Popovídat si s někým z valašské melodické heavy/power úderky DONOR znělo jako dobrý nápad už po vydání jejich výborného loňského alba "Jeviště snů", na němž dali definitivně na srozuměnou, že chtějí být pevnou součástí toho nejlepšího z českého metalu, a že k tomu také mají všechny předpoklady. Člověk ovšem míní a čas mění a tak přestože je to už více než dvanáct měsíců, co vzpomínané album spatřilo světlo světa, nějak to pořád nevycházelo. Až první živý kontakt s kapelou, který jsem absolvoval v rámci výročního plzeňského koncertu MOTORBAND ke čtyřiceti létům kapely, jenž DONOR coby předskokani zvládli na podtrženou jedničku s hvězdičkou, byl nakonec tím, co mě pohnulo k rozhovorové akci. Partnerem mi byl zpěvák Josef Fritschka a jak se nám spolu komunikovalo můžete posoudit níže.     

Kam až sahají kořeny DONOR? Jak jsi vývoj kapely až do dneška viděl ty sám?

DONOR vznikali od roku 2012. Já jsem přišel do kapely o něco později a jsem členem dvanáct let. Ze začátku pro mě pozice zpěváka kapely znamenala spíš – jak to bývá u teenagerů působících v nějaké kapele – věc, kterou se můžu chlubit, něco, na co můžu balit holky a dobrá parta kamarádů, se kterou jsme si zahráli a vypili čůčo zašití ve zkušebně. Postupem času se ale kapela vyvíjela spolu s tím, jak jsme se vyvíjeli my sami. Trvalo nám to několik let, ale touha po tom, o čem jsme jako teenageři snili, s každým odehraným koncertem a s každým novým fanouškem rostla. Každý jsme do kapely začali investovat to, co jsme zrovna mohli. Pro mě to jde krásně ruku v ruce. Plnil jsem si přes kapelu své sny, jako třeba zahrát si na Masters Of Rock, natočit profi klip, nahrát profi desku s krásným obalem a super zvukem. A kapelu to posouvalo. Zkrátka jsme ve fázi, kdy děláme, co nás baví, a i díky tomu se tak nějak škrábeme pomalu nahoru.

Proč právě DONOR? Má to nějaký podtext? 

DONOR je dárce. Chtěli jsme a pořád chceme lidem dát zážitek. Ať už písní nebo videem, nebo samotnou show. Vždycky na pódiu, ale i ve zkušebně či studiu necháváme 100%. Za mě název, co dává smysl a celkově nás i vystihuje. Třeba jestli se někdy proslavíme a zničí nás prachy a drogy, tak se přejmenujeme na skupinu DEBILOVÉ nebo tak něco (smích).

Od začátku jste chtěli hrát melodický heavy/power/speed metal? A máš pocit, že jste měli nebo ještě stále máte nějaké vzory?

Můj vzor byl vždycky Michael Kiske anebo Kai Hansen. HELLOWEEN je prostě kapela, kterou jsem vždy hltal, a ze všech kapel právě HELLOWEEN ovlivnili můj vkus a co mě baví zpívat a poslouchat.

Kdysi jste začínali jako cover band. Hrajete ještě dnes nějaké převzaté skladby, když je příležitost, nebo už vůbec ne? 

V začátcích covery tvořily většinu repertoáru, ale vždy byla vize hrát čistě vlastní věci. Nicméně na mém přijímacím pohovoru do kapely jsem zpíval, nebo spíš zkoušel zpívat „Aces High“ od IRON MAIDEN (smích). Je to ale už opravdu dlouho, co nehrajeme cizí věci, a ani mi to nijak nechybí. 

Michal Banovský mimochodem působí tak trochu jako Timo Tolkki, skládá, hraje na sólovou kytaru, občas i sólově zpívá, nezdá se ti?

Může asi být. Nevím, zda by souhlasil. Já v něm vidím spíš mix Tuomase Holopainena a Johna Petrucciho. 

Jak jako sólový zpěvák nahlížíš na to, že mu svůj post musíš občas přenechat?

Michal je stejně skvělý zpěvák jako kytarista. Dle mého názoru naše hlasy jsou dost barevně rozdílné, ale zároveň k sobě při dvojhlasech pasují. Proto zpívá spoustu partů se mnou. Jsou zároveň pasáže nebo přímo songy, které by v mém podání nezněly tak dobře, a proto zpívá někdy i sám. Konkrétně třeba „Dlaně“ by podle mě nesklízely takový úspěch, kdybych je zpíval já. Zároveň je to obrovská výhoda a další věc, co můžeme lidem nabídnout jako takový nadstandard. 

