„Krajem se rozléhá death metalu řev, kupředu letí švédská krev, kupředu letí švédská krev, muzika burácí!” (díky, Danieli). Dlužno dodat, že mladá švédská krev. Stejného tématu jsme se dotkli před rokem, kdy jsme zde rozebírali jiné mlíčňáky, a sice kapelu IMPURITY a jejich debut „The Eternal Sleep“. Je velice potěšující sledovat, že skandinávské podhoubí není jen široké, ale i dostatečně hluboké. Nemám pocit, že by zdejší deathmetalová komunita nějak výrazně ztrácela na síle či snad přímo vymírala. Pořád vznikají nové a nové kapely v mnoha případech vedené holobrádky, kteří v hospodě srkají kofolu, ale přesto už chtějí oddaně sloužit žánru svého srdce. Jedním ze zářných případů jsou XORSIST ze Stockholmu. Pokud se podíváte na data narození jejich členů, zjistíte, že jim je v průměru lehce přes dvacet. Háček je v tom, že „Aberrations“ je už jejich třetím albem; kapela totiž vnikla již v roce 2020. V té době bylo zpěvákovi/kytaristovi Gustavu Ryderfeltovi (kdoví jestli) patnáct let (!). Stejné to pak je s novým kytaristou Pavelem Lindegrenem, který rovněž ve svých patnácti založil kapelu PERPETUAL TORMENT a vydal dvacetiminutové EP „Ritual Of Possession“. Jen tak bokem dodejme, že zpěv i veškeré nástroje si obsloužil úplně sám. Kolekci mimochodem naleznete i na Spotify - schválně si to zkuste poslechnout a hluboce se zamyslete nad tím, co jste dělali vy, když vám bylo patnáct. Já chodil na gymnázium, sbíral plechovky od piva a po večerech se možná snažil pochopit „Left Hand Path“. To, že bych začal hrát na nějaký nástroj, mě nenapadlo ani v nejdivočejších snech, o cestě do studia za účelem nahrání deathmetalové desky pak samozřejmě nemohlo být ani řeči.

Ještě předtím, než se pustíme do rozboru „Aberrations“, si řekneme něco o tvůrčích začátcích XORSIST. Debut „Deadly Possession“ se nedá charakterizovat jinak, než jako maximálně dřevní kolekce svou povahou plně reprezentující tvář žánru z přelomu osmdesátých a devadesátých let, tedy časů, kdy se švédský kov smrti začal teprve rodit. Tahle deska je jako ohlodaná kost, vyloženě basic dílo stvořené na základě znalosti úvodní kapitoly deathmetalového slabikáře pro první třídu. Druhá nahrávka přinesla nové posily v sestavě a trochu přidala na komplexitě, nicméně ani zlepšený songwriting mě neopravňuje „At The Somber Steps To Serenity“ doporučit někomu jinému než výhradně skalním příznivcům švédského OSDM. Jak sami vidíte, výchozí pozice XORSIST nebyla před vydáním třetího řadového alba kdovíjak silná. Ve Stockholmu prostě vznikla další z řady kapel přísně respektujících staré dobré receptury a natočila dvě standardizované desky, u kterých můžete s úspěchem predikovat jejich děj nejméně deset minut dopředu. Proč by následující album mělo být jiné?

Uběhly tři roky. Sestava XORSIST se rozrostla o výše zmíněného Pavela Lindegrena, nové naděje na postu sólového kytaristy, a aktuální nahrávku zaštítilo jiné vydavatelství – Hammerheart Records. Pánové nám dospěli, hladké tvářičky zkrášlil vous a místo kofoly jim v půllitrech začal pěnit kvalitní ležák. Mnohem důležitější však je, že členové XORSIST se neváleli doma na gauči, místo toho pečlivě sbírali přesčasy ve zkušebně a posunuli se o ohromný kus vpřed, jako instrumentalisté i jako skladatelé. Natočit standardní desku už najednou nestačí, ambice rostou a místo sázky na jistotu je třeba hledat přidanou hodnotu. Samozřejmě, švédský death metal zůstal v centru dění i nadále (inspirace BLOODBATH, melodičtější produkcí DISMEMBER a CARNAGE je jednoznačná), nicméně ve vítězném mixu tentokrát nezůstal úplně osamocen.

XORSIST se totiž podařilo velmi vkusně zaintegrovat četné odkazy na göteborskou školu. Nemyslím však její pozdější až příliš cukernatou podobu, mám na mysli její úplné začátky ze zlatého období 1994-1997, kdy byla ještě dostatečně syrová a svým způsobem vášnivá. Ukázkovým příkladem je čtvrtá skladba „An Elegy Unfolds“, která krásně přirozeně přechází mezi raným melodickým death metalem a klasickým HM-2 chrastěním. V tracklistu není zdaleka sama; vzpomínky na Göteborg poloviny devadesátek se vám vybaví ještě několikrát (třeba v poslední „Memorial Cries“). Jsem si jist, že za tímto nakadeřeným, více melodicky orientovaným přístupem stojí právě nově příchozí kytarista Pavel Lindegren. Další jeho parádní disciplínou jsou sóla. Ty ze skladeb okatě netrčí a nepůsobí jako nahodilé výstřely, naopak jsou velmi citlivě zapracovaná a logicky/přirozeně přemosťují dramaturgicky odlišné celky kompozic. Zahanbit se nedali ani ostatní členové XORSIST, baskytarista Birk Castenmalm občas vyrazí na samostatnou výpravu (viz „Disbelief“) a bubeník Alphonse Bouquelon zase čas od času zařadí nějaký ten blastbeating, v tradičním švédském death metalu věc ne zrovna obvyklou. Další přís(z)pěvek do pestré směsi znamenají hned tři hrdla, vokální variabilita je tedy zařízena a posluchač si užije jak growlingovou klasiku, tak více blackened polohy.

Třetí deska XORSIST znamená obrovský skok vpřed. Opatrný, na jistotu sázejí přístup je minulostí, kapela získala pevnou půdu pod nohama, vhodně doplnila sestavu a vyrukovala se sebejistým materiálem, který místy jde mimo rámec přísně konzervativní žánrové politiky. Rozdíl v songwritingu je zcela zásadní, kapela se nebojí zařadit vyloženě melodické kousky nebo dokáže napsat skladby, které si po pár posleších jednoduše zapamatujete. A určitě se tak neděje z důvodu jejich přílišné dostupnosti / okatosti, jakou disponují třeba projekty ze stáje Rogera „Roggy“ Johanssona. Ve všech ohledech profesionální, nadstandardně odvedená práce.