Když dali VOMITORY do oběhu singl „Wrath Unbound“, bubeník Tobias Gustafsson ho komentoval jako „heaviest on the album“. Poslechl jsem a překvapeně pozdvihl obočí. Že by se nám švédský tyranosaurus na stará kolena přestěhoval do hezkého baráčku na předměstí a místo toho, aby zle drancoval širé okolí, raději lenošil na gauči a opatrně usrkával kafíčko? Cožpak o to, skladba špatná není, leč v rámci tvorby našeho švédského kostlivce bezesporu patří k těm nejvíce mírumilovným. To druhý singl s úsměvným titulkem „For Gore And Country“ přináší obrat o 180 stupňů a doručuje něco, co předchozí nahrávce „All Heads Are Gonna Roll“ malinko chybělo, tedy živelnou barbarskou intenzitu, která VOMITORY zdobila po celou jejich kariéru, nejvíce pak v letech 1999-2007. První dvě předehry před vydáním nové, v kariéře seveřanů už jubilejní desáté řadové kolekce, tedy působily trochu jako yin a yang. Pojďme se společně podívat, zda „In Death Throes“ je nakonec krokem k přístupnější produkci nebo naopak návratem k násilnějším začátkům karlstadské ikony.

Vlastně jsme to už pozorovali před koncem prvního funkčního období kapely, speciálně pak na závěrečné desce „Opus Mortis VIII“. Tohle album bylo určitě to nejvíce pestré v kariéře VOMITORY, současně se však dalo hodnotit i jako nejvíce rozvážné. K podobným hodnotám inklinovala i comebacková sbírka „All Heads Are Gonna Roll“, která rovněž nepřinesla (na poměry skupiny) kdovíjaká jatka, naopak vyrukovala s přístupnějšími kompozicemi a jasně největším „hitem“, který kdy kapela dokázala složit, tedy skladbou „Raped, Strangled, Sodomized, Dead“. Jistě, i tyhle desky samozřejmě reprezentovaly klasické hodnoty VOMITORY, jen už nezněly tak divoce a nespoutaně jako ranné nahrávky z přelomu tisíciletí. Jakoby nám seveřané pomalu stárli a zvolna začali přicházet o svou pověstnou energii.

S tím vším je ale konec, neboť „In Death Throes“ shazuje veškeré náznaky pochybností nekompromisně ze stolu. VOMITORY se znovu nadechli a běsní jako zamlada v časech „Revelation Nausea“ nebo „Blood Rapture“. Energie, živelnost a hlavně intenzita jsou zpět v plné parádě. Tyto poslední dobou lehce uvadající atributy jsou navíc prezentovány v epesním, maximálně explozivním zvukovém balení. Začátek alba příliš kompromisů nepřináší, po vysypaném úvodu ve jménu „Rapture In Rupture“, přichází „For Gore And Country“, která místy nabídne ještě vyostřenější místa (slyšte samotný začátek nebo pasáž od 1:12, přesně tyhle nasekané sypanice krásně reprezentují divokost a neomalenost starých VOMITORY). První přátelský dotek nabídne krátké sólo v dusavé a masivně šlapající „Forever Scorned“, melodická náruč se pak naplno otevře až ve „Wrath Unbound“, kde dostal šanci vyniknout nový sólový kytarista Christian Fredriksson. Tučný novic v řadách VOMITORY evidentně zbožňuje IRON MAIDEN a dá nám o tom vědět hned na několika místech (stejně tak se ale dočkáme zběsilejšího kakofonického sólování). Zajímavostí nejpestřejší skladby na albu je dozajista i blackened riff, jenž na nás nečekaně vykoukne přesně v čase 2:49. Co se hitových ambicí týče nám Švédové trochu vychladli, nenabízejí žádnou druhou „Raped, Strangled, Sodomized, Dead“, ale to neznamená, že se občas neuchýlí k posluchačsky přívětivějším receptům. Příznivci melodickou linkou akcentovaných refrénů se dočkají svého v titulní kompozici a dále pak hned v navazující „Cataclysmic Fleshfront“, která navíc disponuje hezky vygradovaným závěrem.

VOMITORY jsou definitivně zpět. Nepokračují v postupném změkčování (jakkoli podezřele tento termín může znít), ale naopak navazují na to nejlepší ze své zlaté éry. Nová kolekce je mnohem rychlejší a intenzivnější než minimálně tři její předchůdkyně. Švédové si vzali zpět ten nezaměnitelný násilně-barbarský feeling, který byl vždycky jejich největší předností a zároveň jasným určovacím znakem, který je bezpečně odlišoval od zbytku tamější konkurence. Tohle je nutno brát jako velký kredit, neb VOMITORY – ač svoji první regulérní desku vydali až v roce 1996 - byli součástí scény od samých počátků, konkrétně už od roku 1989. Svoji roli určitě sehrála inspirace CARCASS nebo BOLT THROWER, kapela dále dokázala více integrovat crust/punkové vlivy nebo vsadila na úplně jinou úroveň rychlosti, než většina jejich tehdejších souputníků včetně velké švédské čtyřky. Novým albem „In Death Throes“ ještě více utvrdila svou výjimečnou pozici nejen v rámci skandinávské deathmetalové kultury.