Čemu vděčíte za to, co dnes máte – vydáváte album u domácího vydavatelství, ohlasy jsou na něj kladné, jedete turné jako předkapela domácí legendy a možná ještě něco dalšího, co nejsem schopen pojmenovat… ?

Na albech má hlavní zásluhu, a budiž mu za to vyseknuta velká poklona, Michal. Tisíce hodin učení, aby to vypadalo, jak to vypadá. Koncerty má v gesci Mira Šipula. Další tisíce hodin telefonování, plánování a nervů. Další poklona. Jim vděčíme z velké části za náš posun. Ale není to jen o tom. Těžko bychom se někam posunuli, kdyby lidi přišli na koncert a byli zklamaní. Proto díky Michalovi a Mirovi máme co a máme kde hrát, ale ta hlavní část se pak odehrává právě na koncertech, kde jak už jsem zmiňoval, necháme všichni 100% sebe a investujeme veškeré dostupné zdroje do dalších věcí, aby každý další koncert byl ještě lepší, než ten předchozí. 

Jak jste se dostali ke smlouvě na album se Smile Music Records? Máš pocit, že nepodepisují jen tak někoho, což by pochopitelně jen zvyšovalo vaší kredibilitu? 

Smile Music Records nás sami oslovili, avšak před podpisem smlouvy jsme dlouze debatovali a přemýšleli. Myslím ale, že nastavená spolupráce je výhodná a prospěšná nám všem. Vznikla nám tím spousta plusů a spoustu záležitostí za nás label vyřeší nebo je nápomocen při řešení některých dalších věcí. Smile Records vnímám jako společnost, co možná není největší v republice, ale v našem ranku a žánru je, což znamená náš úspěch, když jsme jejich součástí a nějakou kredibilitu nám to jistě přidává.

Jaká jsou momentální čísla prodeje „Jeviště snů“, máš přehled? A co se prodává víc, CD nebo dnes znovu módní LP?

S prodejem jsme myslím spokojeni jak my, tak Smile Records. Máme z toho radost. Je to takový feedback té naší práce, co do kapely dáváme. Super pocit, že si naši hudbu třeba někdo pustí cestou z práce a uvolní se. Víc se prodávají rozhodně CD, ale vnímáme i návrat popularity LP a v nabídce je máme také, každý koncert se něco prodá. Nyní nám ve spolupráci opět se Smile Records vyjde na LP i „Jeviště snů“, po kterém je čím dál větší poptávka, tak z toho máme radost.

Kdo je ona osvalená obrovská postava s rohy na obalu posledního alba? A jaký vztah má ke „snům“?

Je to Hádes, bůh z řecké mytologie. A je to ústřední postava ze songu „Zlatý klíč“. Ke snům nemá nijak žádný vztah. Hádes je tam jako titulní postava z toho důvodu, že právě „Zlatým klíčem“ jsme éru „Jeviště snů“ odstartovali. Jeho spojení s divadelním pozadím se nám líbilo.

Chtěli jste prostřednictvím alba sdělit posluchačům něco konkrétního nebo je to prostě jen výsledek vaší radosti z toho hrát hudbu jako takovou obecně?

Já nezpívám pro to, abych změnil svět nebo mu něco říkal. Dělá mi radost, když jsou lidi nadšení, spokojení a tehdy jsem spokojený i já. Na druhou stranu spousta textů je psaná ve formě podobenství. Kdokoliv si ve významu slov může představit cokoliv. Od vícero fanoušků jsem už slyšel různé verze pochopení jednotlivých textů. Některé to uklidnilo, některé inspirovalo, někteří si v nich představili sami sebe nebo své blízké. Takže vlastně by se dalo říct, že naše texty dokázaly fanouškům i něco říct a nějak je ovlivnit.

Album vám produkoval Roland Grapow, což je jistě velká figura heavymetalového světa… Jak jste se k němu dostali, jak spolupráce s ním probíhala a jak moc vám zasahoval do nahrávacího procesu či výběru skladeb k nahrávání?

Dostali jsme se k němu tak, že jsme prostě zkusili mu napsat. Když jsme u něj deset let zpět nahrávali skladby „Létám dál“ a „Poslední oheň“, tak zasahoval hodně. V podstatě mě přímo v jeho studiu učil zpívat pomocí papíru a svíčky. Poslední dvě alba ale byla už spíš toho rázu, že vlastně všechno zpracoval Michal a Roland na to dal pomyslné razítko svým masteringem. Takže nijak nezasahoval, ani nevybíral songy. Za tím jsme si pevně stáli dřív, než se mu to poslalo na mastering.

