Tohle kvinteto tedy rozhodně nikam nepospíchá. Se svými deskami si dává patřičně načas a svůj hudební styl postupně ukotvilo v jistém bezčasí, kde ani delší prodlevy mezi jednotlivými studiovými nahrávkami neznamenají ztrátu relevance. Samozřejmě, že prst na tepu doby GENGHIS TRON nejvíce svírali asi v polovině nultých let současného milénia a jejich návrat v roce 2021 po dlouhých třinácti letech prostřednictvím desky „Dream Weapon“ však možná trošku překvapivě oprášil některé atributy jejich tvorby do takové podoby, že tato bez problémů fungovala i v současnosti. 

Druhdy zběsilá math-corová formace značně zvolnila, místy snad až totálně „debordelizovala“ svoji prapůvodní podstatu, avšak to základní zůstalo zachováno. To i navzdory v mnoha momentech relaxační až zasněné poloze americké kapely, kterou od ní po letech absence asi čekal málokdo. Letošní novinka je v tomto směru logickým(?) pokračovatelem svého předchůdce, avšak tentokrát formace ze státu New York zvolila přeci jen o poznání svižnější pojetí a ostřejší skladby.

Zbytková math-core se v písních alba „Signal Fire“ organicky proplétá s elektronikou a vlivy industriální muziky a tyto postupy mají GENGHIS TRON už velmi dobře zvládnuté. Není v tom žádná křeč, žádné bezúčelné roubování jednoho na druhé či násilné propojování nesourodých prvků. V těch tvrdších nečekejte žádné převratné tahy štětcem. Američané na jdou přímočaře a maximálně účelně. Často spustí ostrou „mathovou“ pumelenici, aby tato ve výsledku sloužila především jako rozbuška pro mnohem komplexnější kompoziční rejdy v žánrových vodách, kterým dominují elektronika a klávesové nástroje. V těchto momentech předvádí skupina asi nejkreativnější momenty na albu a takto pojaté písně doslova rostou do krásy.

Řeč je především o 7-minutové „Tomorrow Mirage“. Ta začíná právě ostřejší pasáží, avšak tentokrát bez masivních rytmických kejklí, ale hezky ve středním tempu. Netrvá dlouho a skladba se překlopí za masivního zvuku klávesových nástrojů do silně psychedelické polohy. Skupina si s náladou skladby doslova pohrává a velmi svižně a účelně přeskakuje z „relaxačních“ do zuřivých poloh a zase zpátky.

Na tom všem mě baví nejvíce asi fakt, že když hudbu GENGHIS TRON rozeberete na jednotlivé součástky, tak dostanete poměrně skromné množství navíc konstrukčně nepříliš náročných komponent, a přesto to v jednom složeném celku šlape skvěle. Skupina se navíc letos nebojí více zapátrat ve své (ne)dávné minulosti, což ústí v mnohem ostřejší skladby, než tomu bylo u 5 let starého předchůdce. V kontrastu s tímto pak velmi osvěžujícím dojmem působí kratší zjemňující písně, jakou je emotivní „Like Fotochrom“. Krátká kompozice je postavená na omílání jednoho motivu a jeho postupné gradaci.

ČTĚTE TAKÉ

GENGHIS TRON - Dream Weapon

Před patnácti lety vlítli na scénu a způsobili malou revoluci na hranici extrémního metalu a taneční scény. Mladá zběsilá trojka ze státu New York překreslila pravidla. Kombinovali ostré brusky se synth rockovými zklidňováky a hrubými tanečními spodky. I bez živých bicí a baskytary se stali rytmickým uragánem, který zdatně konkuroval nintendocorovým modlám té doby. Dokázali zužitkovat mathcorové šílenství kolem THE DILLINGER ESCAPE PLAN...

GENGHIS TRON - Dream Weapon

Před patnácti lety vlítli na scénu a způsobili malou revoluci na hranici extrémního metalu a taneční scény. Mladá zběsilá trojka ze státu New York překreslila pravidla. Kombinovali ostré brusky se synth rockovými zklidňováky a hrubými tanečními spodky.

Vrcholným momentem za mě je pak těsně před závěrečným finále umístěná skladba „Born Prey“. Ta opět sází na „souboj“ math-corové rubanice a tanečních beatů za asistence opět silně náladotvorné nosné linky. GENGHIS TRON se v její úvodu asi nejvíce rozpomněli na období kolem desky „Dead Mountain Mouth“, aby pak se vše obrátilo opět v čistě elektronicky pojatou taneční party, navíc vyšperkovanou typicky lehce letargicky pojatým vokálem Tony Wolskiho, jež i přesto nabídne dostatek emocí. Zde navíc jejich údernost ještě navrstvené vokální linky v závěru skladby.

Jak již bylo řečeno, GENGHIS TRON nemají potřebu chrlit desky v pravidelných a krátkých intervalech. Jejich „nová“ éra přináší nadčasovou hudební směs, která nepopírá mnohem tvrdší kořeny americké skupiny, ale zároveň i plně reflektuje její současné tvůrčí rozpoložení. Album „Dream Weapon“ z roku 2021 byl velmi zajímavý ponávratovým počinem, který navíc velmi dobře funguje i s opětovnými poslechy, ale „Signal Fire“, tedy album letošním přináší to prozatím to nejlepší z ozvěn minulosti a žhavé současnosti této americké kapely. Ta desítka skladeb postupně roste do krásy a způsob, jakým se tato pětice snaží vyřešit letitý rébus spočívající v nutnosti propojit klasický songwriting s komplexnějším přístup, doslova pobízí k dalším a dalším poslechům.