Jediný letošní koncert PRAŽSKÉHO VÝBĚRU v Plzeňském kraji a zároveň první v roce 2026. I na to lákaly plakáty v chodské metropoli, oznamující vystoupení legendy legend českého rocku. Nebylo to nicméně úplně nutné – na PRAŽSKÝ VÝBĚR se prostě chodí, i kdyby trakaře padaly, z čehož naplněný sál domažlického kulturáku neučinil žádnou výjimku. A obzvláště když, jak zmínil Michael Kocáb, ve městě kapela vystoupila naposledy před čtvrtstoletím.

Její důležitost a postavení na domácí rockové scéně asi netřeba nějak zvlášť komentovat, vždyť na její druhé a třetí album, s daty jejichž vydání si komunistický neřád se svými zákazy nepěkně pohrál, musí přísahat každý, kdo se (a možná nejen v téhle zemi) nazývá rockerem, bez ohledu na věkovou kategorii. I proto si pánové vystačí na svém koncertu zcela sami, bez hostujících či předskakujících kapel, nad čímž samozřejmě nikoho z přítomných ani nenapadne smutnit.

Začalo se tedy rovnou krátce po avizované osmé večerní a celý koncert se natáhl na téměř dvě hodiny. Což bylo jistě úctyhodné, uvědomíme-li si, že ústřední dvojice Pavlíček – Kocáb již překročila sedmdesátku. Více to bylo vidět na Michalu Pavlíčkovi, který většinu času strávil v sedě na vyvýšené stoličce, ovšem naštěstí nikoliv slyšet. Jeho zacházení s šestistrunnými kytarami, které poctivě střídal, bylo opravdu působivé a kytarista nezůstal živě absolutně nic dlužen své nejen studiové pověsti.

Setlist, který si (samozřejmě bez záruky) můžete prohlédnout níže, byl trochu odlišný například od toho, který kapela předvedla před třemi roky v plzeňské Šeříkovce. Subjektivně skutečně bytostně v něm scházela zejména „Sbal si to svý ráno“, kterou tehdy pánové krásně vystřihli s hostující Ivou Pazderkou v roli vyčítající hysterické manželky. Ovšem, jak již bylo zmíněno, PRAŽSKÝ VÝBĚR, byť nemá k dispozici zas tak úplně široký repertoár, nemůže ani tak zklamat. Takže zazněla většina tutovek, na které by jeden věci znalý před koncertem vsadil, zazněly i věci maličko méně známější a všechno to zaznělo s krásným citem pro drobné živé pódiové odlišnosti, jež vyšperkovala přítomnost Dominika Turzy alias DJ Roxtara s jeho originalitou a schopností původní výběrové nápady dál jemně a zajímavě rozvíjet.

Interesantním počinem bylo jistě využití jakéhosi karaoke, podobného tomu, jaké mívají v operních sálech k ilustraci toho, o čemže se vlastně zpívá. Tedy obdélníkové obrazovky přiměřené velikosti naležato, na níž se zároveň s produkcí objevovaly červeným digitálním písmem vyvedené texty. A možná, možná to po těch létech naslouchání PRAŽSKÉMU VÝBĚRU dokonce některé překvapilo, když na vlastní oči (jako třeba moje maličkost) konečně viděli že to, čemu až doteď například v refrénu „Na Václavském Václaváku“ nikdy nerozuměli, bylo „Hugo z družstva včera říkal, kup stlačenej vzduch do gum“. No jo, no. Přinášelo to ale i momenty, které kapely usvědčovaly z dokonale živého představení – to když se v oznámení následující skladby na karaoke objevilo „Reminiscence“, ale kapela po kratší interní diskusi spustila „Straku v hrsti“ anebo se Michael Kocáb netrefil přesně do pořadí slov refrénu v „Proč jen já“ (aniž tím samozřejmě má být řečeno, že na vině byl zpěvák).

Mezi skladbami bývalý poslanec, předseda parlamentní komise pro dohled nad odsunem sovětských vojsk a ministr pro lidská práva občas krátce prohovořil, velice sympaticky, jak je to v jeho případě už dobrým zvykem, „Snaživce“, kterého si všichni přítomní krátce zazpívali s ním, věnoval po právu současné vládní garnituře, a když opakovaně přišel ten pravý čas, svou bývalou roli ošklivého dědka Artura Ropotáma přepustil mladšímu kolegovi, který nemusel zpívat, ale zato skákal a vyváděl blbosti ostošest.

Proto když přišlo loučení, těsně po maximálně působivém provedení jedinečné „Reminiscence“, zaznamenané jen na živém albu „Adieu C. A.“ (1991), nebylo asi nikoho, kdo by chtěl kapelu jen tak pustit, aniž by ještě přidala. Doznění „Chvastouna“ už ovšem znamenalo definitivní zmizení PRAŽSKÉHO VÝBĚRU v zákulisí a všem přihlížejícím zbyl alespoň ještě hodně dlouho pozitivní, povznášející dojem. Ano, přesně takový, jaký by měl v jednom zůstat, když dohrají nějaký čas neslyšené legendy, na své jedinečné pověsti si při tom ani vlásek nezkřiví a rozdají díky tomu spoustu radosti. Tak snad ještě to jedno další, dlouho, předlouho uvažované, chystané, slibované, popírané, ale zcela určitě už někde v alespoň hrubých obrysech nachystané nové studiové album? Nebo, pánové?

Setlist: Hrabě X, Tatrman, Můj koníček, S.O.S., Na Václavském Václaváku, Stín, Člověk bez talentu, Olda je přítel můj, Snaživec, Proč jen já, Tož vem to ďas, Pražákům je hej, Straka v hrsti, sólo bicí, Zubatá, Aeroplán, Reminiscence, Chvastoun