Pokud bych měl vyzdvihnout ty nejvíce zásadní události v OSDM, co se první poloviny letošní sezóny týče, bezesporu bych musel zmínit i návrat FUNEBRARUM. Američané položili své základy už v roce 1999, nicméně ve studiu toho za celou dobu své existence moc nestrávili. Jejich diskografie není příliš rozsáhlá. Kromě dvojice EP totiž čítá i stejně skromný počet řadových desek, které však v srdcích příznivců extrémních záležitostí zanechaly výrazný otisk. FUNEBRARUM jsou často vzpomínáni jako příměr či rovnou jako inspirační vzor, pokud tedy mluvíme o kapelách, které zasvětily svůj talent těm nejvíce okrajovým formám old school death metalu. Já osobně to tak vnímám pouze v kontextu druhého alba „The Sleep Of Morbid Dreams“, neb debut sice vynikal obrovskou hrubozrnností, ovšem značně ztrácel po skladatelské stránce, a nadto nevynikal ani instrumentální jistotou. Klasické první vykročení, které se lehce ztratilo v moři záznamů podobně smýšlejících spolků. Po vydání druhého alba se FUNEBRARUM na dlouhých sedmnáct let odmlčeli, když nezvykle dlouhou pauzu narušilo jen vydání EP „Exhumation Of The Ancient“ v roce 2016. Pro upřesnění dodávám zajímavost, že aktuální záznam byl z velké většiny sepsán už před covidovou pandemií, leč byl vyladěn a posléze vydán až po sedmi letech.

Za tu dobu, co FUNEBRARUM podřimovali ve své sluji, se toho neudálo zrovna málo. Především se proměnila kapela samotná, když z původní sestavy zůstal za svým mikrofonem postávat jen Daryl Kahan (dříve působil třeba v DISMA, kde se jako kytarista účastnil nahrávání zásadního „Towards The Megalith“). Většina nových členů dorazila okolo roku 2015 a přinesla do kapely cenné pracovní návyky ze sestav typu ASCENDED DEAD, CHTHE'ILIST, UNDERGANG nebo VOIDCEREMONY. Uplynulá léta, nahromaděné zkušenosti a zbrusu nová sestava se na vyznění aktuálních FUNEBRARUM samozřejmě musely podepsat. Výše už jsem naznačil, že rozdíl mezi první a druhou řadovkou je značný, ne jinak je tomu mezi druhou a aktuální „Beckoning The Void Of Eternal Silence“.

Může se zdát, že FUNEBRARUM jsou čím dál více ambiciózní, alespoň pokud tedy soudíme dle hracího času jejich desek. Debut má půl hodiny, dvojka čtyřicet minut a novinka už trvá bez deseti minut celou hodinu. Na tak dlouhou stopáž to chce mít už skladatelsky setsakra nabito a odškrtat si všechny povinné stylové kolonky pravděpodobně stačit nebude. Naopak - bude třeba notná dávka odvahy otevřít konzervativní mysl a alespoň částečně „challengovat“ žánrový status quo. Základová deska produkce FUNEBRARUM je poměrně pestrá; tu sahá do finské pokladnice (DEMIGOD), tam se nechává inspirovat švédskou klasikou (GRAVE/ENTOMBED/GOREMENT) nebo nepsanou povinností v podobě BOLT THROWER a jindy zase bere z nevyčerpatelného zámořského fondu, zejména pak z Pillardovy éry v INCANTATION, jak už je to u okrajovějšího OSDM dobrým zvykem. K vítěznému mixu se připojují hnilobné doomové mezihry nebo tradiční prvky osmdesátkového thrash metalu, kde nevíce úřaduje především jednoduchost SLAYER. Jako celek se třetí album FUNEBRARUM více přiklonilo k doommetalovým rovinám a třeba v položce „Anhela Odor Mortuoruom (The Adepts)“ už nemá daleko k death/doommetalovým standardům. Zajímavou proměnou prošel i vztah kapely ke zjemňujícím prvkům, konkrétně pak k melodiím. Zatímco neotesaný debut doručil jen pár záblesků, druhá sbírka měla melodie ve své osnově zaneseny o poznání výrazněji, poslední EP „Exhumation Of The Ancient“ pak rovněž nebylo výjimkou. Vzhledem k tomu, že na novince se line-up nezměnil (navíc všichni členové přispívají jako skladatelé), se dá celkem s úspěchem predikovat, že líbivější kytary budou občas hrát prim i na „Beckoning The Void Of Eternal Silence“.

