Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Na Metalopolis si na nějaká košatá „preview“ či rozšířenou propagaci koncertů zas až tak moc nepotrpíme. Výjimka samozřejmě patří klání za zdmi pevnosti v Josefově, tedy každoročnímu BRUTAL ASSAULTU, ke kterému už tradičně přinášíme mnohem obsáhlejší zpravodajský set. Letos děláme výjimku a do popředí zájmu vytahujeme jednu lokální akci, která je svou tradicí i rozsahem mnohem skromnější, nicméně z pohledu příznivců okrajových forem death metalu představuje zcela zásadní událost v koncertním kalendáři.
TONES OF DECAY letos slaví už čtvrtý ročník a do MeetFactory přiváží velmi interesantní sestavu, dost pravděpodobně tu nejsilnější v historii extrémního minifestivalu. Cílem tohoto článku je upozornit na ty nejzajímavější jména, popřípadě krátce charakterizovat jejich dílo a celkově navnadit posluchače ještě předtím, než v pátek 17.4. netrpělivě rozrazí dveře a pln očekávání vtrhne do prostor smíchovské stodoly. Abychom to udělali trochu zajímavější a nevěnovali se pouze čirému teoretizování, obeslali jsme většinu účastníků a požádali je o odpovědi na dvě velmi jednoduché otázky. Samozřejmě, ne každý se ozval, a ne každý tomu věnoval čas, nicméně i tak věřím, že i tyto, povětšinou dost nadšenecké příspěvky, budou (alespoň v pár případech) kořením tohoto článku.
OSDM obskurnějšího ražení se v našich končinách dostává do hry celkem pravidelně. Během roku většinou dostaneme šanci zúčastnit se hned několika klubových klání, ať už zásluhou Obscure Promotion, pánů z Kreas nebo i občasných single organizátorů (Žlababa minulý rok dotáhl třeba ANTEDILUVIAN, Heartnoize přilákali exkluzivní menu v podobě PORTAL + IMPETUOUS RITUAL, hoši z MŮRA plánují na začátek září lákavé kombo FOSSILIZATION + PHOBOCOSM). Co se festivalů týče, zajímavá jména se objevují poměrně pravidelně, logicky však v mnohem menší koncentraci, než by si pravověrný příznivec extrémních forem OSDM přál. Zářným příkladem je náš největší letní festival, BRUTAL ASSAULT, který sice pravidelně hostí velké kapely / dlouholeté žánrové legendy, nicméně vyloženě okrajovému, nepřátelskému a konfliktnímu death metalu se v posledních letech věnuje jen velmi málo. Co s tím má věčně hladový konzument vyžadující větší než malé množství extrémní hudby dělat? Tak jistě, může si koupit letenku do Kodaně a užít si lukulské hody na asi nejznámější akci cílící zejména na nejrůznější varianty hrubozrnného OSDM, tedy Kill-Town Death Festu. A nebo si to udělat trochu jednodušší, sednout na tramvaj směr Barrandov a dorazit do MeetFactory, kde nám pomalu roste a sílí její český bratříček – TONES OF DECAY.
„Death metal je a vždycky byl svébytný styl a komunita sama pro sebe. Už od počátku, v úplně prvních letech existence žánru, se zrodil z pocitu vyčlenění; byl v podstatě natolik odlišný, že si lidé na scéně museli dělat všechno sami – od nahrávání a tisku kazet až po jejich rozesílání, domlouvání koncertů atd., což vytvořilo silný smysl pro komunitu. Od té doby se death metal změnil v něco úplně jiného, a ne všechny změny byly k lepšímu (to je tedy jen můj skromný názor), ale v některých deathmetalových scénách je mentalita toho, co dělá tento žánr a styl jedinečným, stále stejně silná jako dřív. TONES OF DECAY je dokonalým příkladem akce, kde jsou hudba a duch death metalu v samém centru dění, a my jsme šťastní, že můžeme být součástí letošního programu”. (Adam Lindmark / HARROWED)
Takto hezky a výstižně sumarizují svůj vztah a postoj k death metalu švédští HARROWED, kteří program celého festivalu otevřou. Služebně mladá kapela (první demo záznam je z roku 2021, jeho autoři však už dávno mladíci nejsou) má na svém kontě zatím jedno jediné album „The Eternal Hunger“, jenž nedávno sklidilo zaslouženou slávu i na našich stránkách. Na úvod tedy nezazní nic zběsilého, ale spíše diversifikovaná a po žánrové stránce poměrně barevná produkce. Chodit kolem horké kaše se ale nebude, stockholmská sestava totiž umí přitopit pod kotlem a přiklonit se i na tu násilnější a hrubozrnnou stranu. Ostatně i sám Adam Lindmark si to uvědomuje a k produkci své skupiny konstatuje následovně: “Pokud jde o to, co reprezentují HARROWED a naše hudba, řekl bych, že je to návrat ke zvuku dob minulých, kdy dokonalost nebyla něčím, o co by bylo nutné usilovat. Podstata hudby spočívá v jejích omezeních a její přitažlivost v jejích nedokonalostech“. Osobně jsem zvědav, jak moc to bude fungovat živě. Začínáme tedy velmi zostra, první jméno na seznamu festivalu není žádným symbolickým předskokanem, nýbrž velmi seriózní záležitostí. Vyplatí se tedy dorazit na čas a už od počátku se naladit na tu správnou notu díky kapele, kterou rozhodně nemůžeme brát jako někoho, kdo do Prahy přijel jen zahřát zkušenějším kolegům parkety.
