Trochu se mi vracejí vzpomínky na rok 2019, kdy CEREMONY OF SILENCE vydali svoji debutovou desku „Oútis“. Kde se vzala, tu se vzala, najednou se objevila kapela ze Slovenska a vyrukovala s kolekcí, která se bez problémů mohla měřit se silnou zahraniční konkurencí. O sedm let později zažívám podobné pocity. Tentokrát za nimi stojí sestava HROB a jejich prvotina „Brána Chladu“. Obě zmíněné kapely shodou okolností podnikají ve stejném oboru (tím je samozřejmě death metal), ale každá k němu přistupuje trochu jinak. CEREMONY OF SILENCE fúzují OSDM s techničtější/disso produkcí, zatímco HROB OSDM umocňují na druhou a ještě k němu přidávají obskurní doommetalové citace. Pro posluchače je to velmi sympatická kombinace, pro kapelu samotnou však může znamenat určité nebezpečí. Death/doom metal je vysoce konzervativní, jasnými pravidly svázaný žánr, který nenabízí moc prostoru pro inovace. Jeho sevřenost a zavilá tradičnost prakticky neumožňuje přemýšlet kdovíjak zásadně „out of the box“ a současně si odškrtnout všechny povinné atributy, kterými tenhle styl prostě musí disponovat. Je tu spousta death/doomových kapel, které oddaně slouží žánru a elegantně plní jeho kritéria, nicméně těch, které k tomu navíc přidávají něco specifického či originálního je jen poskrovnu.

Nechci tady vůbec deklarovat, že HROB se v klidu zařadili po bok žánrových králů, jakými jsou třeba SPECTRAL VOICE nebo CRUCIAMENTUM, to by bylo až příliš odvážné. Je však na místě férově konstatovat, že bratislavská sestava nevsadila na jistotu a již na svém debutu se snaží hledat únikové cestičky z těsné stylové ulity. Základní stavba těla je veskrze obvyklá, deathmetalová část nemůže vycházet od nikoho jiného než od INCANTATION (ale slyšet třeba jsou i staří DEMIGOD) a ta doomová zase osciluje mezi DISEMBOWELMENT a prastarými PARADISE LOST. „Brána Chladu“ je dost kontrastní záležitostí. Nálada skladeb se velmi často mění, monstrózní, vysypané OSDM pasáže (většina skladeb je tímto dominantním způsobem otevřená) se poměrně frekvenčně střídají s těmi umrlčími a jako bahno se táhnoucími. Většinou to funguje dobře, ale třeba v první skladbě „Chrám Prázdnoty“ je přechod mezi rychlým úvodem a obskurní doomovou mezihrou až příliš radikální (viz zlom v 0:40), tady by se určitě hodil nějaký „bridge“, který by krkolomný dramaturgický skok pomohl trochu zmírnit.

Kombinaci ostrých nástupů FOSSILIZATION nebo FETID se studenými až strašidelnými doteky SPECTRAL VOICE nebo SEDIMENTUM dokázali s úspěchem implementovat třeba Němci MORSCH. HROB to dělají velmi podobně, a ještě k tomu přidávají něco navrch. Mám tím na mysli melodie, které v podání Slováků nabývají skutečně výrazných kontur. Nejvíce slyšitelné je to ve druhé skladbě alba „Tiene Stromov“, která je sama o sobě hodně diversifikovaná a ona vystupňovaná NWOBHM linka jí ještě přidává na pestrosti. Pravým opakem jsou pak vysokorychlostní OSDM pasáže, leitmotiv, který se vine napříč skladbami a ke kterému se HROB poměrně často vracejí. Zamlouvá je mi jejich surová neotesanost i hloubka. Když kapela práskne do koní, tak je to skutečně znát. Výslednému dojmu prospívá i méně učesaný zvuk, který krásně podtrhuje živelnost desky a současně umocňuje její undergroundovou autentičnost (zamlouvají se mi hezky dutě znějící přechody i výrazné „chladné“ činely). Inu, při poslechu okrajového death metalu si nemůžete připadat jako při audienci ve sterilní laboratoři, místo toho musíte cítit, jak v úzkých jeskynních prostorách zapadáte do vazkého marastu těžko identifikovatelného původu a do plic mocně nasáváte zatuchlý zvuk prosycený plísňovými sporami. A přesně takové pocity dokáže „Brána Chladu“ navodit.

Zásadní překvapení ze Slovenska. HROB nahráli poctivou death/doomovou desku, která je svou kvalitou zcela srovnatelná se zahraniční produkcí. Budu s napětím sledovat, kam se Slováci vydají příště. Své vzory mají nastudované obstojně, velmi dobře ví, co se v žánrových kruzích sluší a patří, umí slušně skládat a ještě k tomu se nebojí realizovat decentní tahy mimo stylový rámec. Velký příslib do budoucna a za sebe mohu říci, že „Brána Chladu“ mě skutečně baví a zcela určitě nebude chybět v mém koncoročním bilancování.