Píše se rok 1970 a Ozzy svým mečivým hlasem popisuje hororovou scénu o tajemné postavě, která na něj ukazuje prstem. Šestiminutovou skladbu, která ve své době byla utahaným bluesrockem, dnes považujeme za pilíř doom metalu. Není ani tak s podivem, jak moc velký vliv na další vývoj měla ve své době. Byly i další skladby a další kapely. Přišli CANDLEMASS a britská doomová trojice. S podivem je, jak moc velký vliv má „Black Sabbath“ i v době dnešní. Dodnes se setkáváme s tvorbou, která na tuhle prastarou věc jednoznačně odkazuje. Netvrdím, že britští WARNING nějak výrazně citují BLACK SABBATH, ale je třeba si občas připomenout počátky této hudby (teda on slušný doom metal je už předehra k Beethovenově opeře Egmont, ať ty Sabbaty až tak moc nezveličujeme). Tvorba WARNING má styčné plochy i s americkou doommetalovou scénou, například s kapelou PALLBEARER, především pro důraz na čistý vokál. A nepochybnou inspiraci najdeme i v kapele MARILLION. Přesto hned úvodní/titulní skladba nového alba „Rituals of Shame“ svou ponurou, svíravou atmosférou onu legendární sabbatovskou skladbu připomene.

WARNING jsou letitou kapelou. Vznikli v době, kdy se britská doommetalová scéna teprve utvářela a slavná trojice teprve svá nejlepší díla skládala. Fungovali však jen do přelomu tisíciletí, poté krátce ve druhé půli nultých let a znovu se dali dohromady před deseti lety. V každém svém funkčním období po sobě zanechali jen jedno album. Svůj výrazový vzorec za celé dlouhé období nezměnili. Pomalá hudba, temná atmosféra a hluboko naladěná kytara sunoucí se kupředu s rychlostí funebráckého pochodu. Tahle kapela má však jednu velikou přednost, která je alfou i omegou celé jejich tvorby. Je jím vokál Patricka Walkera (jinak též 40 WATT SUN). Čistý, sytý a podmanivý hlas, který tuhle partu zcela odlišuje od jiných doomových spolků. On je strůjcem i činitelem naprosté většiny melodických i emotivních dějů. Walker je současně i jediným původním členem (byť další kytarista a basista to s ním táhnou od devadesátých let) a současně i výsostným skladatelem. Píše si tak hudbu na sebe či přesněji na své hrdlo.

Druhá skladba „Stations“ představuje trochu poetičtější a uvolněnější polohu. Opětovné a tentokrát velmi výrazné zahalení se do temnoty přijde v polovině alba v kompozici „Night Comes Down“. Hutná atmosféra by se dala krájet. Texty alba jsou plné smutku, osobního selhání, viny, touhy a samoty. „Rituals of Shame“ údajně vznikalo jako přímá reflexe nedávných událostí v životě kapelníka. Stárnoucí pán to zřejmě nemá lehké. Ze zpěvákova hlasu ve čtvrté položce „Landing Lights“ je cítit zoufalství.

How can I move my life away?
Could I ever get beyond you?
And where else would I have to go
In the patches of my love?

Nemám ponětí o soukromí Patricka Walkera, ale jeho texty jsou hodně osobní. Emoce vepsané v pomalé zemité hudbě skladby „Landing Lights“ jsou velmi autentické a až mrazivě živé. Za zmínku určitě stojí obal alba, který zdálky vypadá jako vlasatá lebka, přitom jde o milence zmuchlané v prostěradle. Autorem je finská fotografka Tekla Vàly, která se na podobná podivná a mnohoznačná díla specializuje.

Abych přihodili trochu té kritiky, tak hlavní přednost alba, respektive celé tvorby této kapely, je i její hlavní slabina. Pokud vám důraz na utahaný melodický zpěv Patricka Walkera a vcelku nenápadného hudebního doprovodu nesedne, tak s tím nelze nic dělat. Je to specifikum, na kterém to celé stojí i padá. Nám, kteří jsme se do jeho světa nechali vtáhnout, však toto album zprostředkovává velmi nevšední zážitek.