Když se řekne WOHNOUT, část metalového publika automaticky nasadí shovívavý úsměv a čeká něco mezi recesí a festivalovou vatou. „Třicet svíček na dortu“ v audioknižní podobě ale tuhle škatulku zlehka rozkopává. Ne tím, že by se snažila být něčím jiným, ale tím, jak přirozeně přenáší kapelní poetiku do formátu vyprávění, které je možná bráno s nadhledem, ale rozhodně není jen nějakou nudnou výplní.

Celé to působí jako dlouhé posezení někde po koncertě, kde z kapely postupně padají historky. Absurdní, trapné, geniální i úplně zbytečné, ale právě proto lidské. Mapují celou historii bratrů Homolů a kapely, včetně jejích hlubokých kořenů. Velkým plusem je, že audiokniha pracuje i s ukázkami, takže člověk nezůstává jen u slov, ale dostává i střípky toho, co WOHNOUT definovalo zvukově. Není to jen kronika, má to i rytmus a barvu.

Přednes je kapitola sama pro sebe. Není to zcela civilní četba, jak to bylo třeba u audioverze Revoltikonu. Naopak, je to poměrně teatrální, místy až přepálené. Jenže přesně v tomhle momentě to celé zaklapne. Tenhle způsob vyprávění totiž strašně připomíná staré večerníčkové příběhy, na které jsem si často vzpomenul i proto, jaký typ artikulace a hlasů členové kapely používají (ano, knihu si načetli WOHNOUTi sami). Tak trochu tam za oponou cítíte Lábuse, Brodského nebo Dvořáka, jak dělají „hlasy“. Lehce přehnané, hravé, s nadhledem a lehkou absurditou. I díky tomu to má atmosféru skoro pohádkovou, jen místo princů a draků dostáváte dodávky, koncerty, nahrávání, studia, release labely a průšvihy. A právě tahle „večerníčkovost“ ve wohnoutském duchu dělá z audioknihy zábavnou záležitost, která sedla mně, ale asi nebude úplně pro každého.

WOHNOUT si tu jedou svoje klasické mantinely. Pominu nyní formu a soustředím se na obsah. Není tu žádná velká sebestylizace, žádné budování mýtu za každou cenu. Spíš lehká ironie, schopnost udělat si srandu sami ze sebe a ochota přiznat, že ne všechno je legendární a že právě ty největší průšvihy bývají zpětně nejlepší materiál.

Nejzajímavější rovina celého vyprávění se ale paradoxně neodehrává v době největších pódií, ale na prahu devadesátých let. Právě tam se rodí první zárodky kapely, ještě dávno předtím, než měla jméno, tvar a směr. Historky o tom, jak se kluci potkali, jak nasávali první hudební vlivy a jak se postupně formoval jejich vztah k hraní, mají úplně jinou energii než pozdější „tour life“ kapitoly. Je v nich nadšení, naivita i typická garážovost podobných počátků a samozřejmě se víc řeší úplně jiná témata, než ve zbytku audioknihy. Právě tyhle momenty dávají celé audioknize pevnější základ. Není to jen sled úsměvných příběhů, ale i poměrně autentický vhled do toho, jak vzniká kapela, která si pak třicet let jede svoje, případně jaké to bylo vyrůstat v Praze v devadesátkách ve skejťácké komunitě.

Pro ortodoxního metalistu to pořád nebude povinný poslech, ale jako odlehčení od žánrové vážnosti to funguje výborně. Dvakrát tak pro mě, protože jsem někdy na přelomu milénia dostal album „Cundalla“ jako povinný poslech od bubeníka, se kterým jsme tenkrát zakládali kapelu, a tím se i vybudoval určitý můj vztah k WOHNOUT. Nejsem nic jako fanoušek, ale po očku je stále těch pětadvacet let sleduji. „Třicet svíček na dortu“ není dokonalá audiokniha, místy je rozvolněná a občas si ujede, ale přesně v tom je její kouzlo. Stejně jako u samotných WOHNOUT.