„Lidská oběť“ uctívačům death-blackového ladění!

Pokud bych dostal za úkol vymyslet hyper sticker právě recenzované kolekci, měl by nejspíše toto znění: „For fans of HOUR OF PENANCE, BLUT AUS NORD, DIRGE and some of the freaking screamo!“

„The Oblation Of Man“ je teprve druhé dlouhohrající album Francouzské úderky TOWERING činné již od roku 2015. Sedm let starý debut „Obscuring Manifestation“, jenž oplýval nosným deathmetalovým soundem s rezonujícím blackmetalovým mocnitelem se sice dobře poslouchal, ale byl i poměrně snadno zaměnitelný s vyzněním výše zmiňovaných Italů, Poláků HATE nebo třeba i krajanů THE ORDER OF APOLLYON. Zkrátka nic nového pod žánrovým sluncem, jenom spokojenost s katalogovým počasím. Letošní deska však zformovala zvukový úkaz, který doslova masakruje – fascinuje jakýmsi post industriálně blackovým sonickým zlem. Zde se slunce ani neodvažuje vyjít.

Sextet zdánlivě podobných hudebních monolitů společně vztyčených v jeden mohutný obelisk, který se tyčí mezi nebem a zemí a ze kterého se snáší těžká mlha pochyb a deprese. Pylon všech našich obav. Leoncio Harmr, autor grafiky obalu, vykreslil neúprosnou atmosféru tohoto alba naprosto přesně.

Hned od samotného začátku se za drtivých kanonád bicí artilerie vztyčují masivní kytarové stěny, kterými otřásá krutý řev-growl kytaristy a zpěváka Toma J. Silvera. A tento mustr zhudebněného soudného dne se v podstatě opečovává po celou dobu existence nahrávky. Disonancemi kytar prostupují kopákové ataky o různých intenzitách. Nevíte, na co se vlastně máte soustředit dříve - na kvílející a řezající kytary, kadence bicích nebo útrpné vokální průchody? Dokonalá smrtící symbióza těchto tří neúprosných gejzírů vyvrhuje smradlavé páry zhudebněných zmarů. Občas se objeví i mírnější vyhrávky nebo sólíčka šestistrunných jezdců apokalypsy („Shattering Individuality“). Jsou zde i klidnější, avšak neustále našponované pasáže jako stébla pro tonoucího, ale i jako předzvěst mnohem silnějších erupcí zkázy a hudební temnoty. Magnetizující chaos, bezmoc, ve kterých jste se rozhodli hledat pochopení, rozhřešení a perverzní pocit slasti.

„The Oblation Of Man“ především upoutá svým zvukem, který velmi zručně formuje pandemonium mezi nerovnoměrnými hranicemi black, death, post metalu a industriálu. Pokud přežijete první poslech a s hlavou extrémům otevřenou téměř určitě, tak s každou další katarzí začnete objevoval drobné detaily, které vás budou přitahovat k opětovným exkurzím. A jsou to právě již indikovaná jakákoliv zvolnění – okamžiky nádechu, které budete nacházet, po kterých budete toužit.

V úvodu jsem uvedl hned několik orientačních ukazatelů v tomto nelítostném teritoriu, které spíše odkazují na mix různých vyznění. Teď ještě přidávám pár záchytných bodů, abych objasnil i způsob použití jednotlivých instrumentů. Kytarový dvojzápřah definuje klaustrofobní prostor, ze kterého není úniku. Všechny strunné nástroje pak využívají veškerých možných prostředků známých z konglomerátních blackmetalových jatek. Tyto však rozhodně nejsou košer. Zde se neumírá rychle a bezbolestně, tady vás navíc mučí stísněnost pevné industriální skořápky a utrpení zpomalují post metalová tempa. V takto vystavěných sypačkách se často zjevuje hodně dominantní hra bicmana Mortema. Jeho nájezdy si často uzurpují pozornost jenom samy pro sebe. Aranže bicí soupravy v kompozičních strukturách (nikoliv technika hry) dávají vzpomenout na moje japonské oblíbence DESCREAVITY, popř. i legendy CRYPTOPSY. Jedná se skutečně o promyšlené tahy v této vyhlazovací strategii. A jde vlastně o to, čím jste v daném okamžiku poníženi a seřezáni. Podobnou funkci má i hrdelní projev Silverův, který svým maniakálním nasazením snese přirovnání ke Karstenu Jägerovi z německých „sebepoškozovatelů“ DISBELIEF.

I přes jisté penzum monotónnosti má „The Oblation Of Man“ své „divno“ kouzlo, kterému však musí jít posluchač sám naproti. No, já jsem ho varoval. A jsem opravdu zvědavý, jakou hudební nálož dovalí TOWERING na svém příštím opusu. Chtěl bych věřit, že je jim podaří spáchat něco takto zrůdně přitažlivého.