TORCHIA jsou finská death metalová kapela, přičemž svůj styl definují jako melodický, agresivní, prokletý, temný. Určitě u nich všechno tohle najdeme. Jenže je velmi obtížné hrát ve Skandinávii melodický death a neznít jako IN FLAMES nebo domovští CHILDREN OF BODOM. Téhle partě se to daří... částečně. S trochou škodolibosti si neodpustím poznámku, že své nejlepší okamžiky má tahle kapela tehdy, když se jí to zrovna nedaří. Znějí trochu jako zmíněné vzory ve svém drsnějším období, ale dokážou vykouzlit i pěkně hitový refrén. A tak se pohybují od bezbožné rubanice až po líbivé refrénové pohupování. Vedle novinky mají na kontě tři alba, přičemž to předposlední už rozhodně stálo za pozornost. Vrátím-li se ke své škodolibé poznámce, tak na desce „Arcane Magicae“ zaznělo mnoho zajímavých skladeb, ale třeba „The Messenger“ byli pěkní IN FLAMES. S novinkou se to má podobně. Opět je to pořádný nářez okořeněný o nemálo chytlavých melodií. A že jsou jednou nohou stále zaboření do Bodomského jezera a druhá se jim trochu připaluje? Nevadí.

Deska začíná zostra. „Nekromanteion“ je rychlá nekompromisní skladba, kde se kapela předvede ve své drsnější podobě. Hned v další položce „Hellmouth“ se ale blýskne moc pěkným, skoro až hitovým refrénem (není tedy divu, že kolega Reaper na můj dotaz, co si o této kapele myslí, vůbec nereagoval – intenzita, rytmus a energie, to vše by bylo v pořádku, ale ty chytlavé refrény by mu asi vadily). A takto se to střídá i nadále. U této party je významný ještě jeden aspekt, který je pro neznalé nejpozději vyjeven před polovinou alba se skladbou „Die Amour“. Je to výrazná teatrálnost, která je patrná jak hudebně, tak i vizuální stylizací kapely. Hudebně pokračují tam, kde před dvěma lety skončili. Nyní je výraznější vliv různých studiových efektů, od symfonických prvků až po různé sborové „óóóóóó“ podkreslení. A právě ona teatrálnost je těmito prvky umocněna. Někdy se pohybují na hranici kýče, někdy až za. Deska však neztrácí energii. Hutný, plný zvuk kytar si hlavní slovo vzít nenechá. Občas kapela sklouzne k punkové přímočarosti. Třeba v písni „Black Cat“, která je postavena na výrazných thrashových riffech. Jindy se více soustředí na budování atmosféry („The Tiamat Machine“). Závěrečná členitá věc „Sanguine Masquerade“ ukazuje i kompozičně vyzrálejší tvář těchto úderníků.

Je znát, že se kapele po letech podařilo podepsat smlouvu s Rockshots Records, díky čemuž si mohli dovolit na své nahrávce nechat zapracovat pár profesionálů. Kupříkladu mastering má na svědomí slavný Dan Swanö. Zvukově je tak na tom deska velmi dobře. I díky výbornému zvuku si toto album zaslouží lepší hodnocení. Originalitou sice neoplývá, ale zpracování je povedené. Závěrem ještě podotknu, že TORCHIA vystoupí v pražském klubu Subzero 30. května spolu s WHISPERED a SCAR OF THE SUN. Určitě to bude pěkný večer, kdy poctivý headbanging bude odměněn několika dny se zatuhlým krkem.