a agresivních rychlých pasáží, přičemž velký důraz kladou na koncertní účinnost a groove. Koncert je robustní, neúprosný a bez zbytečných odboček. Nicméně já jsem už toho kovu smrti fakt přežrán a i když po nich hrající VULVECTOMY přeci jen představují modernější, brutálnější a více slamovou odnož stylu, tak se mi daří se někde zakecat a následně usnout. Tak zas zítra.
Největší? Nejlepší? Nejsvětovější? Jasně, ty návraty z Josefova jsou pořád stejné, jak vámi ještě stále hýbe adrenalin. Ale tento ročník, jakože "bez headlinerů", to byla vážně jízda. Jízda s velkým J! Díky pořadatelům a za rok to čekám ještě o level výš!
Spojení dark metalu s progresí je celkem zajímavý model. V případě koncepčního alba Italů INNER VITRIOL je to hodně o vláčné melodice, přirozeně plynoucích strukturách a melancholii. Hostující Geoff Tate a Andy Kuntz jako bonus.
Dystopický sci-fi příběh zaslouží náležitě košaté a žánrově pestré zpracování, tak to zřejmě cítí Britové REDSHIFT. Jejich brilantní progmetal tak čerpá z mnoha zdrojů a výsledkem je propracovaný koncept plný hudební barevnosti.
Jestli to, co RUNNING WILD předvedli na svém druhém úplně posledním koncertu letos na W:O:A, měl být fakt poslední koncert kapely všech dob, tak je snad dobře, že živě končí, protože takovou neúctu k fanouškům a vlastnímu repertoáru aby člověk pohledal.
Byl to příměr, kterým jsem kdysi komentoval padák pro Vlastu Henycha z TÖRR: jako kdyby KING vyhodil z kapely DIAMONDa. Nedávno však na základě reálných událostí zhořkl tak, až mám strach, jestli ještě vůbec někdy z dílny Krále vzejde něco kloudného.
Lehký posun do obecnějšího post-metalu a znatelné zjemnění Američanům sluší. Ale stoner valivost, psychedelie a silné náladové zabarvení nezmizelo, naopak jako by ještě vyrostlo. REZN si umí hrát se širokou škálou inspirací a přitom působí osobitě.
Další kapela, která se klaní monumentálnímu riffu. Síla, těžkost, doom & gloom. Pečlivě zkonstruované skladby se pohybují někde mezi klasickým hevíkem, emotivním power metalem a la FATES WARNING a melodickým doomem. A ta kombinace je trefená parádně!
