Pokud by bylo potřeba definovat pojem psychedelický metal, pak bych pro etalon jednoznačně sáhl k Francouzům SLIFT. Bratři Fossatové spolu se svým dlouholetým přítelem Canekem Floresem jsou v tomto ohledu tvůrci hodně specifičtí a ve své avantgardnosti i dokonalí. Již minulé album „Ilion“ nabízelo esenci drsné psychedelie, která byla po všech stránkách dotažena do vrcholné formy. Byl to dlouhý vesmírný halucinogenní trip, který bral posluchače mimo známý svět. Na nové desce se Francouzi vrátili tematicky na Zemi. To ale neznamená, že bychom dostávali materiál méně extravagantní. Nicméně se změnou textového konceptu přišla i znatelná úprava vlastní hudební tváře a Francouzi jako by najednou ve svém ringu neposkakovali tak moc kolem soupeře (chápej posluchače) v ladných hudebních pohybech, ale šli nekompromisněji do kontaktu a cílili přímo na solar plexus.

„Fantasia“ se textově opírá o magický svět povídek argentinského spisovatele Jorge Luis Borgese, takže se pohybujeme ve světě halucinací a snů, boje nekonečna s omezeností lidských smyslů, prolínání alternativních realit a dalších kulis subjektivního či fantaskního realismu. Pro skladbu „Orbis Tertius“ si SLIFT název vypůjčili přímo z jedné Borgesovy povídky, která je založena na myšlence, že svět existuje v těch mezích, které dokážeme vnímat, tedy že realita je jen iluze, kterou vytváří naše mysl.

Danému konceptu SLIFT přizpůsobili i vlastní hudební náplň. „Fantasia“ se tak nedá považovat za pokračování minulého alba „Ilion“. Monumentální kosmickou ságu plnou rozevlátých jamů nahrazuje koncentrovaná intenzita, ve které paradoxně jako by psychedelie získávala ještě víc prostoru. Dříve dlouhé skladby plné jamování SLIFT tentokrát zeštíhlili, působí semknutěji a je cítit snaha držet pevné kostry a rozvíjet základní nosné motivy. Důraz se tak v maximální míře přenesl na osobitý projev, který svou výrazností až extravagancí překonal jejich minulá alba. Svůj podíl na tom má jednoznačně i produkce; nahrávalo se ve známém Daft Studios v Bruselu, mixoval Kurt Ballou (ano, ten kytarista a producent CONVERGE) a o master se postaral Magnus Lindberg (CULT OF LUNA). V tomto ohledu tedy žánrová špička. To, že skladby působí rázně a živě zřejmě ovlivnil i fakt, že SLIFT prý některé pasáže nahrávali společně a spontánně prakticky live na jeden zátah.

Tvůrčí proces se tedy znatelně podepsal na výsledku, ale to hlavní je samozřejmě vlastní hudební materiál, a především vokální projev Jeana Fossata, který doznal oproti minulým deskám výrazných změn. Dříve naechované ladné vokály působící jako doprovodný prvek psychedelicky kudrnatých instrumentací nabraly na „Fantasia“ na dominanci a představují zde až extatické kreace plné afektované vyhrocenosti. Až z toho místy běhá mráz po zádech. Určitě by někdo mohl namítat, že jsou Jeanovy vokální linky ve své vypjatosti mírně falešné, ale podle mě je to tak schválně a to hlavní je, že zmíněná afektovanost do psychedelie vzor SLIFT prostě perfektně sedí.

Již úvodní titulní skladba se rozjede do monumentálně devastující hradby riffů prosvětlované výraznými syntezátory, z čehož vystupuje agresivně zpěvný vokál. SLIFT přidali důraz na valivý riff, možná se tak více projevují stonermetalové principy, což zvýrazňuje výborná produkce. Ostré zvukové kontrasty podkreslují schopnost skupiny vytvářet efektní struktury. Z toho těží maximální mírou jeden z vrcholů alba, skladba „Corrupted Sky“, energická skladba nesoucí i zvláštně pokřivený hitový potenciál. Ale album je plné i plazivé gradace („The Village“), kde se obnažuje a plně projevuje psychedelická atmosféra. Pak jsou tu i silné melodické motivy, které skladby zjemňují a obrušují hrany jisté nepřístupnosti, kterou už z principu musí tato hudba mít. Slyš „A Storm of Wings“, kousek disponující až magickou náladou. Pod nánosem avantgardy se ale schovávají i progresivní tendence zřetelné již v druhé části úvodní „Fantasia“ a asi nejvíce patrné ve vzdušněji působící „Orbis Tertius“. Při poslechu této skladby si navíc uvědomíte, že zde dělá obrovskou práci hutná baskytara Rémiho Fossata, která, byť organicky fungující v celku, je současně i mnohem zřetelnější a výraznější než na minulých albech. K dominantní kytarové práci Jeana Fossata a k plným syntezátorovým vrstvám tak tvoří basa další alternativu, kam se posluchači vyplatí zaměřit svou pozornost. Důrazné vyznění skladeb podporuje i fakt, že se albem nesou celkem živě působící bicí Caneka Florese. I díky tomu se některé skladby, například „The Day of Execution“, zdají až splašeně živelné. Nicméně to nic neubírá na výsledném psychedelickém výrazu. Bohatost hudebního obsahu doplňuje i baladická vlídnost až floydovského typu ve skladbě „Waiting Man“.

SLIFT podle mě nahráli vrcholné dílo moderního psychedelického metalu a kromě jistých kontroverzí ohledně zmíněného vokálního projevu nenacházím na „Fantasia“ chybu. Je to sice dílo hodně specifické, ale díky tomu i originální, což se v dnešní době cení. Navíc provází Francouze pověst sugestivních live vystoupení, což doufám potvrdí na letošním festivalu BRUTAL ASSAULT 2026, kde dostali v sobotu na Obscure Stage čas hned před VADER, což je zajímavá dramaturgie.