Kdo by nemiloval sedmipalcáky? Za relativně málo peněz dostanete relativně hodně muziky a k tomu ještě velkorysý obal. Sedmipalcák je symbol, je to postoj a především v hardcore a grindcore komunitě představuje ideální médium, jak kapely mohou zachytit svou tvorbu v reálném čase, ještě než uzraje čas na velkou desku. Často se na nich objevuje speciální či raritní materiál, upevňují se vztahy mezi kapelami a na vydání se nezřídka podílí více spřízněných labelů. Zkrátka sedmipalcové desky nelze nemilovat.

Jednu nevýhodu ale přece jen mají. Dostat se k nim bývá někdy překvapivě složité, a to i v případě kapel, které už dávno nejsou žádným undergroundovým tajemstvím. Často tak narazím na titul, o jehož existenci jsem neměl tušení, a zpětně zjišťuji, co všechno kapely vydaly, aniž by se k tomu dnes dalo rozumně dostat. Buď je vše beznadějně vyprodané, nebo se nahrávky povalují po obskurních distrech v nejrůznějších koutech světa, většinou bez možnosti pohodlného objednání. Právě proto mají kompilace, které shromažďují materiál za určité období nebo dokonce celé diskografie, mimořádný význam. Umožňují totiž dostat se k obsahu, který by jinak zůstal nedostupný, a pokud ano - se zbytečnými náklady a pocitem frustrace.

O to víc je třeba ocenit Ozyho z Neonarcis, který spojil síly s Leprovým Bonesawer recs. a společně dali dohromady tento kompilát sedmipalců a splitů z let 2010 až 2025. Paradoxem je, že právě ABORTION patří k několika málo CZ/SK kapelám, které mají svou diskografii poměrně pečlivě dostupnou na platformách jako Spotify nebo Tidal, takže o úplné nedostupnosti nemůže být řeč. Přesto ani tam nenajdete všechno. Dvaatřicet sesbíraných skladeb na ploše třiatřiceti minut přináší průřez druhou polovinou kariéry těchto nitranských stálic. A že je co rekapitulovat – kapela funguje přes třicet let a byla mimochodem prvním slovenským grindcorem, který jsem měl tu čest slyšet.

ABORTION jsem zaznamenal poměrně brzy poté, co jsem se začal nořit do československé scény, a to zejména díky nahrávkám od SHINDY prods., později pak COPREMESIS recs. a OBSCENE prods. Jejich tvorba byla tehdy označována jako „happy grindcore“ a kapela k této nálepce sama přispívala - kromě rozverných melodií i použitím útržků z kreslených grotesek. Výrazný zlom přišel s debutovým CD a především se změnou na postu bubeníka, kdy do sestavy nastoupil Miro Raučina. ABORTION tím získali pravděpodobně nejrychlejšího bubeníka na slovenské scéně a byla by škoda toho nevyužít. Od té doby se pedál sešlápl naplno a stopy někdejší hravosti byste v současné tvorbě hledali jen stěží. Ne že by jim vážnější poloha neslušela, ale osobně se rád vracím i k jejich raným nahrávkám, které pomáhaly formovat svébytný slovenský underground.

Pokud doma nemáte gramofon nebo jste prošvihli šestici titulů, z nichž materiál pochází, jde o ideální příležitost, jak si diskografii těchto nezmarů doplnit v ucelené podobě. Při poslechu starších dem je navíc krásně slyšet, jaký kus cesty kapela urazila. Vzhledem k povaze nahrávky tentokrát bez bodového hodnocení.