Tahle islandská kapela v sobě má epicky zábavný kus europower metalu, jen k tomu potřebuje napsat podstatně lepší materiál, blesklo mi hlavou při poslechu debutu „With the Magic of Windfyre Steel“. Všechny vlastnosti má tahle družina vyladěné k úspěšnému završení questu. Roztomile uhozená D&D estetika, přesvědčivý a suverénní vysoký vokál Atli Guðlaugssona, cit pro dobrý refrén a chytavý riff… jen to prostě lépe poskládat a najít si v mezi královstvím RHAPSODY, mocným hradem KAMELOT a vesmírným dominiem GLORYHAMMER kus své země.

Dvě ochutnávky z nového alba slibovaly, že přesně to se po čtyřech letech u kreslícího prkna povedlo. „Beyond the Reach of Enchantment“ tak startuje dvoublokem lahodných vypalovaček. Na „Sword Vigor“ by se mělo tančit u každého paladinského táboráku, „Glade Lords Of Athel Loren“ zase rozradostní fandy GLORYHAMMER hezky klouzajícími sbory… jenže po elegantní vzletu začne ukazatel magické energie stagnovat (solidní dupák „The Royal Road“ a heroická „The Arcane Tower“), pak dojde k poklesu a za chvíli nám magická hůl pokašlává i při pokusu o jednoduchá kouzla (kolovrátková fantasy zábavovka „Camelot Rock City“).

POWER PALADIN mají pořád sílu udržet pozornost přinejmenším solidní exekucí a pár zábavnými mezihrami, ale dojem z debutu se nakonec opakuje. Tahle kapela má za opaskem výborné album, které by jí postavilo po bok velkých vzorů, jen k tomu potřebuje cca dalších 25 minut silného materiálu. Snad příště!