Chcete se cítit jako bezejmenný řidič Ryan Gosling ve filmu Drive (2011), když ve svém bouráku projíždí neony osvětlenou betonovou džunglí? Zažít zběsilý běh o život úzkou tmavou uličkou, zatímco vám na záda dýchá vražedný android vyslaný z budoucnosti? A co třeba bojovat po boku Trona, ve snaze zničit zkorumpovanou entitu MCP, která ovládá virtuální svět a ohrožuje i naší skutečnou realitu? Možná vám teď hlavou plují i docela jiné sci-fi scénáře a možná máte dokonce vymyšlený svůj vlastní hi-tech příběh, v němž se lidské hnutí odporu snaží svrhnout tyranskou vládu šíleného kyborga. Jediné, co těmhle představám schází, je nějaký adekvátní hudební doprovod. Energická směs tepajících syntezátorů, chytlavých samplů a jiskřivého tření ocelových strun. Pokud ano, pak už hledat nemusíte. Zvukově bombastické synthwave torpédo Leather Temple (2026), vás přikryje temnou atmosférou a uvrhne do víru různorodých emocí. Doslova vám umožní prožít svůj vlastní cyberpunkový sen.

CARPENTER BRUT je umělecký pseudonym francouzského hráče na klávesové nástroje Francka Huesa. Jak pseudonym napovídá, Hueso je fanouškem kinematografie 70. a 80. let. Miluje éru VHS kazet a kromě sci-fi tématiky fandí režisérům jako John Carpenter, Dario Argento či Lucio Fulci. Jeho hudební vize se od počátku opírají o vidinu ponurých darkwave nahrávek, které by sloužily jako pomyslné soundtracky k neexistujícím filmům. Přesně tak jeho produkce funguje, avšak ještě zajímavější je, že Franck Hueso se původně motal kolem death/blackmetalových kapel, než přešel k elektronice. Smyslem projektu CARPENTER BRUT bylo propojit metalovou energii se syntetickým zvukem a rytmem EBM z undergroundových tanečních klubů. Co to znamená v praxi? Hudba Huese se neštítí elektrických kytar ani živých bicích nástrojů. Naopak. Nenadálé výtrysky kovových špon výrazným způsobem modelují dystopické krajiny plné zmaru a lidského selhání nad dominancí vysoce technologického společenství, kde automatizace a nadvláda robotického inženýrství pohřbívá staré pořádky.

Nutno podotknout, že novinka Leather Temple je v zásadě zakončení promyšlené trilogie, které předcházejí alba Leather Teeth (2018) a Leather Terror (2022). Celou trojicí nahrávek se táhne retro-futuristický příběh popisující vzestup, pád a vzkříšení glamrockové hvězdy (fanoušky označované jménem Brett Halford), která prochází pozvolnou transformací. Od posedlosti slávou, přes hororovou proměnu v kybernetického zabijáka, jenž vraždí své dřívější trýznitele, až po jeho opětovné znovuzrození. Příběh se odehrává ve fiktivním městě Midwichpolis, rozděleném na část určenou elitám a na část pro chudinu a utlačované. V posledním dějství se Brett Halford postaví do čela povstání namířenému proti krutovládě militarizované technologické moci. Hodně akce plné honiček a sabotáží, prvky pokleslých slasher movies i industriální estetika raných 90. let. Příběh je součástí bookletů a dá se pohodlně dohledat na internetu, ale podstatné je, že pro poslech není až tak důležitý. Přesněji řečeno, pokud chcete, můžete si nasadit sluchátka a ke každému tracku si přečíst kousek story. V opačném případě však vůbec není marné nechat pracovat svou vlastní fantasii.

Obzvláště u Leather Temple dává takový přístup smysl. Předchozí alba měla přeci jen tradičnější songwriting (rockové riffy a melodické synťáky u prvního, větší příklon k refrénům a industriálním vlivům u druhého), nehledě na zástup hostujících hrdel. Namátkou Greg Puciato (DILLINGER ESCAPE PLAN), Kristoffer Rygg (ULVER), případně Mat McNerney aka Kvohst (BEASTMILK, GRAVE PLEASURES, HEXVESSEL, CODE). Až na vzácný výskyt zkresleného robotického hlasu jsou veškeré skladby na aktuálním albu plně instrumentální. Leather Temple je zvukový sci-fi reliéf, do kterého můžete projektovat vlastní příběhy, útržkovité vize nebo parafráze na brakové trháky z osmdesátek. Ještě lepší podle mě je, že hudba samotná funguje skvěle sama o sobě.