Jako druzí v pořadí budou nastupovat domácí representanti INGROWING, kteří plní úlohu jedné z mála stylových odboček festivalu. Je to vlastně velmi podobné jako na minulém ročníku, kdy stejný úkol připadl SICK SINUS SYNDROME. Místo čistého death metalu tedy dostane prostor hlavně grindcore. Velmi rád si vyslechnu, vždyť INGROWING jsem naposledy viděl živě tak před patnácti lety. S následující kapelou, CORPUS OFFAL, se festival poprvé vážněji ponoří do nitra neprostupné bažiny. Američané jsou z hlediska své diskografie i historie podobný případ jako HARROWED. Na kontě mají jedinou desku, ale k tomu zase spoustu zkušeností z jiných skupin či projektů. Mezi ty nejvýraznější patří CAUSTIC WOUND, death/doomový kolos FETID nebo dokonce kultovní blackmetalová entita DEMONCY. Tím nejznámějším ale určitě budou CEREBRAL ROT (účastníci prvního ročníku TONES OF DECAY), na jejichž tvorbu CORPUS OFFAL přímo navazují. Logicky tedy můžeme očekávat obsáhlé přednášky ze „Severed Survival“ i jiných klasických slabikářů z dílny AUTOPSY.
Extrémní metal ve své nejryzejší formě je opravdovou uměleckou manifestací smrti a krutého starodávného světa (OBLITERATION)
Tak takhle jednoduchá charakteristika dorazila z tábora kapely, na kterou se v pátek budu těšit asi nejvíce. I norská sestava inklinuje k umění AUTOPSY, podává ho však mnohem méně příjemným, troufnu si říci, že místy až trochu vyšinutým způsobem. V porovnání s relativně pozitivními Reifertovými zpívánkami, je produkce OBLITERATION o poznání studenější a nepoměrně více odtažitá záležitost. Určitě k tomu přispívá onen dotek jakési blackened atmosféry starých DARKTHRONE (samozřejmě se bavíme o klenotu norského death metalu „Soulside Journey“). Jinými slovy, jak prozradili sami OBLITERATION, můžeme čekat „lekci z old school death metalu se zlověstnou aurou“. Já k tomu dodám, že tenhle kov smrti ze staré školy je skladatelsky ambiciózní (skladby nad sedm minut hracího času nejsou výjimkou) a instrumentálně hodně na výši (za pozornost budou stát zejména sóla, ale i nejrůznější chaotické výpady). I za mikrofonem se budou dít zajímavé věci, klasického growlingu si na festivalu užijeme dost, do ústavu pro choromyslné se však vypravíme jen při setu OBLITERATION. Tedy vlastně dvakrát, vokalista Sindre Solem se totiž společně s kudrnatým kytaristou, Arild Myren Torpem, objeví v MeetFactory ještě druhý den. Žádnou přátelskou návštěvu však vykonat nehodlají, naopak budou pokračovat v neurvalém ničení vašich sluchových buněk, tentokrát však v dresu thrashmetalového projektu NEKROMANTHEON, jenž bude představovat příjemné žánrové osvěžení a zároveň i jisté odlehčení před zkázonosnou dávkou zčernalého OSDM, kterou nám posléze přinese mocný trojblok VASTUM / KRYPTS / DEAD CONGREGATION.
