Kdybych měl za úkol přiblížit jen několika málo slovy tvorbu bandy slyšící na jméno SPELL posluchačům neobeznámeným s jejich existencí, asi bych si vypomohl, pravda poněkud laciným ale přesto poměrně výmluvným tvrzením, že momentálně se jedná o jednu z nejlepších (ne-li vůbec nejlepší) kapel ze žánrových sfér, kterým z hlediska popularity kralují Švédové GHOST. Ano, je to velmi zjednodušující, ba přímo zkratkovité přirovnání, ale fakt je ten, že ta kanadská má na své páté studiové desce velmi silné aspirace, když už ne vystoupat na velká festivalová pódia, tak přinejmenším na svou stranu dostat početný zástup vyznavačů (heavy)metalové muziky, které nechybí silné melodie ani silný hitový potenciál.

Ale zpátky na zem! Kanadská čtveřice vzešla z undergroundu a nic na tom pravděpodobně nezmění ani toto album, byť na něm SPELL více než kdy jindy inklinují k přímočařejším písňovým strukturám. Nutno však jedním dechem dodat, že kapela pocházející z Vancouveru je za celou svoji historii velmi konzistentní v tom, co a jak chce hrát. Forma i obsah zůstávají víceméně neměnnými a tvůrčí vývoj tak lze definovat především postupným kompozičním zráním a inklinací k posluchačsky vstřícnějšímu provedení jednotlivých songů.

Na tomto albu jsou zastoupeny všechny dosavadní polohy SPELL, jen je k nim ještě importované již zmiňované výrazné hitové pojetí. A když mluvíme o těch hitech, tak nelze začít jinak, než zmínkou o skladbě s pořadovým číslem 2. Rychlý háček obstaraný „varhanním“ motivem kláves a jednoduchý rytmus ve sloce ještě příliš neprozradí, aby pak euforický refrén naplno nasázel trumfy na stůl. Pokaždé si v takovýchto případech říkám, jak je vlastně strašně jednoduché dát dohromady silnou hitovou skladbu. Stačí k tomu skvělá melodická linka pro refrén a zbytek už se nějak „dodělá“.

Takhle jednoduše to možná funguje v případě, že dáte dohromady kolekci písní tvořících stafáž pro jeden výrazný song. V tomto případě tomu však rozhodně není. SPELL prostřednictvím skladby „Lilac“ definují vlajkovou loď tohoto alba, ale to tvoří rovnou celou flotilu skvělých písní. Zde skutečně není žádný prostor pro oddechový čas v podobě nějaké té vaty. Hrací čas „Wretched Heart“ je vyplněn veskrze plnokrevným hudebním obsahem. Střídají se odlehčenější hitové kousky („Lilac“, „Exquisite Corpse“) s, řekněme, že propracovanějšími a emotivně pestřejšími kompozicemi. V každé své poloze však kanadská kapela ani na chvíli nepodlézá vysoce položenou laťku vlastní umělecké kvality.

Žánrově se SPELL od svých počátků vypracovali jako soubor balancující někde na hranici heavy metalu a melodického hard rocku, kde však nejsou ani vyloučené další příměsi pocházející z letitých žánrů kytarové muziky. Vokály Alastaira Millera jsou v rámci pravidel tvrdé muziky spíše jemnější a možná v této rovině se nejvíce nabízí ono v úvodu zmiňované srovnání se švédskou hvězdou GHOST. Dovolím si však několik kacířských myšlenek v tom smyslu, že současná forma kanadských pro mě nabízí mnohem zajímavější a promyšlenější hudební materiál. Schopnost, s jakou dokážou SPELL podchytit historii (heavy)metalové muziky a s touto pak pracovat s využitím současných kompozičních a produkčních možností, jednoznačně ukazuje na nesporný talent této kapely.

Její páté studiové album není i přes svůj občasný příklon k hitovější poloze žádnou úlitbou komerčnějšímu pojetí. Na to stále nabízí velmi promyšlené kompozice (např. „Savage Scourage“ anebo „Wretched Heart“) a dostatek hudebního materiálu k zevrubnému a dlouhodobému zkoumání. K dosažení těchto cílů stačí kanadské kapele pouhých cca 40 minut hracího času, který vyplní co do nosných nápadů silně koncentrovaná náplň špičkového moderního retro heavy metalu těch nejvytříbenějších parametrů. Zde se nabízí hudební materiál, který si i navzdory své hitovosti a přímočarosti dokáže posluchače připoutat na velmi dlouhý čas a který se rozhodně jen tak rychle neoposlouchá.