Ostřížímu pohledu Jesuse Iglesiase jen tak něco neunikne. Alespoň tedy pokud se jedná o obskurní deathmetalové hemžení kdesi hluboko pod povrchem. Agilní zakladatel Me Saco Un Ojo Records se vydal před lety lovit i do exotických vod Kostariky a ze špinavé stoky kdesi pod San Jose se mu hned podařilo vytáhnout vpravdě kapitální kousek. Za šanci dostat se k širšímu obecenstvu se ASTRIFEROUS odvděčili tím nejlepším možným způsobem, a sice vydáním velice slušného debutu „Pulsations From The Black Orb“. Pokud zmíníme Jesusovo vydavatelství, většině z vás se okamžitě vybaví buď obhroublý OSDM či neotesaný death/doom. To je samozřejmě v pořádku, ostatně i sestava z překrásné země v srdci Střední Ameriky ctí starou dobrou klasiku, nicméně jde na to trochu více sofistikovaně. Staré školy si užijeme dosyta i dnes, leč tentokrát se tak stane v trochu více technickém balení, než na které jste od Me Saco Un Ojo Records (většinou) zvyklí.

Už zmíněná první deska nebyla bůhvíjaká primitivně-jeskynní záležitost, ba právě naopak. „Pulsations From The Black Orb“ hezky citovala nejen USDM klasiku, ale stejně tak sympaticky ukazovala směrem k finské škole, když dokázala připomenout jak její hrubou, tak i onu nevyzpytatelnou technicky-chaotickou tvář. Nadto jí nebyla cizí ani vzletnější melodika. Celkový dojem tak nebyl daleko třeba od tvorby, se kterou kdysi dávno vtrhli na scénu Kanaďané TOMB MOLD.

Novinka „Atavistic Unraveling“ je trochu jinde. Zatímco debut byl více „skotačivý“, jeho pokračovatelka je znatelně sevřenější, temnější a v celkovém důsledku o trochu méně přístupnější. Svoji roli určitě hraje úbytek melodií (stále tu však jsou, slyš třeba výrazný závěr šesté „Mnemonic Phenomena“) a naopak větší koncentrace studenějších disonantních pasáží. To ASTRIFEROUS posouvá od TOMB MOLD až někam na rozhraní prvních dvou desek Italů DEVOID OF THOUGHT. Inspirační zdroje zůstávají stejné, Finsko zastupuje klasika, tedy nepředvídatelnost DEMILICH a hrubost DEMIGOD, na zaoceánské straně spektra můžeme pak detekovat masitou tučnost CANNIBAL CORPSE, temnotu IMMOLATION nebo jedovatou rohatost a zároveň komplikovanost MORBID ANGEL. To je poměrně zajímavé spektrum inspiračních vlivů, které ASTRIFEROUS dokázali utřídit, zkoordinovat a nenásilně pospojovat.

Jedno z největších klišé při psaní recenzí zní následovně: „Album působí hlavně jako celek“. Samozřejmě ho používám často i já, a to hlavně v případech, kdy se jednotlivé skladby ubírají ve velice podobných kolejích a dají se od sebe odlišit jen díky relativně malým detailům. To však není případ „Atavistic Unraveling“. Je sympatické, že Kostaričané nevyrukovali s pětatřicetiminutovým útokem stejnými zbraněmi, ale se souborem sedmi unikátních, od sebe jednoduše odlišitelných kompozic. Mé favoritky disponují čísly 2, 4, 6 a 7. První získává body díky rychlosti a hrubosti, druhá pak díky progresivnímu nádechu a pěkné práci baskytary (už na debutu byl tento instrument výrazný). Třetí dostává poklonu za přítomnost krásně rovných a dostatečně hlubokých OSDM pasáží a ta závěrečná, jasně nejdelší na albu, zase za odvahu, výpravnost i vkusné využití synťáků, které jí přidávají na epičnosti/atmosféře.

Me Saco Un Ojo Records opět nezklamali a prostřednictvím ASTRIFEROUS dokázali doručit další skvělou desku. Ideální tip pro všechny milovníky OSDM, kteří nepreferují primitivní kázání v hloubi zapadlé krypty, ale naopak vyhledávají trochu progresivnější textury. Ano, je to temné a hrubé a je to dostatečně old school, ale je to zároveň svěží a podnikavé. Velmi povedená sbírka.