Že Adult-oriented rock (dále jen AOR) v posledních letech láká i mladší hudebníky, nemusím asi na našem webu nijak zvlášť připomínat. Nahrávek je z tohoto ranku v současnosti tolik, že těch pár našich recenzí pokrývá jen jejich malou část. Jedním z opomenutých děl minulého roku je i debut německých STRATEGY „Love Tactics“, který loni na jaře prosvištěl bez naší výrazné pozornosti. Když se však skupina objevila na soupisce letošního ročníku festivalu Heavy Metal Thunder, bylo minimálně o moji pozornost dokonale postaráno. Když jsem si pak v backstage píseckého festivalu v rámci náhodného rozhovoru s basákem a zpěvákem Vinem Weazellem vyslechl vášnivě podané povídání o hledání ideálního aparátu pro hraní osmdesátkového rocku, bylo definitivně rozhodnuto o plnohodnotném rozhovoru s kapelou. Tentokrát se však ujal slova její zakladatel a „ideový“ tahoun Lennart „Lenny“ Hammerer. Řeč se pochopitelně musela točit kolem stále aktuální debutové nahrávky i nejbližších plánů skupiny. Nemohli jsem samozřejmě vynechat ani samotný AOR a jeho roli v současné muzice.

Březnové vystoupení na festivalu Heavy Metal Thunder v Písku bylo vaše vůbec první živé vystoupení. Jak jste s tímto z vašeho pohledu spokojeni?

Byl to pro nás opravdu podařený koncertní debut. Publikum na Heavy Metal Thunder bylo fantastické - jako vždy - a organizace celého festivalu je prostě perfektní.
Prostě to byl pro celou kapelu speciální okamžik, protože nám prostě chvíli trvalo, než jsme se konečně objevili na pódiu. Ale teď jsme tady a plni chutě předvést trochu sladkého melodického rocku! (úsměv)

Sladký melodický rock je krásným synonymem pro AOR, jak byl tento žánr pojmenován koncem 70. let. Navíc se tak stalo v době, na kterou si osobně nepamatuješ. Jak jsi vůbec dostal nápad hrát muziku, která rezonovala hlavně u našich otců?

Jasně, nepamatujeme časy, kdy pionýři AOR zažívali vrchol. Přesto ten zvuk milujeme a je velká zábava hrát a hlavně žít touhle klasickou rockovou energií 80. let právě teď. Myslím, že pro tuto hudbu je i dnes její nesporné místo.

Pro tuto hudbu rozhodně stále existuje dostatek prostoru, což potvrzuje i popularitu kapely jako THE NIGHT FLIGHT ORCHESTRA. Což je vlastně, stějně jako u vás, je také případ metalových hudebníků, kteří se oddali i tomuto žánru. Myslíš, že je náhoda, že tato hudba rezonuje v metalové komunitě, nebo je to pro posluchače a hudebníky (heavy) metalu přirozenou věcí?

Myslím, že každý fanoušek heavy metalu nebo metalu obecně s citem pro melodii a harmonii dokáže tento styl alespoň ocenit. A to je skvělé! Podle mě většina fanoušků metalu má ve svém srdci místo pro rockovou hudbu. Existují také kapely, které fungují jak v rámci heavy metalu, tak i v rámci AOR. EUROPE, PRAYING MANTIS, TOBRUK, ICON, NIGHT RANGER, abychom teda jmenovali alespoň některé.

Takže, když jste zakládali STRATEGY, bylo rozhodnutí o hudebním směřování už jasně dané, anebo jste o tom v kapele ještě stále diskutovali?

Ano, s tímto stylem jsme rozhodně počítali ještě předtím, než jsme se stali kapelou. Když mi Jake (bývalý kytarista) řekl, že se v roce 2019 znovu přestěhuje na jih Německa, napadlo nás založit projekt stylově hozený do AOR, ze kterého se posléze stali STRATEGY. Bohužel Jake kapelu po vydání debutového alba opustil. Ale toto nás rozhodně nezastaví, Tobi (bicí) a Vin (basa, vokály) jsou oba totálně nadšení pro melodický rock. A s Julianem (Julian Malkmus - jinak též kytarista heavymetalových WILDHUNT) jsme našli perfektní živou náhradu za Jakea. Jsem velmi rád za to, že jsem obklopen tolika skvělými a talentovanými přáteli!

Jak složité je vlastně dnes sehnat do retro rockové kapely spoluhráče ve vašem věku? Hledali jste je dlouho anebo jste od začátku měli celou sestavu kompletní?

Abych byl upřímný, není to vůbec jednoduché. Myslím si, že problém ani není v tak hudebním žánru samotném. Ten vězí spíše v nalezení těch správných lidí, kteří opravdu umí hrát, mají motivaci věnovat spousty spoustu času a peněz hudbě a zároveň je s nimi i příjemné trávit čas ... a přitom zároveň nehrají v dalších pěti kapelách.(smích) Najít zpěváky, bubeníky a zejména klávesáky s touto kombinací je docela problém, u těch ostatních o něco menší.

