Rok stará kapela, debutové album a hned ho vydávají Transcending Obscurity Records. Buď tu máme čest s velmi nadějnými nováčky nebo s novým projektem již ostřílených harcovníků. Pokud se podíváme blíže, seznáme, že jde o one man show, za kterou nese plnou odpovědnost jistý Romain Negro. Tohle jméno něco řekne asi jen pár vyvoleným, ovšem skupina, ve které Romain skoro dvacet let působil, je už o poznání známějším pojmem. Jde o STORTREGN. Tahle švýcarská entita byla v počátcích své kariéry často klasifikována jako jedna z úspěšných pokračovatelek linie definované kultovními DISSECTION. Jak však šel čas, STORTREGN se začali od kořenů švédského melodického black metalu odklánět a pomalu ale jistě směřovali do čím dál více progresivních vod. Tak už to někdy chodí, když máte v kapele dvě výrazné individuality, milovníka tradičních švédských receptur na straně jedné a neúnavného technického virtuosa a vítěze hned několika prestižních kytarových soutěží na straně druhé.

Tím prvním byl samozřejmě Romain Negro a tím druhým zase Johan Smith, šestistrunný hrdina, který neúnavně překlápí tvorbu STORTREGN do stále intenzivnějších technicko-progresivních sfér. Romainův odchod z kapely však nebyl výsledkem nějakého soupeření či neblahým vyústěním neshod mezi oběma hlavními protagonisty. Důvod je zcela prozaický, devatenáct let je dlouhá doba a rodina holt konečně musí dostat přednost. APOLAUSTIC je projekt jednoho muže, Romain složil veškerý materiál a k jeho nahrávání si pozval dvojici „session“ instrumentalistů. I přes přátelský rozchod muselo být osvěžující být zase samotným vojákem v poli, nedělat kompromisy, nic nekrátit ani nenastavovat, neupravovat pod dohledem někoho jiného či dokonce něco kompletně rušit. Muselo být fajn ráno nehledat zapadlý kartáček někde pod stolem v tourbusu, ale jen tak v klidu nazout pohodlné papuče, odebrat se dolů do studia a nahrávat si jen tak pro radost. V domácím prostředí jsou všechny nápady automaticky schváleny, nic nepodléhá revizi a před očima se začíná pomalu ale jistě formovat kolekce dle gusta milovníka švédského black metalu, kterým Romain vždycky byl.

„No Plenitude Without Suffering“ se vrací někam k počátkům tvorby STORTREGN, ale na debut „Uncreation“ nebo dvojku „Evocation Of Light“ nijak zásadně nenavazuje. Zatímco tahle alba se pokoušela následovat diversifikovanější skladatelský přístup a současně respektovat atmosféru švédského blacku poloviny/konce devadesátých let, debut APOLAUSTIC jde na věc trochu jinak. Dlužno dodat, že mnohdy až moc rychle, uspěchaně a až příliš dynamicky. Skladby postrádají jasně definovanou dějovou linii, nemám z nich pocit, že se postupně vyvíjejí a následně směřují k nějakému cíli. Na přehlídkovém mole hned od první minuty defilují desítky košatých melodií, sotva jedna odejde, přijdou tři další, posluchač nemá moc prostoru se zastavit a znovu se nadechnout. Výjimkou je šestá skladba „Black Flame Reviver“, kde můžeme konečně detekovat přehlednější kompoziční strukturu včetně hezky vygradovaného finále. Třešničkou na dortu je pak pro žánr zcela netypický výstup v podání saxofonu. Tudy vede cesta.

Problémem téhle desky není nedostatek myšlenek, ale schopnost tyhle myšlenky uspořádat, funkčně seřadit za sebe a vytvořit z nich smysluplný celek. Sbírka je natlakovaná bezpočtem příjemných motivů, ale vrství je na sebe až příliš rychle, nedokáže upustit tlak, sundat nohu z pedálu a alespoň na chvíli v klidu přemýšlet. Je to jako když máte v zásobě dlouhý příběh, ale snažíte se ho celý odvyprávět během několika málo minut. Celkově tedy máme tu čest s lehce neuspořádanou deskou, která sice čerpá ze švédského melodického black metalu, ale jeho unikátní atmosféru nijak výrazně nezachycuje. Profesionální práce, leč místy bez chuti i zápachu.