Plzeňská Družba zůstává jedním z těch míst, kde podobné večery dávají smysl bez ohledu na to, jak moc (ne)komfortní podmínky zrovna panují. Syrový prostor, minimum distance mezi kapelou a publikem a zvuk, který má občas tendenci neposedně se odrážet o skleněných výloh kavárny a tvořit nepříliš rozluštitelné audiomapy. Prostě ideální kulisa pro dvojici FRANTAxJIZVA a CONTROLLED EXISTENCE.

Večer v centru Plzně plyne líně, skleničky na zahrádkách cinkají, lidé se opírají o opěradla židlí a nechávají se unášet letním klidem. Jenže zpoza nenápadné výlohy kavárny Družba se začíná do ulice vkrádat něco cizorodého. Nejprve tlumené dunění, jako když někdo za zdí hází těžké předměty na zem. Pak náhle ostrý výbuch kytarového hluku, zběsilý, rozsekaný rytmus a křik, který nemá daleko k poplachu.

Skleněné tabule výloh vibrují, odrážejí světla náměstí a zároveň fungují jako tenká membrána mezi dvěma světy. Uvnitř se valí krátké, brutální skladby, které vznikají a umírají v řádu desítek sekund, zatímco venku lidé zvedají hlavy od svých talířů. Někdo se pousměje, jiný nechápavě kroutí hlavou, ale většina působí, jako by se ocitla v situaci, kterou nedokáže úplně zařadit. Chvilku se tím kochám, ale pak mě poleje horký pot. Jdu, kurva, pozdě! Už to začalo! Při chození na powerviolence koncerty se musíte mít na pozoru. Když přijdete o sedm minut později, je pravděpodobné, že je polovina koncertu už v čudu. A to se stalo i mě, ale přesto zvolňuji chůzi a rozhlížím se kolem těch večeřících lidí v Riegrově ulici.

Zvuk prosakuje ven v nepravidelných nárazech, chvíli jen hluboké dunění kopáku, pak náhlý řezavý řev, který se rozbije o fasády okolních domů a vrací se zpátky jako ozvěna. Uvnitř kavárny se mezitím odehrává úplně jiný vesmír. Vzduch je hutný, nasáklý potem a energií a každá další skladba přichází jako další krátký výboj. Kapela na pódiu působí jako rozjetý stroj bez brzd, všechno je rychlé, přepjaté a taky tak trochu telecí, díky věku kapely. To je esence talentované kapely, které je těsně za startovní čárou se rychle vytrácí, takže doporučuji si je odchytnout, dokud tento panenský odér mají. Pro mě malé překvapení, že FRANTAxJIZVA vystupuje jen ve tříčlenné sestavě. Basák si přivodil amputaci části prstu a to je takový ten typ bebí, se kterým se hrát prostě nedá. Basa chybí, ale i bez ní to je uspokojující jízda. Materiál známý z dema „Demo 2025“ se naživo rozplývá do mnohem ostřejší podoby, která balancuje mezi punkovou neotesaností, powerviolence a skoro až performativním chaosem.

Po krátké pauze přebírají otěže CONTROLLED EXISTENCE a s nimi přichází mnohem přímočařejší tlak. Jako TLAK. Attilův vokál je přírodně bustrovaný skrze PAčko a to ostatní je prostě sonický buldozer. Za bicími hostuje Denis, který hraje třeba v KANDAR, SPACE HAMSTER nebo SLAŤi a dává to toho úplně všechno. Pro mě osobně se stává nejzábavnějším členem koncertu, protože sledovat jeho radost, s jakou bije svoji soupravu, jsem už dlouho neviděl. Je naprosto zřejmé, že tenhle člověk je šťastný jedině když hraje.

Jinak vše fungují na jedničku. CONTROLLED EXISTENCE je hřmící masa zvuku, která vyplňuje každou skulinu klubu a z Družby se stává ten nejupocenější skleník pod sluncem. Rozhodně to není koncert, ze kterého by si člověk odnášel dokonalé zvukové detaily, ale spíš sonický lis, který má sílu z vás vymáčknout všechny útroby. Takže za mě spokojenost.

Pokaždé mě bavilo kouknout se přes výlohu ven. Družba stojí uprostřed dvou realit. Jedné ukázněné, uhlazené a společensky přijatelné (tam venku), a druhé, která se odmítá přizpůsobit, tlačí na hranici a nechává věci drtit. A mezi těmi realitami je jen, tenká bariéra ze skla, která propouští zvuk i obraz. Hranice, která s každým dalším úderem bubnů vibruje, jako by hrozilo, že nakonec povolí.