Poslední dubnové dny nepřinášejí jen první náznaky toužebně očekávaného léta, ale nově i pravidelné koncerty LAMP OF MURMUUR. Je skutečně zajímavé, že všechny tři klubové akce, které zde americká blacková kometa odehrála, se konaly mezi 26. až 28. dubnem. Netradiční shoda náhod. První koncert (spolu s DÖDSRIT) hostila vyprodaná strahovská Sedmička, před rokem jsme zašli na nádraží do Klánovic (spolu se SPECTRAL WOUND) a letos volba padla na další pražský klub, konkrétně smíchovské Subzero, kam LAMP OF MURMUUR doprovodili ONE OF NINE. Přiznám se, že na akce do zrekonstruovaných prostor bývalého klubu Underdogs chodím skutečně velmi, ale velmi rád. Jistě, mám to dvacet minut domů, na baru je fajn nealko i IPA od Clocka, ale, co je mnohem důležitější, vždy se tady mohu spolehnout na vynikající zvuk. Minulý rok jsem zde byl na koncertech AFSKY a HYPERDONTIA a v obou případech jsem odcházel naprosto spokojený. Ani tento gig nebyl výjimkou, zvukař opět odvedl práci z kategorie nadstandardních. Další věcí, kterou na zdejších akcích Obscure Promotion oceňuji, je úsporná dramaturgie večera: dvě kapely, jde se rovnou na věc, v deset večer je hotovo a v půl jedenácté už se může hajat. Člověk si odpočine a hned druhý den má dost sil třeba na to aby… okamžitě sepsat report. Tak pojďme tedy na něj.

Ještě před začátkem setu první kapely jsem měl v hlavě jasný scénář, ONE OF NINE obstarají black metal, zatímco náš „Spící princ“ bude krotký jako beránek a když dá Bůh, obdaří nás alespoň jednou povinnou sypačkou na dobrou noc. Dlužno dodat, že to nakonec bylo úplně jinak. ONE OF NINE, mladou kapelu ze Severní Karolíny u nás sledujeme už od debutu „Eternal Sorcery“. Druhé (a současně nejnovější) album „Dawn Of The Iron Shadow“ s sebou přineslo změnu kurzu a tvorbu skupiny posunulo od melodického blacku švédského střihu směrem k atmo-epičtějším hodnotám. Na vystoupení byla tahle změna hodně znát. Zcela určitě jsme neměli možnost zaslechnout mocné ozvěny starých DISSECTION, zato jsme si užili výpravného melodického blacku s až pozitivními „tolkienovskými“ konturami. Určitě tomu napomohla i přítomnost klávesáka, jehož nástroj – narozdíl od desek, kde tolik nevyčnívá – hrál zcela vyrovnanou partii s ostatními instrumenty. ONE OF NINE se na fotkách často prezentují různou středověkou zbrojí a tuhle tradici dodrželi i v Praze, když na stole s merchem zaujaly kovové rytířské rukavice a na pódiu se v závěru slušného vystoupení tasil meč. Znovu připomínám vynikající zvuk. Pokud mě ucho neplete, v průběhu setu se jen lehce vytáhly bicí, jinak to bylo zcela v pořádku, všechny nástroje krásně čitelné, žádnou harmonii jsme si nemuseli domýšlet. Se čtyřicetiminutovým blokem melodického black metalu musel být každý žánrový příznivec více než spokojen.

Před vystoupením LAMP OF MURMUUR jsem si říkal, zda s sebou tajemný M. zase vezme jako doprovod pány z DÖDSRIT nebo místo toho v mezičase zaučí své krajany z ONE OF NINE. Otázka našla svou odpověď velmi rychle. U zvukaře postává Georgios Maxouris, cestou na bar pak potkávám i Jelleho Soolsmu. Automaticky tak předpokládám, že za bicími seděl Brendan Duffy. LAMP OF MURMUUR tedy dorazili ve své tradiční live sestavě. Je pravda, že poslední dvě díla, speciálně pak to poslední, „The Dreaming Prince In Ecstasy“, se nesou ve znamení poměrně výrazného odklonu od útočného blacku skandinávské provenience. M. si začal více hrát s bohatými aranžemi, vsadil na epickou kartu a aby toho nebylo málo, zvýraznil i gotickou linii. Stabilita syrových blackmetalových základů tímto byla zásadně narušena a já se tak trochu obával, aby to naživo už nebyl trochu problém. S prvním, ostře nabroušeným blackovým riffem, jenž se zasekl do hlav kolem dvou stovek přihlížejících, však všechny obavy zmizely.

Pokud znáte nejnovější desku, jistě vás zaujala úvodní část titulní triologie – skladba „Moondance“. Veskrze příjemná a hodně melodická skladba, která jde do konfliktu jen velmi zřídka. M. však nastoupil na pódium jako rozzuřený ratlík a prostě se rozhodl hrát black metal. Takže i skladby podobného ražení vyzněly nezvykle ostře a útočně. Od úvodní položky „Forest of Hallucinations” až po onu výše uvedenou „Moondance”, jež uzavřela standardní koncertní blok, do toho LAMP OF MURMUUR šlapali skutečně velmi intenzivně. A bylo jedno, zda se punkově skotačilo nebo se zrovna hrál epičtější materiál či přímočarý blackened rock'n'roll. Set sice nebyl (logicky vzhledem k tehdejšímu materiálu) tak vyostřený jako ten na Sedmičce, ale rozhodně mi připadal intenzivnější než ten v Klánovicích nebo na Brutal Assaultu. Jsem rád, že tahle Lampička není z pouti a nesvítí duhovými barvami, ale pořád je to ta správná čertovská, osazená starou dobrou černou žárovkou. To koneckonců jen podtrhla závěrečná divočina „Forever Bound To The Will Of The Spectres” ze staršího EP „Punishment And Devotion“. Dobré vědět, že M. to s black metalem myslí pořád vážně. Do poslední minuty zábavný koncert. Tak za rok na konci dubna zase!