Pokud jste se stejně jako já nechali zmást singlem „The Pale Remains Of Time“, jenž byl zveřejněn pár týdnů před vydáním druhého alba mexických PHANTOM, tak jste k jeho obsahu museli přistupovat s kombinací mírného zděšení a očekávání neočekávaného. Šibalský tah vypustit jako jeden ze singlů právě takto stylově vybočující skladbu však o podstatě samotného alba prozradil jen málo, neboť toto ve výsledku nabízí přesně to, s čím přišla už předchozí dvojice řadových nahrávek.

Zmiňovaná stylová odbočka je nakonec jen výjimka potvrzující pravidlo. V tomto případě je pravidlem pravověrný thrash metal ze staré školy, který tato mladá banda z Guadalajary hrne od svého vzniku, který se datuje do roku 2021. Pět let se z jednoho pohledu jeví jako malý časový úsek, ale v případě PHANTOM (též také PHANTOM G.D.L.) se jedná o období vyplněné bouřlivým vývojem od teenagerské bandy ze zaplivané zkušebny až po alba u vyhlášených High Roller Records.

Status je to rozhodně zasloužený, protože zde máme tu čest s velmi pracovitou, cílevědomou a především talentovanou bandou. Mexický temperament se zde potkává s neurvalým ostřím staroškolského thrash metalu a v tomto případě to rozhodně není jen fráze vhodná na vyšperkování promo textů. Své nasazení skupina slušně předvedla i v loňském říjnu, kdy v Písku na festivalu Thrash Nightmare odehrála velmi energické vystoupení a stejně tak tomu bylo i před pár týdny v Trutnově na letošním ročníku festivalu Obscene Extreme.

PHANTOM s každým dalším albem postupně natahují jeho stopáž. Od loňského předchůdce „Tyrants Of Wrath“ zde registrujeme dalších 8 minut hracího času navíc, což celkovou délku nahrávky natáhne na slušných 54 minut. Je to už na tento žánr příliš anebo má kapela co říct na celé ploše alba? Řeknu to takhle – pokud vás nabily předchozí počiny mexického uskupení, tak tento nový vás rozhodně nudit nebude. Osobně bych možná jednu až dvě skladby vynechal, ale faktem zůstává, že skupině takříkajíc jede nota a rozhodně nemá nouzi o kvalitní kompoziční nápady.

Úvod alba jede plně v intencích svých předchůdců. Ostré thrashující vály se střídají v neúprosném tempu, byť rozjezd toho úvodního „Hordes of Bats“ obstará již obligátní varhanní intro a hoblování ve středním tempu. Ale znáte to, jedná se jen o takový malý aperitiv, který má navnadit na pořádnou smršť, která samozřejmě přijde hned vzápětí. Právě zde naplno a hlasitě promlouvá mladická energie a neutuchající zápal pro old school speed/thrash metal, kterým Mexičané ve svém věku ještě pořád disponují měrou vrchovatou. I oproti nahrávce z minulého roku jsou však patrné kontury postupného skladatelského zrání a korekce původního hudebního směřování. Neděje se to nikterak skokovým či, nedej bože, revolučním způsobem. Spíše jen sledujeme přirozený proces tvůrčího zrání hudebníků, kteří mají ještě vše podstatné pořád před sebou.

To mě přivádí zpět k v úvodu zmiňované písni „The Pale Remains Of Time“. Jedná se o asi nejexperimentálnější kus z dosavadní historie PHANTOM. Divoký thrash metal zde tvoří jen zbytkovou stopu, skladba plyne v rychlejším středním tempu a náladou je pod silným vlivem groove metalu a grunge. Především tedy vokální linky Juana Carlose pokoušejí mnohem větší výzvy, než ke svému životu potřebuje ortodoxní thrash metal. Ve vypjatějších polohách však naráží na své momentální limity, ale celkový pozitivní dojem z této kompozice to nijak nenaruší. Zajímavý úskok stranou, o kterém si zároveň myslím, že nebude znamenat žádnou trvalou změnu tvůrčí orientace kapely.

Skupina však hledá nové cestičky i v ortodoxněji pojatých kompozicích. Respektive přímo úměrně s růstem svých muzikantských schopností dokáže svůj um rozvíjet i na poli skladatelském. Její skladby jsou postupem času komplexnější („Curse Your Name“, „Echoes Of The Fights“) a košatější. Ač v jádru neopouštějí teritorium old school thrash metalu, dokážou tak nabídnout zajímavou přidanou hodnotu nad rámec „historizujícího metalu pro mladé“.

PHANTOM kují žhavé železo a logicky, krůček po krůčku s každou další deskou kočírují svoji agresi a energii tak, aby z toho byla zase o něco dospělejší nahrávka. „Not Midnight Yet“ tyto nároky splňuje více než solidně. Album, které je zase o něco dál než jeho předchůdce a které zároveň stále jen naznačuje další možnosti těchto Mexičanů.