„Death metal představuje nejtvrdší a nejradikálnější formu extrémní hudby, která plně koresponduje s naším tvůrčím zápalem a stylem komponování. Považuji death metal za ideální žánr pro tvorbu skladeb, které jsou brutální a tvrdé, ale zároveň posluchačsky atraktivní. Fascinuje mě ucelenost, kterou tento žánr nabízí – tedy možnost propojit hudební složku s tou vizuální. Je to dokonalé spojení. (David Buch Mikkelsen / UNDERGANG)
Vlastně celý první den festivalu bude patřit hlavně sestavám, které vyrostly na AUTOPSY. Jednou z nich je i hlavní kapela pátečního programu – UNDERGANG, kteří se ve startovní listině TONES OF DECAY objevují už podruhé (poprvé se tak stalo v rámci třetí edice festivalu na podzim 2024). Ani Dány nemůžeme charakterizovat jako nějakého levobočka americké legendy špinavého death metalu, masitý základ zůstává, je však obohacen dotekem CARCASS, disponuje válcující silou prvních alb OBITUARY a nevyhýbá se ani komplexnějším citacím finské scény. Pod zaneřáděnou pokličkou se ukrývá opravdová delikatesa, posluchač jen potřebuje kuráž ji odklopit a do plesnivého talíře si navršit pořádnou porci. Nevolno mu bude jen chvíli. UNDERGANG jsou navíc na živo vyloženě zábavná kapela. Její frontman, David Buch Mikkelsen, k tomu ještě přidává malou pozvánku do kotle: “Pravidelní návštěvníci festivalu nás už z minulých let dobře znají, a tak máme velkou radost, že můžeme být součástí TONES OF DECAY i v roce 2026. Náš koncert bude první zastávkou na krátkém evropském turné, které absolvujeme spolu s americkou deathmetalovou formací CORPUS OFFAL. Představíme průřez naší tvorbou za uplynulých téměř dvacet let a k tomu do setlistu zařadíme i novou skladbu, kterou zahrajeme vůbec poprvé mimo Dánsko”.
Death metal jako extatický ponor do tlejících hlubin vědomí. MORSCH vás provedou rituální cestou do nejtemnějších koutů emocí až na samý kraj nervového zhroucení. (Laurenz / MORSCH)
I druhý hrací den se rozjede hodně zostra. Ač nám Němci napsali jen jednoduchý odstaveček, docela dobře se jim podařilo vystihnout podstatu jejich tvorby. Pokud se mi něco na death/doom metalu líbí, jsou to jeho zastřené, primitivně-rituální polohy. Ani MORSCH nemají kdovíjak bohatou diskografii, ba právě naopak, disponují jen jedním, už tři roky starým EP. Na rozdíl od žánrově i geograficky spřízněného dua PUTRIDARIUM / NEKUS jsou MORSCH agresivnější a častěji se přiklání k rychlejším pasážím. Stejně dobře jako sypat si však umí razit cestu neprostupnou rašelinou, klesají do propastných hloubek a s respektem se klaní učení INCANTATION. Na jejich EP ale najdete i studenější polohy, ze kterých jsou cítit vibrace mistrů death/doomové atmosféry – SPECTRAL VOICE. Laurenz zůstává skromný i nadále a na závěrečnou otázku, co asi tak od MORSCH můžeme čekat, odpovídá jen velmi stručně: „Temnotu, mlhu, extázi“.
KRYPTS patří mezi mé nejdražší death/doommetalové favority. Na festivalu měli původně hrát Švédové MOONDARK, nicméně vypadli (z důvodu koncertních aktivit některých členů, které kolidovaly s termínem TONES OF DECAY) a pořadatelé místo nich z klobouku vytáhli kapitální trumf v podobě účasti unikátní finské entity. Nic proti MOONDARK, ale zrovna pro mě bylo oznámení účasti KRYPTS tím pravým „wow“ momentem, kdy jsem se na TONES OF DECAY začal těšit na potřebných 100%. O tom, co se dělo po oznámení DEAD CONGREGATION asi nemá cenu dále diskutovat. I Finové čerpají z INCANTATION, ale stejně tak jejich tvorba nabízí paralely s DISMA, DEAD CONGREGATION a nebo FUNEBRARUM. Tady ale trochu pozor, poslední jmenovaná kapela často staví do popředí hodně výrazné melodie, to KRYPTS se drží temnějších, sírou prostoupených harmonií. V celkovém kontextu TONES OF DECAY nás tedy čeká spíše rozvážnější set, který bude sázet na více přístupné motivy a zejména pak na výraznou atmosféru. Určitě to bude příjemná změna, neb jejich performanci bude předcházet vystoupení VASTUM, od kterého čekám spíše jednodušší, o to však intenzivnější lekci z rohatého death metalu.
