SADNESS - Spring 2025
Intimní, zasněné album, které si mě podmanilo už při prvním poslechu. Post-rock ve své nejkřehčí podobě, lo-fi zvuková estetika, epické smyčce a občasné screamo s jemným dotekem blackgaze. To vše v dokonalé harmonii.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Makedonská nezávislá scéna nikdy nepatřila mezi ty, které by pravidelně plnily stránky metalových médií, ale právě proto dokáže čas od času překvapit. Dá se říci, že YÖU jsou jednou z mála kapel, která svojí kvalitou úplně v pohodě plní měřítka kapely, která může fungovat jako makedonský vývozní artikl. Před rokem a půl přišli s EP „River of Sadness“, které se postupně se zařezává pod kůži jako rezavý nůž. Vzhledem k tomu, že tento týden hrají v Praze, mi přijde jako dobrý nápad si jejich poslední EP připomenout.
Hudebně se pohybujeme někde na pomezí „emíčka“, post-hardcoru a temně zabarvené alternativy, kde hlavní roli hraje atmosféra. Už úvodní skladby nastavují tón melancholie i rozervanosti, která je citelná, ale není hnaná do nějakých extrémů. Dá se říci, že zpěv balancuje někde mezi rezignací a vnitřním výbuchem.
„River of Sadness“ není album, které by ohromilo na první dobrou. Naopak. Je to plíživý toxin, který potřebuje čas. Kytary často stojí na jednoduchých riffech, zkreslený zvuk má tu správnou skřípavost, aby dokázal vyhrotit okamžiky i bez přítomnosti řvaných vokálů a to se mu daří. Závěr skladby „I Failed Me“ je přesně takovým příkladem. YÖU dokáží stavět silné příběhy i ryze instrumentálně, a přitom nepotřebují okoukané postrockové triky s pozvolnou gradací.

Rytmika drží při zemi, trpělivě buduje napětí, které se jen občas uvolní v emotivnějších pasážích. V rámci čtvrté skladby Makedonci ukazují, že jim není zcela vzdálená ani indie rocková poloha. Skladbu „Where the love remains, we part ways” nese hlavně čistý ženský vokál a řvaný vokál se přidružuje až na závěr, aby doplňoval a lehce i rozbíjel melodické nápěvy.
Oproti debutu je znatelný posun i v produkci a skladatelském uchopení. Nový materiál působí kompaktněji a vyzráleji, s větším důrazem na atmosféru a práci s dynamikou. Tam, kde dřív dominovala punková přímočarost, dnes přichází větší prostor pro melancholii i vrstvení hudebních nápadů. A tento kvalitativní posun je pro mě osobně jasným ukazatelem, že YÖU se vyplatí sledovat i budoucnosti.
Poslední EP od YÖU stojí na silných emocích a nenápadně rostoucí intenzitě a stylové kombinaci emařiny, post-hardcore i indie rocku.
7,5 / 10
Marko Krstevski
- kytary a vokál
Bojan Stanic
- el.kytary
Erik Omeragic
- basa
Tejka Vasiljevic
- bicí a vokál
1. I failed me
2. The river, the ocean and the sea
3. We part ways where the love remains (feat Fitz aka Feetz)
4. Where the love remains, we part ways (Fitz aka Feetz)
River of Sadness (2024)
We sing the blues... (2017)
Vydáno: 2024
Vydavatel: I Brutalist Records
Stopáž: 19:49
Intimní, zasněné album, které si mě podmanilo už při prvním poslechu. Post-rock ve své nejkřehčí podobě, lo-fi zvuková estetika, epické smyčce a občasné screamo s jemným dotekem blackgaze. To vše v dokonalé harmonii.
Udělat dokument o vzniku vlastní poslední desky a k tomu přidat ještě samostatný soundtrack, to už chce kus odvahy. Denverští se však ničeho nebojí a servírují nám kosmický ambient coby pastorální protiváhu k „Absolute Elsewhere“. Citlivé a meditativní.
Už to není zrovna nejaktivnější kapela a navíc úplně jiná, než ta z nultých let, ale Italové i přes odklon z přehlednějších rockových struktur nezapomněli tvořit muziku plnou nostalgické atmosféry a sladkých podmanivých melodií.
V žánru, kde ještě nedávno byli za mladou naději, je dnes konkurence nesmírně tvrdá. Vědomi si tohoto faktu připřavili KHEMMIS svěží mixturu různých doomových odnoží s typickým zámořským feelingem. Není to nic revolučního, ale poslouchá se to moc dobře.
Celá léta si říkám, proč se tak výborný interpret nedá dohromady i s dobrým skladatelem. Takový hlas a takové mrhání talentem! Četní hosté tu nahrávku možná zpestří, ale nezachrání. Je to opět jen hezky zhudebněná a ve studiu vyšperkovaná nuda.
Skotské duo navařilo naprosto pohlcující a opojnou synťákovou mlhu, ve které cítíte ambient, downtempo i psychedelické vlivy v nejasných tvarech, které mě nepřestává bavit objevovat a obdivovat.
Nielen BESNOU je súčasný slovenský black metal živý. Novinka rozhľadených Stredoslovákov určite rozbúri mútne vody domácej scény. Je to sofistikované, má to hĺbku, temnotu a hnev; slovenské aj anglické texty a super zvuk. Prudko počúvateľné dielo!





