ROMAN CANDLE - UNADULTERATED
Metalcore šmrncnutý vyhroceným screamem se zpěvačkou v čele. Mírně neuhlazené, občas sklouzávající ke klišé, ale jinak velmi solidní emotivní deska plná zajímavých hudebních zákoutí.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jsem stará škola, takže doporučujícím algoritmům streamovacích platforem ne, že bych přímo nevěřil, ale znáte to – naše generace ví sama nejlépe, co je pro ní dobré! Takže tipy vygenerované na základě mých posluchačských preferencí spíše ignoruji. Tedy ne úplně vždy. Občas udělám i výjimku a nechám si poradit, jako v tomto případě. Hardcoristy BLACKLISTED jsem vždy sledoval spíše zpovzdáli, ale když dvojice jejich členů rozjela sludgemetalový projekt (anebo snad regulérní kapelu), byl rozhodně o důvod víc věnovat debutovému albu COLOSSAL RAINS pozornost.
Vokalista filadelfské hc bandy George „Gee“ Hirsch se chopil mikrofonu i zde a nutno říct, že trochu jiná poloha oproti domovské bandě mu rozhodně svědčí. Na albu „Feral Sorrow“ najdeme sedmero kompozic, které plují v tradičním provedení amerického sludge metalu. Zainteresovaní jistě lehce objeví vlivy jižanských legend CROWBAR, a to včetně melancholicky chřaplavého vokálu. Melancholickou by se dala nazvat celá nahrávka, která si neklade za cíl na posluchače naházet tuny těžkých riffů ani jej udolat tíživou atmosférou. V tomto ohledu kolekce jede v rámci žánru spíše v klidnějších vodách, byť její sound disponuje dostatečnou hutností.
Snaha dvojice George Hirsch (vokály) a David Walling (kytara) vyzkoušet si jinou než obvyklou hudební polohu vygenerovala velmi slušné skladby. Ty zaujmou spíše povedenými melodickými háčky než riffovou rubanicí. V tomto ohledu se debut COLOSSAL RAINS ohlíží někam směrem k melodicky pojatému doom metalu a příjemným způsobem tak vyplňují prostor někde mezi těmito žánry.

Mluvíme zde o albu, které si hned na začátku stanovilo jasné mantinely a ambice. Originalita k nim rozhodně nepatří, ale zároveň ani snaha předstírat něco víc. Pokud máte navíc v zásobě skladby jako „Agony Bells“, které výborně pracují s předem daným schématem a ještě k tomu nabídnou pořádný kus atmosféry, tak vlastně nemusíte nic dalšího řešit. Mluvíme zároveň o albu, které poklidné žánrové vody příliš nerozčeří, ale byla by také veliká škoda, kdyby úplně zapadlo!
Debutující COLOSSAL RAINS na svém albu nabídnou příjemný sludgemetalový easy listening.
7 / 10
Gee Hirsch
- kytara, vokály
David Walling
- kytara
Jon-Michael Nean
- basa
Tyler Mullen
- bicí
1. Deadlights
2. Agony Bells
3. Entombed City
4. Pirouettes
5. Risley Act
6. Silent Trigger
7. Flowers On A Landmine
[video]
Feral Sorrow (2026)
Shrinking Violet (demo) (2025)
Datum vydání: Pátek, 23. ledna 2026
Vydavatel: Memory Music
Stopáž: 31:08
Metalcore šmrncnutý vyhroceným screamem se zpěvačkou v čele. Mírně neuhlazené, občas sklouzávající ke klišé, ale jinak velmi solidní emotivní deska plná zajímavých hudebních zákoutí.
Masivní, přitom precizně vystavěné EP, které stojí někde na pomezí sludge a post-rocku. Spolupráce s Geoffem Ricklym v rámci lehce stonerové skladby se hodně vydařila. Je toho ale málo. Čtyři skladby u PELICAN namlsají, nezasytí.
Moderní progresivní hudba, vlastně takový komplexní post metal, který vstřebal klasiku prog rocku i metalu, ale též djent, metalcore či post hardcore tendence. Již předchozí EP stála za poslech, nyní je to přímo výborné. Už se těším na celou desku.
Hellenic dark metal model 1999 s láskou dělaný pamětníky. Ano, dosavadní dvě alba Řeků byla hudebně odvážnější a explozivnější, ale novinka mi navzdory nevyrovnanosti a pochybné úrovni čistých vokálů chutná. Na podobné hudbě jsem vyrůstal a to se počítá.
Jemný post rock smíchaný s hravým post hardcore a přesahy do math rocku, to díky místy hezky rozdováděné rytmice. Občasný vokál pak kontrastuje svými screamo tendencemi. Sugestivní dílo plné jiskřících emocí.
Velké překvapení. Kvalitativně velmi povedená kompilace latinskoamerických kapel s podobným náladovým ukotvením, pohybujících se od mathrocku po screamo. Není tu slabý kus.
Pouze pod svým jménem vstupuje Geoff Tate potřetí do stejné řeky. A náladu stěžejního alba se mu podařilo trefit přesně, materiál rovněž není špatný, takže pocit z dobře odpovedené práce mohou kalit snad jen lehká intonační kolísání v hlase principála.