Pánové z DEAD CONGREGATION nám vůbec nic nenapsali a už vůbec nám neudělili žádnou výjimku, co se poskytování rozhovoru týče. Tak trochu to chápu, na otázky typu „Kdy jste naposledy viděli nahrávací studio zevnitř?“ nebo „Co je starší? Olivovník u krétského Vouves nebo vaše poslední deska?“ bych rozhodně nechtěl odpovídat každý druhý den. Sestava z Atén sice po skladatelské stránce poměrně zásadně lenoší, koncerty však neodbývá. Tuzemský posluchač měl šanci Řeky pozorovat v našich končinách i minulý rok v červnu na Czech Death Festu, teď bude mít jedinečnou šanci si zážitek zopakovat. DEAD CONGREGATION jsou opravdovým kultem. Troufám si konstatovat, že jejich první deska „Graves Of The Archangels“ (2008) je jedním ze základních stavebních kamenů zvýšeného zájmu o ponurý OSDM. Následující a v diskografii kapely zatím poslední záznam „Promulgation Of The Fall“ (2014) přinesl mnohem členitější a vypilovanější, ale zároveň přístupnější materiál, zejména díky přítomnosti nápadně melodických črtů. Od setu DEAD CONGREGATION můžeme čekat, že se protne se vkusem velké většiny návštěvníků festivalu. Nebude chybět hrubost ani melodika, nebudou chybět sypačky ani pomalejší bažinaté pasáže, nebude chybět death metal, ale zpoza rohu se občas vynoří i doom nebo black. Kompletní balení navíc umocněné výjimečným skladatelským IQ. O největším jménu festivalu nemůže být pochyb. Jak z hlediska věhlasu / statusu, tak i hudební kvality.
To, že se v rámci článku neobjevují všichni účastníci samozřejmě neznamená, že nestojí za tak velkou pozornost. Jsem si jist, že pro mnohé z vás bude vrcholem válečná vřava SIEGE COLUMN, hrubozrnnost ALTAR OF GORE a nebo maximální žánrová zavilost v podání TORTURE RACK. Každopádně nás čeká královské menu, ze kterého si vybere i ten nejvíce náročný příznivec OSDM. Máte poslední den na to dostudovat si chybějící informace či naposlouchat opomenutá alba. Žánrová událost roku je tady, TONES OF DECAY začnou rezonovat již zítra!
Death metal představuje nekonečné úsilí posouvat metalovou hudbu stále dál a dál do hlubin extrémnosti. Neexistuje v něm žádná ideologie kromě lásky k hudbě a naplnění vnitřní potřeby ji tvořit. (ALTAR OF GORE)
Minulá deska mě zaujala a aktuální dílo mě rovněž mile překvapilo. Temný, poněkud teatrální metal se však dokáže blýsknout nejedním zajímavým motivem či refrénem (ženský sbor „The Blind Eye of Antichrist“). Často citují MOONSPELL, ale to není ku škodě.
Metalcore šmrncnutý vyhroceným screamem se zpěvačkou v čele. Mírně neuhlazené, občas sklouzávající ke klišé, ale jinak velmi solidní emotivní deska plná zajímavých hudebních zákoutí.
Masivní, přitom precizně vystavěné EP, které stojí někde na pomezí sludge a post-rocku. Spolupráce s Geoffem Ricklym v rámci lehce stonerové skladby se hodně vydařila. Je toho ale málo. Čtyři skladby u PELICAN namlsají, nezasytí.
Moderní progresivní hudba, vlastně takový komplexní post metal, který vstřebal klasiku prog rocku i metalu, ale též djent, metalcore či post hardcore tendence. Již předchozí EP stála za poslech, nyní je to přímo výborné. Už se těším na celou desku.
Hellenic dark metal model 1999 s láskou dělaný pamětníky. Ano, dosavadní dvě alba Řeků byla hudebně odvážnější a explozivnější, ale novinka mi navzdory nevyrovnanosti a pochybné úrovni čistých vokálů chutná. Na podobné hudbě jsem vyrůstal a to se počítá.
Jemný post rock smíchaný s hravým post hardcore a přesahy do math rocku, to díky místy hezky rozdováděné rytmice. Občasný vokál pak kontrastuje svými screamo tendencemi. Sugestivní dílo plné jiskřících emocí.
Velké překvapení. Kvalitativně velmi povedená kompilace latinskoamerických kapel s podobným náladovým ukotvením, pohybujících se od mathrocku po screamo. Není tu slabý kus.
