Vlna comebacků starých dinosaurů nebere konce. Nevyhnula se ani našim západním sousedům, kde se ke své práci znovu vrátili FLESHCRAWL, nestoři německého death metalu. Kořeny této kapely sahají až do roku 1986, nicméně tenkrát se tak dělo ještě pod vlajkami MORGÖTH (tam to bylo ještě dost o thrash metalu) a nebo SUFFOCATION. Skupina holt neměla moc štěstí na výběr toho správného jména a vzhledem k tomu, že oba názvy si už dříve rezervovaly jiné spolky (které se shodou okolností později staly legendárními), musela přijít s něčím originálnějším. Napotřetí už to vyšlo; žádní jiní FLESHCRAWL už nikde neexistovali, a tak se Němci mohli držet svého názvu dalších pětatřicet let. Poslední dvě dekády však kapela zásadním způsobem vyklidila pozice a s výjimkou roku 2019, kdy vydala devátou řadovku „Into The Catacombs Of Flesh“, žádnou jinou řádnou studiovou aktivitu nevykázala.

Současní FLESHCRAWL už toho nemají se starou sestavou mnoho společného. Až na otce zakladatele - bubeníka Bastiana Herzoga - je to prakticky úplně nová skupina. Tři pětiny členů nastoupily do služby až kolem roku 2020. Ale to nevadí, čerstvá krev často přinese vítané oživení, které kapele svázané těžce konzervativní filozofií může jen a jen prospět. FLESHCRAWL jsou velmi dobře známí svou adorací švédské školy a svým způsobem je dokonce můžeme označit i za její prvotní externí kazatele. Těžko říci, kde má tahle fascinace charakteristickým švédským zvukem své kořeny. Možná je můžeme hledat v roce 1992, kdy se FLESHCRAWL vypravili do stockholmského studia Montezuma, aby zde vdechli život svému debutovému albu „Descend Into The Absurd“. Tahle deska je v diskografii Němců výjimečná. Ač se tenkrát nahrávala v centru dění nově vznikajícího subžánru, dýchá svým vlastním životem a bezesporu reprezentuje jeden ze základních stavebních kamenů německého death metalu. Dlouhé, v průměru kolem sedmi minut rezonující kompozice, temné a notně ochucené doom metalem. Věci se však brzo měly zásadně změnit. Během svého pobytu v hlavním městě Švédska museli Bavoři zaregistrovat podezřelé chrastění linoucí se z útrob každého druhého zdejšího sklepení, stejně tak jako večerní rej vlasatých teenagerů, kteří si v temných podloubích horečnatě vyměňovali magnetofonové pásky. A na to bylo nutno nějak reagovat. Od té doby se FLESHCRAWL věnují švédskému řemeslu a za celou svoji kariéru ho ani na jedinou minutu neopustili.

Pokud bychom si kariéru Němců představili jako křivku, její vrcholy by se nacházely v čase debutu a dále pak v době vydání dvojice „Bloodred Massacre“/„As Blood Rains From The Sky... We Walk The Path Of Endless Fire“, nejnižší hodnoty bychom naopak hledali u posledních dvou nahrávek. Nová deska „Epitome Of Carnage“ sice nereprezentuje žádnou revoluci (stejně jako jakákoli nahrávka FLESHCRAWL), znamená však návrat života a příliv energie do žil již vyloženě uvadající kapely. Jistě, poslech je standardní záležitostí, těžkou žánrovou rutinou, ale na druhou stranu nahranou s radostí a elánem. Sám jsem si po jednom z poslechů zkusil malý test a po doznění závěrečných tónů poslední „Of Fire And Flesh“ okamžitě přeskočil na předešlou nahrávku, konkrétně pak na skladbu „Mass Obliteration“. Ten rozdíl v energii a přesvědčivosti kapely je obrovský. Němci prošli ozdravnou kúrou a zčistajasna oživli. Samozřejmě, že kombinace ENTOMBED a DISMEMBER hezky obohacená přítomností ducha AT THE GATES v časech „Slaughter Of The Soul“ (také jste si všimli, jak se při „Orphan God“ vynoří zpoza rohu Anders Björler?) nikoho překvapit nemůže, ale poslouchá se to dobře. Pokud bych mohl FLESHCRAWL mluvit do organizačních věcí, vzal bych nůžky a oněch neúnosných 48 minut sestříhal na maximálně pětatřicet. Pak bychom mohli mluvit o slušné desce, takto je to „jen“ tradiční řemeslo, které neurazí, ale současně ani nenadchne. Sbírka, se kterou strávíte příjemné chvíle, ale nějak často se k ní vracet nebudete. Přesto „Epitome Of Carnage“ vnímám jako comeback, který má smysl. Jsem rád, že nestoři německého death metalu ještě jednou sebrali síly a dali zapomenout na velmi slabý materiál na posledních dvou deskách. Už notně vybledlé logo FLESHCRAWL zase získalo zpět své sytě rudé kontury.