Opulentní gotické syntezátory, energií nabyté beaty a obřadní varhanní tóny vtáhnou posluchače prostřednictvím skladby „Ouverture (Deus Ex Machina)“ okamžitě do centra dění. Pak už se stačí nechat unášet. Na rozdíl od prvního dílu trilogie Leather Teeth, kam se kromě tvrdších riffů dostala i kytarová sóla, se aktuální nahrávka více soustředí na prezentaci čistě syntetických vrstev. Prim hraje rafinované vrstvení syntezátorů, dunivých basů i rituálně znějících varhanních ploch, které korespondují s příběhem na pozadí. Kytarových výpadů na Leather Temple tedy není moc, ale pokud už přijdou, dokáží krásně přitopit pod kotlem, což se týká třeba dance metalové dvojky „Major Threat“ či titulní kovově chladné pecky „Leather Temple“. Úplně nejsilnější však nahrávka je, pokud do uší hrne všechno naráz. V tomto ohledu patří post-punková jízda „She Rules the Ruins“ mezi její nejvýraznější položky. Mimořádně filmová věc s výrazným heroickým feelingem vás postaví do přední linie bojových válečníků s laserovými puškami, kteří ve jménu záchrany lidstva dobývají futuristickou pevnost ovládanou umělou inteligencí. Kouzlo tohoto tracku je jednoduché. Na základní, snadno zapamatovatelný klávesový motiv, se nabalují svižné bicí, těžkopádná kytarová kila a v závěru i vzletné smyčce. Jednoznačný hit.

Zpočátku může znít absence vokálních linek jako slabina či vyložené zklamání. Ponechat vrcholnou část tak ambiciózního projektu bez zakomponovaných textů zní poněkud riskantně, ale to je opravdu jen prvotní dojem. Ve skutečnosti jde o troufalý posun vpřed, díky kterému se CARPENTER BRUT nemusí držet zpátky - ohlížet se na hlasové předpoklady hostujících zpěváků. Hravý Francouz získává svobodu a může se ve svém dystopickém světě vydat libovolným směrem. Občas v hudbě zaslechnete groove THE PRODIGY, samply vytržené z drážek starších nahrávek NINE INCH NAILS či medové pohlazení podobné synth-popovým odstínům MINISTRY. Veškerá zaměnitelnost je nicméně přiznaná a především záměrná, jelikož hudba CARPENTER BRUT odpovídá tomu, jak by vzdálená budoucnost vypadala v představách scenáristy z 80. let. Ať už posloucháte zkreslený saxík v „Neon Requiem“, nebo vyloženě taneční vsuvky ve skladbách „The Misfits/The Rebels“ a „Speed or Perish“, pořád máte dojem zastaralých postupů zabalených do nabušeného soundu. Asi jako když sledujete Blade Runnera (1982) v perfektním 4K provedení.

Po smířlivé, postupně gradované tryzně „The End Complete“ jsem si odnesl pocit o kompaktní nahrávce s deseti položkami bez jakékoliv výplně. Po dalších posleších se můj dojem umocnil. Franck Hueso pracoval výhradně na Mac Studio M1 Ultra, vysoce výkonném stolním počítači od Applu, přičemž komponování a veškerou hudební produkci obstaral populární software Ableton Live. Z ostatního příslušenství jmenujme alespoň oceňovaný šestihlasý analogový polyfonní syntezátor Prophet-6 od společnosti Sequential. Studiové nahrávky mají až hypnotický vibe zabalený do syntetických vláken. Na pódiích je tomu přesně naopak. V aktuálním živém provedení vystupuje CARPENTER BRUT jako úderné trio. Hlavního dirigenta doprovází dravá kytara Adriena Grousseta (HACRIDE) a živelné bicí Florenta Marcadeta (HACRIDE, KLONE). Díky tomu získávají koncerty podobu plnohodnotné metalové show bohaté na spousty světelných a vizuálních efektů. V Praze uskupení naposledy vystupovalo 18. března 2026.

Domnívám se, že za kteroukoliv položku z fošny Leather Temple by současní FEAR FACTORY byli ochotni platit zlatem. Franck Hueso přináší v rámci elektronické hudby progresivní, energické a na mnoha místech explozivní album. Talentovaný francouzský hudebník dokazuje, že originalita za každou cenu není důležitá. Pokud máte na skladě vizi, nápady a talent, můžete posluchače oslovit i beze slov. Leather Temple funguje na každé úrovni. Četné syntezátorové linky připomínají neustálý boj mezi agresivitou a heroickým pozvednutím plazmové pušky. Skoro jako pěstní souboj v ikonickém nočním klubu Tech Noir, kde choreografii duelu z vpovzdálí kočíruje programátor kybernetických strojů.