Punisher se vrací v podobě, která přesně odpovídá tomu, co od podobných „speciálů“ čekat. Rychlý, úderný, krvavý kousek, který má především připomenout, že Frank Castle je pořád tady a že se s ním do budoucna počítá. Tenhle projekt nepůsobí jako plnohodnotný film, spíš jako erkový akční singl, který má posloužit jako most k dalšímu, většímu využití postavy v připravovaném Spidermanovi. A v tomhle ohledu svou funkci vlastně plní.

Z hlediska příběhu se ale žádné velké překvapení nekoná. Punisher je pořád ten samý člověk, uvězněný ve smyčce pomsty, násilí a viny. Násilí plodí další násilí, Frank na to reaguje tím jediným způsobem, který zná, a film tenhle motiv nijak zásadně nemění, což mě trochu mrzí. Spíš ho jen připomíná a znovu přehrává v různých variacích. Pokud někdo čeká posun nebo hlubší práci s postavou, bude zřejmě zklamaný.

Skvěle funguje akce. Přibližně patnáct minut na sklonku filmu je přesně tím, proč má smysl si to pustit. Scény jsou nápadité, brutální a mají tah na branku. Punisher tu působí jako neustále se adaptující predátor. Hledá vraždící nástroje, improvizuje, využívá prostředí a každou situaci přetváří ve vlastní výhodu. Je v tom radost ze zkázy, která je sice jednoduchá, ale zatraceně účinná.

Bohužel právě kontrast mezi touhle syrovou akcí a zbytkem filmu odhaluje jeho největší slabinu. Scénář působí, jako by si jeho autoři nebyli jistí, co vlastně chtějí natočit. Na jednu stranu chtějí nekompromisní, temnou řežbu, na druhou stranu do toho vkládají momenty, které se snaží o jakousi hloubku a emocionální přesah. Výsledek je rozpačitý. Pokusy o emoce vyznívají povrchně a místy až jako laciné vydírání diváka.

Do toho přichází i školácké symboly a metafory, které spíš ruší, než aby cokoliv přidávaly. Když film začne pracovat s obrazy typu roztříštěného zrcadla, nepůsobí to jako promyšlená stylizace, ale spíš jako první nápad, který nikoho nenapadlo vyškrtnout. V kombinaci s jinak brutálním a dospělým tónem filmu to vytváří zvláštní nesourodost.

V některých momentech si nelze nevzpomenout na Johna Wicka, zejména ve finální akční sekvenci nebo v trochu nepovedeném motivu zabitého psa. Jenže zatímco Wick stojí na jasně definovaném stylu a dokáže si ho udržet po celou dobu, Punisher se mezi jednotlivými polohami přelévá a nikdy se úplně nerozhodne, čím chce být. A právě to mu podkopává nohy.

Velkým plusem zůstává Jon Bernthal. Tenhle člověk je pro roli Punishera narodil. Každý pohled, každé gesto, každý náznak vnitřního rozkladu funguje. Kdyby byl film slabší ještě o kousek víc, právě jeho výkon by byl to jediné, co by stálo za zmínku. Takhle je spíš jistotou, která drží celý projekt pohromadě.

Hlavní protivnice, mafiánská matriarcha Ma Gnucci, naopak moc velký dojem neudělá. Měla by působit jako hrozba, ale ve výsledku vyznívá spíš nechtěně komicky. Chybí jí váha, autorita i aura skutečného nebezpečí, což je u hlavní antagonistky docela problém.

Celkově tak Poslední zúčtování působí jako projekt, který měl potenciál být mnohem přímočařejší a silnější. Jako krátká, účelová zastávka před dalším využitím postavy to ale funguje. Jako plnohodnotný film už podstatně méně. Za mě stále nepřekonaným kouskem Marvels Special tak zůstává VLKODLAK: NOČNÍ LOVEC.