Taky už vám pod současným náporem power violence vlny chybí starý dobrý grindcore? Nebojte, nejste v tom sami. To samé si (možná) řekli i dánské Kodani, kde debutující duo MELTIFICATION vrhlo do světa svoji debutovou desku. Ta nás vrací někam k počátkům milénia, kdy kralovaly bandy jako NASUM anebo ROTTEN SOUND. K severské scéně se dvojice z dánského hlavního města silně odkazuje a v osmnástce zde zastoupených skladeb jsou ke slyšení i ozvěny dalších slovutných grindových veličin. 

Nečekejte žádné novoty ani progresivní cítění. Zde je to pouze o reminiscenci zlatých časů drcení. Dánové si nekladou za cíl přispět něčím neotřelým, spíše se chtějí po svém ohlédnout do poměrně nedávné a přesto již tak vzdálené minulosti. Skladby sviští v nekompromisní sypacím tempu a prakticky pokaždé je to hlavně o tom, jak je dokáže kapela osvěžit nějakým motivem či nápadem, jenž zároveň připraví půdu pro další drtící zteč. V tomto směru odvádějí MELTIFICATION velmi zkušenou a řemeslně kvalitně odvedenou práci. Nahrávka odsýpá ve zničujícím tempu a skladby to málokdy přetáhnou přes hranici dvou minut, neboť vše podstatné zvládnou sdělit na krátké ploše. Grindcore ve své čisté podobě!

Výjimku z tohoto rámce tvoří několik málo o něco propracovanějších kusů, kde se stopáž protáhne nad průměrnou časovou hodnotu takto pojaté muziky. Ve středním tempu startující „Assembly Line of Horror“ samozřejmě nakypří půdu pro další semínka vysokorychlostního nářezu, ale celkově kompozice nabídne komplexnější dění. I v tomto ohledu MELTIFICATION ctí tradice žánrových desek z před dvou dekád, kdy drtivý úvod na moment zvolnila o něco náročnější skladba, aby podpořila posluchačovu pozornost před dalšími nasypanými kousky.

V podobném duchu je pojatá i „River of Torment“, která však úplně rezignuje na ultra rychlé smrště a vystačí si kompletně se středně rychlým tempem. Dalším ctěným pravidlem je umístit kompozičně komplexnější skladbu i na samotný závěr alba. Lakonicky pojmenovaná „Final Ritual“ dvojitě podtrhne veškeré předchozí dění a v ještě intenzivnějším provedení nabídne kompilaci veškerého předchozího dění.

Troufám si tvrdit, že kdyby tohle album vyšlo někdy v roce 2000, patřilo by k vyššímu nadprůměru své scény, ale jeho současná emise z něj dělá ještě zajímavější počin. Její načasování do doby, kdy extrémním žánrům zcela logicky dominují již trošku jiné směry (to je prostě vývoj) jednak poškádlí nostalgické srdíčko starších fanoušků grindcore a těm mladším ukáže, jak se to kdysi hezky a nekompromisně drtilo.