Pamatuji si tu událost... byla to tenkrát velká sláva. Century Media draftovali do svých řad zbrusu novou skupinu FROZEN SOUL a při příležitosti vydání jejich debutu se nebáli odvážných prohlášení. Padaly slova o „budoucích nositelích pochodně pravého death metalu“ či „právoplatných nástupcích BOLT THROWER“. V paměti mi pak nejvíce utkvěl celkem nápaditý slogan „Cold school death metal“. Pravda, typická „teplota textů“ (ehm) žánrových kapel se hluboko pod bodem mrazu většinou nepohybuje, v temných hrobkách zpravidla naměříme něco kolem nuly, teplota lidské krve je sedmatřicet stupňů a žár neuhasitelného ohně Luciferova změřit nedokážeme. Téma zimy, mrazu a ledu se v OSDM tak často nevyskytuje; z hlavy mě momentálně napadají DISMEMBER a jejich „Patrol 17“ nebo „On Frozen Fields“, UNLEASHED mají zase svoji „Winterland“ a takoví OBITUARY se svým návratovým albem rovnou „zamrzli v čase“. Speciální kapitolou je pak „God Cries“, čtvrté album ASPHYX, v jehož tracklistu najdete na sedmé pozici skladbu, která FROZEN SOUL propůjčila jejich samotný název.

Debutová kolekce „Crypt Of Ice“ s sebou nesla poměrně masivní hype, povětšinou sklízela pozitivní ohlasy, nicméně našlo se i pár střízlivějších či dokonce kritických. Osobně jsem se přikláněl ke skeptičtější straně spektra a první desku FROZEN SOUL hodnotil jako veskrze průměrnou. Dávky masivních OSDM riffů, silnějších než duby na hrázi Rožmberka, se nám sice dostalo, nicméně songwriting pokulhával (hlavní inspirační vzory, tedy BOLT THROWER, ASPHYX a OBITUARY jsou v tomto ohledu úplně jinde). Tenhle výlet do „Ledové krypty“ prostě byl až příliš tradiční, rozhodně ne překvapivý a už vůbec ne revoluční. To však nic neznamená, naděje, které debut nesplnil, se přece mohou bohatě naplnit na dalších albech. Na druhé nahrávce „Glacial Domination“ se Američané prezentovali ostřejším zvukem, začali více pracovat s melodiemi, tempy či sóly a občas na nás vyrukovali s obstarožní thrashovou vsuvkou. Nebylo to úplně špatné, ale na to, abychom mohli FROZEN SOUL pasovat do pozice spasitelů žánru to samozřejmě nemohlo stačit ani náhodou. Třetí pokus o kýžený zápis do deathmetalové historie dostal název „No Place Of Warmth“, pojďme si společně zhodnotit, jak se povedl.

Asi nemá cenu dlouze chodit kolem horké kaše. Třetí deska FROZEN SOUL je zcela určitě nejslabším počinem v jejich kariéře. První skladba, titulní „No Place Of Warmth“, ještě žádnou katastrofu nenaznačuje, disponuje slušnou melodií a na poměry kapely poměrně členitou stavbou těla. Věci se však začínají rychle měnit k horšímu spolu s příchodem druhé „Invoke War“. Jednoduchá tupačka s tučným OSDM riffem ještě ujde, kytary však často jedou vyloženě na autopilota. Tady nepomůže ani hostující Robb Flynn z MACHINE HEAD. Třetí položka, slamovací kvapík „Absolute Zero“, přináší jisté osvěžení, nicméně spolu s dalšími skladbami deska opět upadá hluboko do šedého průměru či dokonce podprůměru. Ukázkovým reprezentantem tohoto skladatelského zmaru je „Chaos Will Reign“, položka, kde se za ty tři minuty a sedmnáct vteřin hracího času nestane vůbec, ale vůbec nic. V tracklistu občas problesknou tradiční, poctivé oldschoolové konstrukce („Ethereal Dreams“), jinak se nahrávka utápí v bezradném riffování, které bych čekal od mladých nadšenců a ne od kapely, která má na kontě tři řadová alba zaštítěná velkým mezinárodním labelem.

Na tvorbě FROZEN SOUL mi byla vždy sympatická textová stránka věci - vždy je příjemné si místo nejrůznějších gore slátanin přečíst něco jiného. Co mi ale vždy tak trochu chybělo, bylo umění tuhle atmosféru přenést i do hudby samotné. Nebýt občasných inter, deklarovanou atmosféru chladu a zimy bych v hudbě Američanů hledal marně. Že to jde, názorně ukázaly zejména skandinávské, specificky pak finské deathmetalové entity. Fanoušci BOLT THROWER mají smůlu, jejich dlouhé roky zesnulá ikona se svého nástupce nedočkala. FROZEN SOUL se snaží útočit podobnými zbraněmi, žel činí tak velmi průhledným a neohrabaným způsobem, který každý bystrý fanoušek OSDM musí okamžitě prohlédnout. To víte, „No Place Of Warmth“ není „Realm Of Chaos (Slaves To Darkness)“, tank je odolnější než iglú a Samantha Mobley není paní Lavičková.