Nechápu, proč přístupnost Mortal Kombat 2 je 15+, když je to film primárně pro dvanáctiletý kluky. Nebo pětačtyřicátníky, co hráli první hry této frančízy v době, kdy jim bylo dvanáct, a dokážou se díky tomu těmi teenagery opět na dvě hodiny tohoto přiznaného béčka stát. To je můj případ. Mám tuto sérii nahranou a hlavně i nakoukanou tak hluboko, že jsem viděl i ty nejbrakovější seriály, animáky a webové spin-offy, které by většina lidí radši zapomněla. Do kina jsem šel s nadějí, že dvojka napraví to, co jednička zkazila i pro fanouška, jenž na Mortal Kombat slepě přísahá. Dostal jsem film, který je občas směšný, občas zábavný a hlavně absolutně nepřemýšlí nad tím, co dělá. Ale dělá to ve všech aspektech lépe než předchůdce.

Překvapivě dobře funguje začátek filmu a linka princezny Kitany. Je to poprvé po dlouhé době, kdy její příběh působí jako něco víc než jen dekorace. Má motivaci, má atmosféru a její scény mají konečně nějakou váhu. Tady film ukazuje, že ví, co fanoušci chtějí, a na chvíli to i umí podat.

Mortal Kombat 2 se nesnaží vysvětlovat, kdo je kdo. Postavy prostě spadnou do děje bez varování, jako třeba Queen Chi, která se objeví bez toho, aby bylo nějak vysvětleno, kým je. Pro někoho, kdo nezná lore, to bude jen sled náhodných lidí v kostýmech, kteří se tváří, že mají historii, ale film ji odmítá sdělit. Pro fanoušky je to ale takové to „aha, oni je tam fakt dali“, i když bez kontextu to působí jako rychlý checklist splněných povinností.

Mnoho tvůrčích rozhodnutí má podobu několika WTF momentů, u kterých jsem si říkal, že tohle nemůžou myslet vážně. A hned vzápětí jsem si uvědomil, že vlastně... proč ne? Mortal Kombat vždycky byl trochu ujetý a tady se to přiznaně opírá o béčkovou estetiku. Je to béčko se vším všudy. Přepálené, teatrální, občas trapné, ale zároveň zábavné právě tím, jak moc se nebere vážně.

Co se ale bere vážně až moc, je CGI. Některé efekty vypadají jako z fanfilmu z roku 2010. Digitální krev působí jak z mobilní hry, pozadí se občas rozpadá a některé postavy mají gumový vzhled. V tomhle žánru to sice není smrtelný hřích, ale občas to tahá za oči víc, než by mělo.

Tvůrci se rozhodli, že když už nic, tak aspoň budou padat hlášky. A padají. A někdy i fungují. Je tu spousta kulturních referencí mimo svět Mortal Kombatu, což je někdy vtipné, někdy trapné, ale většinou to drží tempo a dává filmu určitou lehkost. V kombinaci s brutálními fatalitami, které jsou opravdu intenzivně v Mortal Kombat stylu, to vytváří zvláštní mix humoru a brutality, který k MK vlastně sedí.

Z postav nejvíc září Johnny Cage. Je starší, dospělejší, ale pořád ten samý egoistický frajer, který si užívá každou scénu. Karl Urban má přesně ten typ energie, který Cage potřebuje. Kdysi dávno sebevědomý frajer, jehož sláva se rozdrolila na prach. Je vidět, že si roli užívá, a film díky němu ožije pokaždé, jakmile vstoupí do záběru. Je to přesně ten typ obsazení, které dává smysl a které by si série měla hýčkat. A potěší i Hirojuki Sanada jako Škorpion, který se sice neobjevuje tak často, ale pokaždé přinese do filmu váhu, důstojnost a přesně ten typ klidné intenzity, který k téhle postavě patří. Sanada má v sobě něco, co většina ostatních herců v tomhle filmu nemá. Přirozenou autoritu. Když se objeví, najednou to celé působí o třídu lépe. Je to malý, ale velmi příjemný návrat, který fanoušky rozhodně potěší.

Na opačné straně stojí Raiden, který nemá charisma a působí spíš jako unavený úředník, který by nejradši šel domů. Několikrát mě napadlo, že je škoda, že právě Hirojuki Sanada není Raidenem. Příjemným překvapením je, že někteří záporáci dostanou lidský moment nebo rovnou kladný obrat, což sice není hluboké, ale funguje to.

Velkým plusem jsou ikonická místa, která konečně vypadají jako z her. Oproti předchozímu dílu je tu víc atmosféry, víc stylu a víc pocitu, že sledujete Mortal Kombat, nikoliv generickou fantasy. A protože postavy opravdu umírají, máte pocit, že o něco jde. Najednou nejde jen o tréninkové zápasy, ale o skutečné následky.

Nová hudba je bohužel absolutně fádní. V tomto ohledu novinku strčí do kapsy i některé animované verze Mortal Kombatu. Největší hudební štěstí jsem zažíval u titulků, kdy se rozjede kultovní The Immortals – Techno Syndrome.

Mortal Kombat 2 je film, který nedává smysl, pokud se ho snažíte brát vážně. Příběh jen posouvá postavy k soubojům, které mají v soupisce, motivace postav se mění podle potřeby scény a zvraty přicházejí odnikud. Ale pokud vypnete mozek a necháte se unášet béčkovou energií, můžete se bavit. Je to film, který potěší hlavně fanoušky. Má skvělé momenty, hrozné CGI, dobré fatality, pár výborných postav a několik scén, které si budete pamatovat právě proto, že jsou tak absurdní. Pokud čekáte kvalitní film, radši se mu vyhněte. Pokud chcete Mortal Kombat atmosféru, hlášky, souboje a trochu nostalgie, budete se bavit.