Je strašně snadné k současným ARCHSPIRE přistupovat s lehký despektem jako ke kapele, která se stala virální verzí sebe sama. AI se prý podle jejích songů učila komponovat hudbu, Jason Momoa zase řvát jako Aquaman. Kanaďané se rozloučili s tradiční strukturou hudebního průmyslu a s lákavou nálepkou „nejrychlejší kapely světa“ uspořádali crowdfundingovou kampaň s cílem vydat desku ve vlastní režii, zcela mimo systém vydavatelských domů. Už to samo o sobě stačilo k tomu, aby někteří začali mít na ARCHSPIRE pifku, obzvlášť poté, co kapela výrazně překročila původní cíl a vybrala více než dvojnásobek požadované částky.

Když k tomu připočteme lehkonohou image kvartetu někde na pomezí standupu a slapstickové komedie, která není u futuristické prog-death metalové bandy úplně obvyklá, můžeme vlastně ARCHSPIRE model 2026 velmi snadno zařadit do škatulky „viral bands/easy to hate“ a svůj případ podpořit třeba příliš cheesy názvem novinky. „Too Fast To Die“… není to málo, Antone Pavloviči? Přeci jen jsme přivykli tomu, že alespoň tituly alb vancouverské úderky odpovídaly stereotypu sci-fi estetiky, která se s kapelou a žánrem pojí.

Nakonec ale docházíme k tomu podstatnému, co všechny tyhle skořápky kryjí. Za prvé je tu obrovské množství práce, která souvisela s tím, že se ARCHSPIRE rozhodli vystoupit z jedoucího vlaku a všechno kolem alba a své existence si řešit sami. A za druhé: i když „Too Fast To Die“ zní spíše název nikdy nevydaného alba ACCEPT z roku 1991, hudební kolekce na něm obsažená snese přísné standardy nastavené výbornou řadovkou „Bleed The Future“ a vrcholnou křemíkovou řežbou „Relentless Mutation“.

Snese srovnání se nutně nerovná kvalitativní remíze. Moment překvapení, který kdysi přinesla symbióza virtuózní kytarové architektury dua Lamb/Morelli s prasečím kulometem Olivera Rae Alerona, už lehce pominul. Zenitu geometrické dokonalosti dosáhla kapela v roce 2017 a na posledních dvou albech přece jen kráčí víc směrem k posluchači, když precizní strukturu kombinuje s líbivými melodiemi a vtipnou prezentací, která si z kyber-poetiky dělá béčkové šoufky.

Co však fungovalo na „Bleed The Future“, funguje stejně dobře na novince. Krkolomné riffy a ohromující vokální kadence jsou výkladní skříní instrumentální dovednosti a sehranosti kanadské pětice. Nováček za bicími, dlouholetý kamarád kapely Spencer Moore (jehož online výběr byl také spojen s jistým rozhořčeným kverulováním části veřejnosti), je precizně tepajícím procesorem, který vysílá potřebné impulzy do všech končetin. Pokud jsme v minulosti byli zvyklí na chladný dotek Terminátora, „Too Fast To Die“ přidává na lidské tkáně svého předchůdce hebkou a teplou pokožku. ARCHSPIRE hrají rychle, hrají přesně a hrají tak hitově, jak se to jen v ranku technického death metalu dá. Kompozice jsou přehlednější, uchopitelnější. Střídaní rychlých kadencí s překvapivě temnými, melancholickými vyhrávkami poskytuje dost času na výdechy a nádechy. Oliver orchestruje svým reverzním dýcháním celou show s jistotou a nadhledem. Člověk musí ocenit, kolik se do jeho kadencí vejde hravosti a odstínů. Je možná na místě si povzdechnout nad tím, že dynamika nahrávky opět zbytečně naráží do betonové zdi červených čísel… nicméně to u ne-vinylových ARCHSPIRE a celé řady žánrových souputníků není nic nového.

Novinka posluchače neubíjí, ale spíš mu vstřícně naslouchá. Pro milovníky pocitu, že vás škrtí výkonný exoskelet, který se dostavoval u dřívějších alb, se možná něco podstatného ztrácí… ale chytlavost a hravost, kterým ho kapela nahrazuje, není v ničem deficitní. Možná existuje paralelní dimenze, v níž jsou ARCHSPIRE obřadně vážnou žánrovou kapelou, která se na fotkách tváří jako kolektiv nakvašených ropuch a hudbou vytváří seriózní techno-futuristický vesmír.

Jsem docela rád, že žijeme v té, kde jsou Kanaďani partou instrumentálně nařachlých bavičů, pro které je death metal forma virtuózního hudebního standupu a bad taste ventilace. „Too Fast To Die“ nikdy nebude mým nejoblíbenějším albem pětice, ale je to pořád dostatečně silný argument, abych „nejrychlejší kapele světa“ fandil i nadále.