Těsně po pandemii covidu byli označováni za nejmladší českou metalovou kapelu a možná i to k nim přitahovalo pozornost. Aby třináctileté „děti“ podobným způsobem riffovaly, zpívaly a hrály, to se skutečně jen tak nevidí. Jak však bylo z debutního EP „Pomsta společnosti“ (2023) celkem zřejmé, rozhodně to nebylo jen kvůli jejich věku a hoši z DESTROY! to pravidelně potvrzovali (a dodnes potvrzují, abych byl přesný) na domácích koncertních pódiích.

V současnosti jsou zase o kus starší (vizuálně ještě dokonce víc), a byť se zde hodlám věnovat nahrávce již téměř rok staré, nemění to nic na tom, že zejména ona dokazuje, jak v mezičase kapela znatelně vyspěla také hudebně. Zatímco z debutu bylo ještě cítit, že jde o studiovou prvotinu, z aktuální nahrávky – která  má znovu jen formát EP – už je poznat, že s odžitými měsíci a roky  kapela nasbírala zkušenosti a s přirozeným autorským drajvem je teď umí prodávat. A přestože formát minialba nenabízí ten úplně nejreprezentativnější vzorek vydávajících umělců, zdá se nyní být pro DESTROY! tím pravým. V celých jeho šestnácti minutách a všech pěti obsažených skladeb totiž ani na okamžik nepouští ze zřetele posluchačovou (thrash)metalovou náruživost a zaujímají jí v mnoha myslitelných směrech, což je jednoduše všimnutíhodný výkon.

Krásně se popasovávají s čistou thrashovou materií, jíž zároveň dokážou vtisknout vkusnou, někdy až téměř megadethovskou melodii („Kázeň musí být“ a zřejmě nejsilnější věc nahrávky „Joe se do noci toulá“), nebojí se zaexperimentovat s poněkud přemýšlivějším a uvolněnějším výrazem („Mladej, blbej“), hypnotizující melodií („Půlnoční rituál“) anebo naopak přitvrdit, byť kapelní „groove“ je stále slyšitelně přítomen (titulní skladba). Zkrátka na co si jen vzpomenete, když máte vyjmenovat, co může osvěžit někdy poněkud jednotvárný thrashmetalový výraz, to vám omladina z DESTROY! servíruje direktně přímo pod nos.

A působí u toho, jakože to je vlastně tak nějak mimoděk. Klasická dlouhohrající nahrávka by jistě ukázala ještě mnoho více, ale už teď s „Autostop značí smrt“ je myslím poměrně zjevné, že v berounském podhoubí to solidně bublá a celkem pravděpodobně tam proto hrozí pořádná kovová erupce.