Že bylo nové album trutnovských EXORCIZPHOBIA velice očekávanou záležitostí, snad ani není nutné připomínat. Skupina před dvěma lety vyhrála žánrového Anděla a zaslouženým způsobem tak završila jednu etapu své existence. Etapu, kterou symbolizovala tvrdá práce a snaha postupně budovat svůj status od mladé naděje české thrashové scény až po zavedenou a spolehlivou stálici. Kapela z pod Krkonoš nikdy nepatřila mezi čistě old schoolové záležitosti. Na to se v jejím pojetí vždycky našlo dost styčných ploch i s pozdějším obdobím vývoje metalové muziky a nejen s tím z 80. let.

V tomto ohledu letošní novinka nemůže zas tolik překvapit, přesto se dá s úspěchem prohlásit, že mnohým fanouškům této formace připraví nejednu krušnou chvilku, neřku-li přímo šok. Leccos možná už dopředu naznačil výběr autora artworku, kterým není nikdo jiný, než Michel „Away“ Langevin. Výtvarná stylizace bicmena slovutných VOIVOD je natolik specifická, že by šla rozpoznat i bez jakýchkoliv dalších vodítek. Autor obálek nahrávek své domovské kapely nebyl v tomto případě vybrán náhodně. Hudební náplň páté řadové desky skupiny se sice neobrací směrem ke sci-fi thrashi kanadské legendy, ale jak již bylo řečeno, na skalní fanoušky očekávající další porci plnotučného thrash metalu bez dalších aditiv klade požadavky z kategorie nemalých.

Začátek však ničemu takovému nenasvědčuje. Thrashová vypalovačka „True Lie“, jež celou kolekci dynamicky odpálí je příjemnou reminiscencí devadesátkového thrash metalu. Není to žádná zběsilá jízda, na to se skladba několikrát rytmicky „protočí“ a nabídne pestřejší menu, než jen přímočarý marš. Tomášův zpěv si zachovává své charakteristické prvky, přičemž vokalista trutnovských zároveň i nadále šikovně pracuje s barvou svého hlasu. Přesto se dá prohlásit, že už to není ten typický thrash, kterým se skupina prezentovala na svých předchozích nahrávkách. Stejně tak následující „Hell In Veins“ představuje možná ještě ostřejší záležitost, ale je zde znát mnohem větší příklon k něčemu, co se na počátku devadesátých let počalo nazývat crossoverem. Tehdy mnohým kapelám začínala být ortodoxní žánrová košile už příliš těsná a nezbývalo nic jiného než se poohlížet i trochu jinam. Zase ale nikam daleko, aby to nebylo úplně v rozporu s jejich tvůrčím cítěním. Něco podobného jakoby si teď prožívali i samotní EXORCIZPHOBIA. Je v tom cítit špetka hardcore, větší díl groove metalu a tak nějak celkově se tvorba kapely (alespoň na tomto albu) posouvá trošku více právě směrem k onomu crossoveru.

Nutno však hned dodat, že v tom ani na okamžik nenacházím žádný kalkul. Jak znám hudební vkus a oblíbené kapely Tomáše Skořepy, on ve své tvorbě nepřestává být ani na moment autentickým. Skupina se sice v tomto ohledu zase příliš nevzdaluje od svého bezpečného teritoria, ale přesto občas výrazně testuje možnosti jak svoje, tak především svých posluchačů. Asi největší nároky na ně pak naloží zhruba v polovině alba, kdy zazní stylově zřejmě nejotevřenější skladba v historii kapely. Pomalá „Magical Formula“ je vlastně nefalšovaným cajdákem s využitím čistého zpěvu a s velmi chytlavým refrénem. Vlivy takových SUICIDAL TENDENCIES jsou zde jasně patrné, čímž se opět dostáváme k tomu crossoveru, coby leitmotivu celé kolekce.

ČTĚTE TAKÉ

EXORCIZPHOBIA - Spiritual Exodus

Už od 3 roky starého předchozího alba stabilizovaná sestava trutnovských EXORCIZPHOBIA se letos v září připomíná s další nahrávkou. Kdo tuto kapelu alespoň trochu zná, jistě sám uzná, že nějaké žánrové změny od ní nelze očekávat. A jak dokazuje osmička nových skladeb, od recenzentů ani nelze očekávat, že by si zrovna na toto měli stěžovat. Jak už bylo uvedeno i na našich stránkách, skupina má svůj pohled na osmdesátkový thrash metal zvládnutý více než dobře a její pojetí lze jednoznačně řadit k těm úpřímným.

EXORCIZPHOBIA - Spiritual Exodus

Už od 3 roky starého předchozího alba stabilizovaná sestava trutnovských EXORCIZPHOBIA se letos v září připomíná s další nahrávkou. Kdo tuto kapelu alespoň trochu zná...

Přiznávám ovšem, že nahrávka chtěla i dostatek mého času. Napoprvé to vůbec nezafungovalo. Prosvištělo to kolem mě a zůstaly jen nějaké neurčité, v podstatě jalové dojmy. Snad i pocit narychlo odbyté práce se mi dral na mysl, aby ve výsledku zapůsobil proces postupného zrání. Jako celek si album nakonec sedlo, byť osobně jej za nejsilnější nahrávku EXORCIZPHOBIE asi považovat nebudu a čas také ukáže, zda-li se jedná o výrazné vykročení do nových teritorií anebo jen dočasný „experiment“. Do dosavadní diskografie kapely však nakonec zapadá velmi dobře a dává jasný smysl. Menší výtku bych nakonec vznesl i ke kratší stopáži (33 minut). Snesl bych klidně i více!