Ti starší z nás mají americký Seattle spojený především se stylem grunge, který se odtamtud na přelomu osmdesátých a devadesátých let rozšířil po celém světě jako mor. Jenže v Seattlu samozřejmě existují i další hudební proudy včetně těch metalových, které vyrostly z poněkud bažinatého podloží. WITCH RIPPER jsou kapela, která hraje v Americe populární stoner/sludge metal. Přitom toto základní stylové koryto je jim přeci jen těsné a na svých nahrávkách se nebojí rozmáchnout po pestřejší hudební paletě. Se seattlovskou grunge scénou v první větě jsem neotravoval samoúčelně. Tahle kapela ví, že v jednoduchosti je kouzlo a pěkné melodie zahrané tak nějak obyčejně se snáz dostávají do podvědomí posluchačů. Její skladby jsou dlouhé, avšak instrumentální výpravy hudebníků nejsou příliš komplikované. Hudba plyne, proměňuje se, ale navazuje logicky, bez skoků či výrazných zvratů. Organicky a přirozeně se posouvá a vrací zpět k výchozím tématům či refrénům. Jenže WITCH RIPPER jsou současně zabředlí ve zvukové bažině sludge stylu, ve kterém mají své kořeny. Ostatně jejich prvotina byla mnohem zemitější a hrubější než oba následovníci. To až později si uvědomili, že své zvukové bahno mohou krášlit a skrýt. Vokál byl původně zcela podřízen žánrovému standardu, tj. extrémní poloha připomínající chraptivé sípání po vykašlání zahnívající břečky. Ona první deska, ač je pochopitelně zatížena nedokonalostmi prvotiny, je nicméně velmi dobrým, živelným a dá-li se v tomto žánru použít výraz spontánním materiálem. S druhým albem, nabytou instrumentální zručností, lepším zvukem přišel i důraz na čistý zpěv, který na novince víceméně dominuje. A s takovým zpěvem a současně i lehčími melodickými motivy se jim jejich původní sludge styl podařilo zamaskovat. Posluchač tak má dojem, že se prochází rozkvetlou jarní přírodou, která je příjemně prosáklá po dešti. Jen sem tam se mu zaboří noha, když kapela zabředne do hutnějšího doomového výraziva a zpěvák opráší svůj chraplák. A tak se posluchač stále více boří a najednou je po pás ponořen v bažině a okolní zelená krajina nabírá nažloutlý, nahnědlý a mírně nasmrádlý nádech. A pokud si po poslechu poslední položky „The Spiral Eye“ pustí jejich první album, vlastně si jej i začne užívat.

Aktuální album „Through The Hourglass“ je mnohem vstřícnější k příznivcům melodického stoner rocku. Na druhou stranu se i trochu vzdálilo pompéznosti předchozí řadovky „The Flight After The Fall“. Novinka je odlehčenější, nicméně svůj hutný podklad nijak nezastírá. Oproti mnohdy rozmáchlým až psychedelickým pasážím z „The Flight After The Fall“ je přímočařejší. Ona především úvodní skladba „The Portal“ je trochu zavádějící, protože je to nejpřístupnější věc na albu, která je přesně oním příjemným stoner metalem, který už zmiňoval Noisy v Shoutu. Leč stejně jako u předchozích alb, není dobré vše rychle soudit dle fasády a vyplatí se jít trochu pod povrch. Skladba „Symmetry of the Hourglass“ je pak zřejmě tou nejsymetričtější. Sází na chytlavou melodii v refrénu, kombinaci obou vokálů a pořádně hutné riffy. V podstatě je celá deska jako ony přesýpací hodiny. Chvíli se hrnou drsné kytary, pak se to překlopí v lehký melodický exkurz a opět návrat k obhroublosti. Podobně jsou pojaté i další povedené skladby („Echoes and Dust“, „The Clock Queen“). Baladická, rozvláčná a vzdušná „Proxima Centauri“ je velmi příjemným nadechnutím a uvolněním, které je v kontrastu k ostatnímu materiálu. Zmíněná závěrečná „The Spiral Eye“ je naopak velmi hutná záležitost, ve které se lehkost a melodičnost předcházejícího materiálu hledá jen stěží. Je to velmi vážně pojatá skladba a WITCH RIPPER už dobou hrají ryzí doom metal.

Za zmínku určitě stojí obal. Ilustrátor Chris Panatier v něm svým typickým rukopisem ztvárnil kosmická témata (v souladu s lyrikou desky), ale i další symboliku (smrt držící přesýpací hodiny a odměřuje tak zbývající čas života kosmonauta). Ostatně tuto vzájemně prospěšnou spolupráci si drží už od minulého alba. WITCH RIPPER dosud vydali tři alba. Každé je trochu jiné, přitom každé exceluje v trochu jiném pojetí stoner metalu. Spojuje je však hutná rytmika a sludge kořeny. V tomto ohledu jsou WITCH RIPPER velmi sympatická kapela, která nehodlá přešlapovat na místě.