Vím, že je to pro tebe ještě těžší, vzhledem k tomu, že část sestavy po vydání debutového alba kapelu opustila. Můžeš odhadnout, jak by tyto personální rošády mohly ovlivnit vaše tvůrčí směřování a proces vzniku nových písní?

Rozhodně! Nutnost nahradit Jakea opravdu nebyl jednoduchý úkol. Navíc s jeho odchodem se vytratil i jeho vliv na kompoziční proces, koneckonců debutové album je z poloviny i jeho práce. Takže odteď tu budou jen písně dua Weazzel + Lenny.

Myslím, že se neustále vyvíjíme a psaní s Vinem mě opravdu baví. Náš tvůrčí potenciál se zdá být nekonečný a v tuto chvíli mohu říct, že už jsme napsali a nahráli ? písní pro následující album.

Zatím bych řekl, že další album to bude žánrově o něco experimentálnější a s menším vlivem heavy metalu, ale naprosto AOR a STRATEGY. A nebudou na něm chybět hity!

Co znamená experimentální v kontextu vašeho žánru? Můžeme očekávat například hlubší ponor do 70. let?

Experimentální je možná trochu přehnané, ale najdete tam například více disco vibrací ze 70. let a oproti debutu i více proggy prvků. Myslím, že by to mohlo být pestřejší než naše první album.

Na debutovém albu jsou dvě verze písně „Drowning In Heights“. Ta druhá je o něco kratší a s podtitulem „Radio Edit“. Očekáváte, že se tato píseň dostane do playlistů rádií? Anebo máte vůbec tyto ambice?

Jasně, bylo by fajn se dostat do rádia. (smích) A dokonce se nám to i povedlo. Když jsme psali „Drowning in Heights“, měli jsme nejdřív onu „rádiovou“ verzi, ale tehdy jsem se nemohl zbavit pocitu, že té písni něco chybí. Takže jednou po zkoušce a krátkém výletu jsme se s Vinem (Vin Weazzel - basa a zpěv, pozn.) kolem půlnoci vrátili domů a začali toto téma probírat. Pak přišel nápad, který nás ten večer dovedl k šílenství a v podstatě jsme napsali většinu té progresivní instrumentální části rozšířené verze. Byla to super zábava a vydrželi jsme u toho celkem dlouho. A navíc si myslím, že vydat píseň s kratší rádiovou verzí má opravdu tu správnou atmosféru 80. let.

Váš baskytarista a zpěvák Vin Weazzel mi letos v Písku vyprávěl historky o hledání nejvhodnějšího technického vybavení ve vídeňských hudebních obchodech. Jak moc je pro vás důležitý autentický zvuk a jak složité je skloubit tradici s moderní produkcí?

Určitě nemáme v úmyslu znít jako moderní pop-rocková/melodická kapela. Moderní hudební produkce má mnoho zlozvyků, které brání současnému materiálu znít tak elegantně jako muzika ze 70. a 80. let. A my jsme se maximálně snažili těmto produkčním zlozvykům vyhnout, přesto však stále zůstává rozhodně velký prostor pro zlepšení.

Takže používání originálního vybavení hudebníkem nezaručuje originální zvuk. Mix a mastering má obrovský dopad a věřím, že technici, kteří dokážou znovu vytvořit produkci z 80. let, jsou extrémně vzácní. Ale nezapomínejme, že velké kapely tehdy měly úplně jiný rozpočet (tedy i studiový čas) než my dnes. A abychom byli spravedliví, my vlastně žádný nemáme. (smích)

Autentický, nebo lépe řečeno elegantní zvuk, jakého si přejete dosáhnout, není bez správných postupů a nástrojů snadné. Myslíte si, že je možné ho simulovat pomocí moderního softwaru a studií, nebo je to cesta do pekel a posluchači snadno rozpoznají umělé od autentického?

Nejsem sice expert na zvukový engineering, ale jsem si jistý, že je to dost možné.

Myslím, že jedním z velkých současných neduhů je, že většina zvukových techniků má uši opotřebované přílišným pilováním moderního zvukového designu. Ani si nemyslím, že je to jejich chyba. Věřím, že trh si žádá hlavně „loudnes war“ a profesionálové nemají jinou možnost než tuto poptávku uspokojit, díky čemuž ztrácejí empatii k tomu, co dělá 70. a 80. léta tak autentickými, krásnými a elegantními. Nevím, kdyby tomu tak nebylo, tak současné technické možnosti by nebyly žádný problém.