Velmi často je to ku prospěchu věci, melodie skladby příjemně osvěžují (pro příklad „From Rotting Burial Shrouds“ od času 2:00), ojediněle se však najde i případ, kdy příliš invazivně narušují a štěpí kompaktní OSDM struktury, které musí z principu rezonovat v delších intervalech, jinak deska začne zbytečně ztrácet na síle (závěr „Turning The Stones Of Torment“). Hezky zakomponované jsou i harmonizující pasáže odkazující na současné IMMOLATION, hlavně pak čtvrtá „Through The Barren Halls Of Grieving Emptiness“, která je však současně nasáklá i švédskou školou. Pozitivně vnímám i zvuk. Pravda, že mě subtilní úvod titulní kompozice lehce znepokojil, neb působí jako kdyby FUNEBRARUM schovali svou energii i majestátní obhroublost někam do sklepa a nechali je jen přidušeně rezonovat někde pod pokličkou. Avšak od 1:20 se monstrózní lopatky plesnivého mlýna nekompromisně roztáčejí a veškeré pochybnosti zase odhánějí hodně rychle pryč. Kvituji zejména plnotučné nazvučení bicích, které dříve, zejména pak na debutu „Beneath The Columns Of Abandoned Gods“, svou ostrostí evokovalo spíše počínání zaoceánských BDM kapel. Jinou obohacující přísadou jsou atmosférické pasáže - decentní a právě tak „opulentní“, aby nepůsobily příliš rušivě („From Rotting Burial Shrouds“, sypanice „Ša Nagba Amaru“ a dále pak závěrečná položka).

Určitou proměnou prošel i vokál Daryla Kahana, který na aktuální desce opět zásadně zhrubnul/nabral na hloubce a vrátil se do dob debutového alba, kde byl rovněž velmi obtížně (ne)čitelný. Je sympatické, že frontman se snaží se svými hlasivkami alespoň trochu pracovat. Jednou jim dává výrazně blackový otisk (slyš titulní skladbu) a jindy zase posouvá jejich dosah k těm nejvíce okrajovým hodnotám (poslechni hukot prvohorního vulkánu v „Turning The Stones Of Torment“). Bokem je nutno dodat, že Daryl se volných chvílích rád zamyká do domácího atelieru, kde mění mikrofon za plátno. Věřte nebo ne, ale zasněženou krajinu z obálky nového alba FUNEBRARUM má na svědomí právě jeho štětec.

Je třeba jasně konstatovat, že „Beckoning The Void Of Eternal Silence“ dostálo svým očekáváním. Jako lehkou výtku berme přepálenou stopáž; oněch padesát minut je přeci jen příliš. Přitom případné rozhodování, koho vlastně vyřadit z kádru, není vůbec komplikované, jelikož kandidáti se zde přímo nabízejí. Za mě jsou to obě orchestrální/symfonické položky, které působí jako pěst na oko a do konceptu desky moc nezapadají, a dále pak pátá „Into Dark Domains“, což je skladba, která se už objevila na EP „Exhumation Of The Ancient“, proto nevidím jediného důvodu ji znovu zařazovat na soupisku. Ohledně synťákových eskapád je ještě důležité zmínit, že je má na svědomí sám Daryl a jsou takovým jeho „guilty pleasure“. Pokud si tohle odečtu, vychází mi jasně nadprůměrná OSDM kolekce, poctivá práce, které chybí snad jen pověstná třešnička na dortu, kterou mohla snadno být závěrečná přes osm minut rezonující „The Whispering Cathedral - Epilogue“. Právě tenhle prostor nabízí šanci setřást svazující okovy, nabrat odvahu a alespoň decentně vykročit mimo jasně vykolíkovaný žánrový rámec. Ovšem nestalo se tak a i tato položka, jakkoli krásně je členitá a ke konci slušně epicko-melodicky vygradovaná, je pořád svázaná přísnými stylovými konvencemi. Přitom sami FUNEBRARUM dobře ví, jak s dlouhou stopáží pracovat ještě efektivněji. Taková „Nex Monumentum“ z předchozí desky je toho nejlepším důkazem.

Závěrem dodejme, že v září FUNEBRARUM vyrážejí po delším čase obhlédnout evropská pódia, budou zásadním lákadlem kultovního Kill-Town Death Festu v Kodani, ale co je ještě důležitější, v září se zastaví i u nás, konkrétně pak v Praze a mém milovaném klubu Subzero, kam přijedou diktovat tempo spolu s finskými MORBIFIC. Už teď se nemohu dočkat. Snad dostanu propustku...