Co dalšího jste si z této spolupráce odnesli? Myslíš, že je obecně nutné, aby kapely měly při nahrávání producenty, nebylo by lepší, kdyby si byly sami sebou stoprocentně jisté, aby se produkovaly samy? 

Jak jsem již říkal u předchozí otázky. Roland neslyšel nic dřív, než jsme si tím albem byli jisti na 100%. My jsme měli práci hotovou a on ještě vylepšil už tak skvělý Michalův zvuk. Jinak spolupráce s ním byla super vstřícná a jsem rád, že si vybral právě nás k nějaké bližší spolupráci formou třeba účasti v klipu nebo samotném křtu, kde byl celý MASTERPLAN. Je to zase další krásný příklad, jak si plníme naše dětské sny, máme nové zážitky a ono nás to posouvá dál.

Z alba jste vytěžili tři videoklipy, jestli se nepletu, přikládáte tedy téhle formě prezentace velkou váhu? Jaké na ně máte ohlasy a sledujete bedlivě jejich sledovanost? Je v plánu ještě nějaký další případně?

Klip zaujme vždycky víc díky vizuální stránce a je to taková forma prezentace, která je jednoduše win-win. Jednak pro fanouška, který má něco navíc, a taky pro nás, kdy my si užijeme další super dny natáčením. Za mě sledovanost na YouTube dnes už není úplně směrodatná. Kdokoliv si může sledovanost koupit. Čísla, která nám řeknou mnohem, víc jsou počty posluchačů na Spotify. Tam si chodíme pro realitu. Ale klipy budeme dělat dál a při dalším albu tomu tak jistě bude.

Když děláte na nových skladbách, dáváte vždy pozor na to, abyste někoho neúmyslně či okatě „nevykradli“? Popravdě řečeno v tomhle heavy/powermetalovém světě už to asi dnes je poměrně běžné a také asi ubývá prostor pro vlastní autorský přístup…

Možností ubývá a je to jistě těžké se neopičit. Záleží hodně na aranžmá. Mnoho slavných písní nezní stejně, ale mají stejný základ, a dá se na ty čtyři akordy zazpívat desítky textů. Ale věřím, že o našich skladbách nikdo nemůže říct, že je to vyloženě vykrádačka. 

Jak si užíváte současného turné s MOTORBAND? Jak vysoko ve vaší historii tohle turné stavíte? 

Užíváme si ho náramně. Je to jiný styl akcí. Pro nás jako pro DONOR v podstatě bez nervů. Na místo akce dojedeme vždy o dost dřív, nemusíme být na stage za půl hodiny. Prostě je to bez nějakého klasického festivalového stresu. Navíc z jejich strany opravu super přístup k nám a perfektně připravené zázemí. To si člověk fakt užije celý ten den, ne jen samotný koncert.

A jaký máte vztah k MOTORBANDu vůbec? Jejich začátky s Kamilem Střihavkou asi nepamatujete, ale naposlouchané byste je mohli mít…

MOTORBAND jsou kapela, která bezpochyby ovlivnila spousty muzikantských životů. Objevila a nechala vyrůst skvělé muzikanty. Mají spoustu fanoušků a zasloužili by si za to všechno i mnohem víc. Jsou perfektně sehraní a na pódiu jim to pasuje. Oceňuju skvělý přístup všech členů kapely i teamu k nám, jakožto k předkapele. Jsou to srdcaři.

Vnímáte tedy, že podobné turné obecně by vás zase mohlo posunout o kus dál? 

Myslím, že nás určitě posune, a lecčemu se zase i přiučíme. Navíc díky tomu turné jsme se i dostali do míst, kde jsme předtím nehráli. Slyšela nás spousta lidí, pro které jsme byli novinkou, a třeba jsme mohli zaujmout. To je to, co chceme. Zaujmout a ideálně rozšířit fanouškovskou základnu.

Jaké jsou vaše další plány do budoucna, na to se pochopitelně musím zeptat… ?

Plány jsou jasné. Dělat furt to stejné. Jezdit po republice a předvádět naši show. Možná další turné? Další deska? Všechno ostatní jsou detaily, které řešíme interně, a doufáme, že jejich výsledkem bude ještě lepší show a třeba ještě lepší další deska.

A nějaké vaše vlastní sdělení či poselství na závěr? 

Mluvím teď asi za všechny kapely. Choďte na koncerty. Nebuďte zalezlí doma, a když už, tak poslouchejte hudbu. Říkáme, že motor kapely jsou bicí, ale pravý motor kapely jste vy, fanoušci. Čím větší podporu pod pódiem cítíme, tím víc jsme schopni ji vrátit nazpátek.