Je český black metal se svojí historií a vývojem specifický fenomén anebo nikterak výjimečnou scénou? No rozhodně dostatečně zajímavou na to, aby se jí začal zabývat i německý tým kolem webzinu Undergrounded. Tři roky jejich práce měli čeští diváci možnost poprvé zhlédnout v rámci předpremiéry, kdy byl dokument promítán v průběhu loňského ročníku festivalu Prague Death Mass v klubu Hells Bells. Partě vedené metalovým fanouškem Sebastianem Dörnerem se za ty tři roky povedlo vyzpovídat i velkou část lidí spjatých jak s pradávnou historií, tak i horkou současností černého kovu v České republice.

Paradoxně se úplně první záběry pořídily na žánrově poněkud odlišněji pojatém festivalu, a to konkrétně na píseckém Thrash Nightmare, kde v roce 2022 vystupovali TÖRR považovaní za neoficiální (a vlastně i oficiální) průkopníky black metalu v tehdejším Československu. Z původní sestavy dnes v jejich řadách působí už jen Ota Hereš, jehož výpověď je jedním z důležitých dílků této skládanky. Tu se německý tým snaží budovat pečlivě a s důrazem jak na „otce zakladatele“, tak i následující generace hudebníků, již podlehli kouzlu black metalu.

Jak mi Sebastian v našem následujícím rozhovoru popsal, ne všichni oslovení aktéři se na filmu hodlali podílet či vystupovat před kamerou. O vyjádření zásadních osobností však divák určitě nepřijde. Ota Hereš, Blackosh, František Štorm… Jelikož film vznikal takříkajíc na koleně a v „domácích“ podmínkách, jeho součástí nejsou ani historické záběry či další různé vzácné archiválie. Je to spíše mozaika různých názorů a výpovědí, ale nechybí zde ani snaha postavit vše do širšího kontextu, včetně vyhrazeného prostoru pro mladší interprety, které zde představují kapely NAURRKAR anebo ZMYRNA.

Chronologický styl vyprávění působí logickým a sevřeným dojmem a výraznou nápomocí jsou v tomto směru i grafické časové osy, které tomuto vyprávění dávají jasně ucelený rámec. Dalším ve filmu zmíněným zajímavým fenoménem je přeshraniční spolupráce mezi německými a českými kapelami, na kterou je zde kladen důraz i právě z německé perspektivy tvůrců tohoto dokumentu. Pro německé metalové fanoušky je určitě nevšední pohled i na určitou uzavřenost naší scény, kterou si sami vysvětlují jednak důsledky života za železnou oponou, tedy zejména u starších hudebníků a menším sebevědomím a možná i nedostatkem ctižádostivosti, což bylo symptomatické i pro pozdější blackovou generaci.

Silná devadesátá léta, kdy u nás metalová horečka propukla naplno, zde reprezentují zejména zmínky o žateckých MANIAC BUTCHER a ostravských SILVA NIGRA, jejichž bicmen Pavel Vojáček alias Pestkrist ve filmu i promluvil. Některé zásadní osobnosti a kapely (např. INFERNO) ve filmu určitě chybí, přesto však plejáda lidí ochotných promluvit a podělit se o své pohledy je poměrně pestrá a zejména pro zahraničního diváka sestaví velmi barevný obrázek o živoucí české blackové scéně.

Co film nabídne tuzemskému divákovi, znalému kontextu i jednotlivých kapel? V první řadě něco, o co se u nás ještě nikdo nepokusil. Německý tým neměl ambice sestavit nějakou encyklopedickou historiografii, podstatné části však zachytit dokázal. Czechia Under The Horns je v pořadí již třetím dokumentem z této německé tvůrčí dílny. Bývalý východní blok tuto trojici láká, protože předchozí dvojice děl se zaměřila na estonskou scénu. Ta česká v tomto případě dostala dárkem příjemný a zkušeně vedený dokumentární film, jehož hlavní ambicí je stvořit dílo „od fanoušků pro fanoušky“. V této své snaze Sebastian Dörner a spol. prokázali místy až buldočí vytrvalost, s jakou se opakovaně vraceli do Česka, aby pořídili další a další záběry, navštívili další a další festivaly a koncerty, od menší lokálních akcí až po monstrpodnik Brutal Assault, a v neposlední řadě, aby oslovili další a další respondenty tu více, tu o něco méně spjaté se současnou českou (black) metalovou scénou. V tomto ohledu je jejich počin dílem, které rozhodně stojí za pozornost a pro našince může pohled z ciziny představovat jistě i unikátní záležitost.