Po rozpačitém začátku se Daredevil: Znovuzrození v druhé sérii alespoň trochu nadechl. První řada byla až příliš cítit přepisováním a střetem vizí, kde se jednotlivé části spíš skládaly, než organicky rostly. Tentokrát se ale jede v jednom tahu, bez kreativního tření a seriál konečně ví, kam míří. A je to znát prakticky ve všem.

Největší síla druhé řady neleží ani tak v akci, jako spíš v tématu. Z Daredevila se tu definitivně stává politický thriller, kde už nejde jen o boj dobra se zlem někde v uličkách Hell’s Kitchen, ale v celém New Yorku, ovládaném Wilsonem Fiskem. Ten má všechno pod kontrolou. A to nejen jako mafián, ale především jako politik. Jeho moc má systémový rozměr, protože má k dispozici jak politickou legitimitu, tak vlastní represivní složku, která funguje prakticky mimo zákon. Série tak nepříjemně rezonuje s realitou a úplně zjevně pracuje s paralelou k trumpovskému typu politiky. Podnikatel, který se dostane k moci, přizpůsobí systém sobě a začne ho používat jako nástroj proti nepřátelům i k vlastnímu obohacení. V tomhle ohledu jde o jednu z nejostřejších věcí, co Marvel kdy zkusil.

Zajímavé ale je, že tohle posílení tématu jde částečně na úkor samotného Daredevila. Matt Murdock tu totiž nepůsobí jako hybatel děje, spíš jako někdo, kdo reaguje na situaci, která už dávno přerostla jeho možnosti. Jeho role je víc symbolická než aktivní, což sice dává smysl v kontextu světa, kde protivník drží všechny páky moci, ale zároveň to může působit, že hlavní postava občas stojí stranou vlastního příběhu.

Vedlejší linky tentokrát nepůsobí jako výplň, což je velká změna. Nové postavy se podařilo usadit smysluplněji a jejich příběhy dávají větší smysl v rámci celku. Série se jim nebojí věnovat prostor a tentokrát to není na škodu, protože to pořád drží pohromadě a podporuje hlavní téma. Opravdu povedená je linka s pirátským vysíláním, které je zřetelně inspirováno kultem zvaným V jako Vendeta.

Z návratů stojí za zmínku příchod Jessicy Jones, která byla propálená již ve všech trailerech. Ta sice nepřebírá hlavní roli, ale její přítomnost rozšiřuje svět a připomíná kořeny celé téhle větve Marvelu. Podobně potěší i herec Matthew Lillard jako CIA agent Mr. Charles. Lehce nečekaný casting postavy, která působí jako zcela z jiného vesmíru, ale funguje přesně tak, jak má. Tedy jako vedlejší, ale výrazný prvek, o kterém zcela nevíte, co si myslet.

Akční scény druhá série drží standard, ale nepřepisují pravidla hry. Choreografie je solidní, brutální tón zůstal zachovaný a pořád je to syrovější než většina MCU produkce. Jenže zároveň je znát, že se víc tlačí na dialogy a politickou rovinu, což znamená méně památných akčních scén, než by člověk čekal. Některé CGI momenty působí slaběji a pár velkých scén vyznívá přepáleně.

Když ale přijde na scénu Bullseye, seriál si znovu připomene, jak má vypadat čistá, neřízená energie. Jeho výstupy patří k tomu nejlepšímu, co série nabízí, a některé scény fungují jako výbuch chaosu. Právě tady se ukazuje, jak moc seriálu sluší, když kromě systémového zla pustí do hry i někoho, kdo je prostě nepředvídatelný.

Výsledek je každopádně jasný. Lepší, jistější a tematicky mnohem ambicióznější pokračování, které se nebojí jít víc do hloubky i za cenu toho, že občas upozadí vlastního hrdinu. Není to bez chyb, ale konečně to působí jako seriál, který má pevné vedení a ví, co chce říct.