Představ si „,moderní“ produkci a mix „Don’t Stop Believin“ (píseň od kapely JOURNEY z roku 1981, pozn.) Ta skladba by najednou postrádala tolik magie… Ani originální nástroje, vybavení a ani Steve Perry by to už nezachránili.

STRATEGY – Love Tactics

Na pozitivní energii a přímočaré kompozice vsadilo debutové album německo-rakouských STRATEGY. Tato banda upsala svoji duši letitému rockovému žánru, který dokázal před čtveřicí dekád naplnit veliké fotbalové stadiony a přilákat miliony posluchačů. Dnes je situace už pochopitelně značně odlišná, a tak se podobná muzika uchyluje především do rockových klubů a pódia menších žánrových festivalů. Mladíkům od našich jižních a západních sousedů dobře funguje generátor nápadů, což generuje slušné úderné refrény. Sází se zde více na ostřejších rockový zvuk, byť výrazně vystlán opulentními klávesovými nástroji. Není to však z hlediska kytarových riffů to vyklidněné AOR silně položené do popových vod. Na to jsou STRATEGY pořád hlavně (retro)rocková banda a s největší pravděpodobností to tak zůstane i na chystaném následovníkovi tohoto zdařilého alba.

STRATEGY – Love Tactics

Na pozitivní energii a přímočaré kompozice vsadilo debutové album německo-rakouských STRATEGY. Tato banda upsala svoji duši letitému rockovému žánru, který dokázal před čtveřicí dekád naplnit veliké fotbalové stadiony a přilákat miliony posluchačů. Dnes je situace už pochopitelně značně odlišná, a tak se podobná muzika uchyluje především do rockových klubů a pódia menších žánrových festivalů. Mladíkům od našich jižních a západních sousedů dobře funguje generátor nápadů, což generuje slušné úderné refrény. Sází se zde více na ostřejších rockový zvuk, byť výrazně vystlán opulentními klávesovými nástroji. Není to však z hlediska kytarových riffů to vyklidněné AOR silně položené do popových vod. Na to jsou STRATEGY pořád hlavně (retro)rocková banda a s největší pravděpodobností to tak zůstane i na chystaném následovníkovi tohoto zdařilého alba.

Vím, že jsi také velkým a nadšeným fanouškem heavy metalu. Jak hodnotíš zvuk nových alb tradičního heavy metalu, který se, podle mě, ve většině případů snaží vyhýbat všem těmhle „loudnes war“ klišé? Máš také dojem, že old school kapely se snaží uchovat nejen tradice svého hudebního stylu, ale i to nejlepší z jeho produkční stránky?

Rozhodně ano! Podle mého názoru došlo v posledních letech k velkému pozitivnímu vývoji. Myslím, že je opravdu možné slyšet rozdíl mezi tradičním heavy metalem začátku prvního desetiletí 21. století a průměrným zvukem 20. let, a to je za mě skvělé. Pokud navíc zájem fanoušků a promotérů zůstanou i nadále minimálně na stejné úrovni, čekají nás v tomto ohledu výborné časy.

Už jsi zmínil, že Julian je perfektní náhradou za Jakea (bývalého kytaristu) pro živá vystoupení. Plánujete s tímto hudebníkem spolupracovat i ve studiu?

Uvidíme, jak se to bude vyvíjet. Julian je skvělý a rád bych s ním pokračoval, ale je ještě příliš brzy na to, abychom v tomto ohledu cokoliv prohlašovali.

Už jsi vyjmenoval některé ze svých nejoblíbenějších AOR / hardrockových kapel. Máš také nějaký žebříček TOP 5 alb AOR za celou jeho historii? Dáváš přednost spíše „pohodovým“ kapelám jako FOREIGNER nebo ASIA, nebo máš raději kapely, které to hrají více „heavy“?

Jé, TOP 5  je skutečně těžká volba, ale tentokrát to zkusím s následujícími:

FOREIGNER – 4
ASIA – Alpha
NIGHT RANGER - Dawn Patrol
REO Speedwagon - Good Trouble
ALIEN – Alien

Co se týče další otázky, tak mám rád oba typy, od těch jemnějších od BOULEVARD až po ty více heavy jako například britští SHY. V poslední době si rád poslouchám i fusion a jazzrock, ale vždycky jsem byl věrný heavy metalu 80. let. Prostě mám rád dobrou muziku! (úsměv)

Vím také, že jsi i organizátorem letního festivalu TRVHEIM, který je zaměřený na tradiční heavy metal. Cítíš se spíše jako hudebník anebo promotér? Nebo tyto dvě role nerozlišuješ?

Rozhodně hudebník! Do role promotéra jsem se dostal proto, že jsem to tehdy nějak považoval za nezbytné a už mnoho let mě to hodně baví. Já ale prostě miluji tvorbu hudby a to pro mě vždycky bude nade vše ostatní.