Dějiny německých sekerníků CRUEL FORCE rozpadají se do dvou samostatných epoch. V té první, datující se od roku 2008 do roku 2012, se německý kvartet etabloval na poli špinavého proto-blacku s (ne)zdravou příměsí OSDM. První dvě desky, „The Rise Of Satanic Might“ a „Under The Sign Of The Moon“, prezentovaly špinavé rouhačské manýry zabalené do hutného zvuku, zabahněné všemi myslitelnými klišé a napumpované elektrizující energií, která cruelforcáky povyšovala nad konkurenci. Kapela se rychle vyšvihla a ještě rychleji rozhádala a rozešla.

Po desetileté odmlce ale překvapivě začíná tato teutonská horda psát další epochu, kterou tentokrát charakterizuje přechod na ostřejší a čistší thrashový zvuk. Určité náznaky poskytovala už sofomorní nahrávka, ale na třetí fošně „Dawn Of The Axe“ všechno nabírá jasnější kontury. Frontnan Carnivore opouští chraplavý a hlouběji posazený vokál a začíná útočně štěkat. Kytarista Slaughter aplikuje melodičtější říznější laufy, GG Alex mění mocné kotle za výše posazené tomy. Přesouváme se tak jasně do divokých teritorií, kde si speed a thrash podávají kostnaté pařáty a energie, přítomná už v první epoše, ještě graduje. Kapela tak přiživuje svůj kultovní status, což pocítí i drahý kolega Dalas na písecké Thrash Nightmare, kde CRUEL FORCE rozpoutají kruté peklo v kotli.

Léta páně 2026 zastihují kapelu, která se ve svém ostnatém časostroji posouvá definitivně do druhé poloviny osmdesátých let a přistává na tokijském letišti „Haneda“. Ačkoli jsem pilně konzultoval volbu názvu nové desky se dvěma modely umělé inteligence, a především s bezkonkurenčními modely lidské inteligence v podobě redakčních kolegů, moudrý stále úplně nejsem. Samotné slovo se v japonštině skládá ze znaků pro pírko a rýžové pole a označuje bývalou rybářskou vesnici, dnes část města Óta (pozor, nezaměňovat s deskou SÓLSTAFIR!).

ChatGPT v jednom ze svých tradičních tripů do říše digitální fantazie navrhla, že „Haneda“ je živé album, jehož název odkazuje k místu konání. Nice try, bitch! O poznání umírněnější Gemini zase fantazíruje o tom, že japonský název symbolizuje „druhou epochu“ zvuku kapely. Co říkám já? Název HA-NE-DA se výtečně vyřvává v příslušném refrénu a evokuje něco starobylého, mytického, co CRUEL FORCE sugerují už svým nádherným mytologicko-naivistickým obalem. Pojďme dál!

Kapela skutečně albem „Haneda“ korunuje svých přechod do úrodných speed/thrashových polí, na nichž svalnatí a kníratí teutoni mocně mávají motykami. Zvuk ještě zprůzračněl, nabrousil se. Slaughterovy kytarové linky jsou plné melodických fines a thrashových zaškytnutí. Carnivore je nejblíže zpěvu bez toho, aby skutečně začal zpívat. Jeho hlas je civilní, to mu ale vůbec nebere na autoritě. GG Alex doplnil tomy o pady tak pronikavé, že by i Phil Collins uznale pleš poplácal. Kopáky čvachtají jako flipflopy v blátě, Spiderova basa přede jako toulavá kočka těsně před tím, než se vám nečekaně zakousne do prdele. Nádherná retro produkce disponuje potřebnou dynamikou a kloubí agresi s čitelností. Takhle přesně má znít old school nahrávka!

Že CRUEL FORCE dokáží napsat banger, u kterého není třeba zvlášť výrazné signalizace k roztočení circle pitu, už pár let víme, ovšem kvalita, v jaké je Němci sází na „Haneda“, nemá obdoby nejen v jejich tvorbě. Tohle je necelých 43 minut klokotajícího riffového uragánu, neustávající baráže bicí a nakažlivého štěkotu jasně ohraničených slabik. Tohle je přátelé diktát, vedle kterého ten mnichovský působí jako freestyle esej ve volném verši. Tohle je stará škola, kde se drtí lavice na drobné třísky, učitelé létají oknem a ožralý školník se třese strachy v kotelně.

Němce zdobí vedle nezdolné agrese schopnost svoje přímočaré a skvěle zahrané vypalovačky obohatit o drobné ornamenty a fórky. Různé orientálně působící vyhrávky ve svižné výkopu „Whips-A-Swinging“ a instrumentálce „Crystal Skull“, progresivně znějící kaskáda na úvod „Savage Gods“, nádherná hymnická mezihra zřejmě nejlepší položky „Haneda“, epické řežbě „Sword Of Iron“… tahle kapela má prostě apetit k destrukci, u které se ale všichni královsky pobaví. Jejich stále silnější koketérie s heavy metalem vůbec nepodvazuje potentní thrashový pramen. Stačí si poslechnout nádherně ukňučený riff „Titan´s Awakening“, jejíž kolotavá energie je naprosto neúnavná. Hudební odstředivka, která člověka vyplivne o něco šťastnějšího a veselejšího.

Závěrečná „Haneda“ přistává opět spolehlivě na solar, nicméně děje se to ve fázi, kdy ctěné posluchačstvo nic jiného nečeká. CRUEL FORCE nesáhnou jedinkrát vedle. Dlouze jsem laboroval s interním výnosem šéfredaktora o hodnocení retro metalových desek č. 4/2020, který jasně předepisuje pohybovat se na horní hranici 8.5. Když jsem si uvědomil, že spíš vymýšlím důvody, proč nedat hodnocení „výborná“, bylo rozhodnuto. Až mě bude ochranka vyvádět z chodeb mrakodrapu Metalopolis, ponese se jimi mé neohrožené volání „HA-NE-DA!!!“